tag:blogger.com,1999:blog-63390890739621848442024-03-13T01:06:59.850+01:00Zrzka za knihamiZrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.comBlogger63125tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-68039387515465447242020-10-20T11:45:00.007+02:002020-10-20T19:54:24.716+02:00Daisy Jones & The Six. Divoká čtenářská jízda skrz 60. léta<div style="text-align: justify;">Sport mě nikdy nijak zvlášť nezajímal a přesto mám doma dvě vydání Famfrpálu v průběhu věků (pravda, jedno mělo být darem). Tajně přitom doufám, že si budu brzo moci pořídit třetí - s ilustracemi od Emily Gravett (v českém překladu bohužel zatím nedostupné). S hudbou to mám podobně. V patnácti jsem náhodou objevila písničku od Beatles a než jsem se vzpamatovala viděla jsem snad všechny dostupné záznamy z koncertů a všechny jejich filmy (i ty hodně divné), nicméně tím můj zájem o hudbu vesměs až na vyjímky skončil. Čas od času mě něco oslovilo (třeba, když jsem musela nutně vidět snímek Rocketman a nezastavilo mě ani to, že na Ukrajině filmy v původním znění nevysílají a já ukrajinsky nemluvím), ale stále hudbu spíš neposlouchám. Když jsem ale zahlédla několik recenzí na Daisy Jones & The Six a následně si knihu přečetla, zalitovala jsem, že jejich album si nikdy nepustím.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWeB1SvYeAK-ycJ6ZNx_nOJU3698Uzsgw4kUn-s5G3Fc8JWvWRoo2BUZMzsnpoldmTOdc09pXCsW8Pfi0mEUkmIcqq_0h66t4sBJEHe9DCZnbeB4wVmL6RzowwU0_rVP8yLl67er0H2J0/s2048/IMG_20201018_131920-01.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWeB1SvYeAK-ycJ6ZNx_nOJU3698Uzsgw4kUn-s5G3Fc8JWvWRoo2BUZMzsnpoldmTOdc09pXCsW8Pfi0mEUkmIcqq_0h66t4sBJEHe9DCZnbeB4wVmL6RzowwU0_rVP8yLl67er0H2J0/w400-h300/IMG_20201018_131920-01.jpeg" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;"><span><a name='more'></a></span>Daisy Jones & The Six vypráví příběh o tom, jak se nadějná zpěvačka Daisy Jones, která toužila psát svou vlastní hudbu, dala dohromady s kapelou The Six. A taky, jak se kapela Daisy Jones & The Six 12. července 1969 uprostřed koncertní šňůry v noci rozešla. Nebudu lhát, když v anotaci zaznělo jedna z nejznámějších kapel, která definovala hudbu 70. let, uvažovala jsem, zda mi něco neuniklo. Bohužel se jedná o čistou fikci.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Kniha je psaná pouze formou přepisu rozhovorů s bývalými členy kapely a lidmi, kteří se kolem kapely pohybovali (zvukový expert, kamarádka Daisy, rodinní příslušníci, recenzent Rolling Stone). Styl mi připomněl knihu <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/10/spolek-pratel-krasne-literatury.html" target="_blank">Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů</a>, který je seskládán z dopisů, telegramů, kabelogramů a několika závěrečných poznámek. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Daisy Jones & The Six mě nadchla hned několika věcmi - zaprvé tím, jak věrně popsala proces vzniku alba, dále skutečně výborným vykreslením jednotlivých postav a v neposlední řadě barvitým vylíčením života a tehdejší doby. Autorka Taylor Jenkins Reid vsadila na to, že čtenáři ukáže jací byli členové kapely frontman Billy Dunne, který spadl do drog a prošvihl narození své dcery, jeho bratr Graham, který chtěl holku, co nikdy nemohl skutečně mít nebo Karen, která ze sebe odmítla dělat sexsymbol a toužila po tom, aby ji ostatní uznávali pro její schopnosti. Autorka neřekla, kdo tito lidé byli, ale ukázala to na hromadě vzpomínek, které by mohly být skutečné. Hodně jsem ocenila to, že i když se část příběhu točí kolem drog a sexu, nikdy to nepřevzalo nadvládu nad celou knihou, pouze to dokreslilo atmosféru a pocity jednotlivých aktérů.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4bM73LmhF18AUt1FEqT_1MIGifSdo2Vz2-0LyY_YKa5TyYUUUmP1rT0Wv31avH1xMOC1Dhqy8xy3iSAEEq7C2I9cyqu-6Bc79MQwZkOD1h8vhQSkVGJkrTJLBpt8T_ZdpPZFrMCu9JqI/s2048/IMG_20201015_132958-02.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1520" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4bM73LmhF18AUt1FEqT_1MIGifSdo2Vz2-0LyY_YKa5TyYUUUmP1rT0Wv31avH1xMOC1Dhqy8xy3iSAEEq7C2I9cyqu-6Bc79MQwZkOD1h8vhQSkVGJkrTJLBpt8T_ZdpPZFrMCu9JqI/s320/IMG_20201015_132958-02.jpeg" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Asi nejvíc zapamatovatelná scéna pro mě bylo vyprávění fotografa, který mluvil o tom, jak vznikla ikonická fotografie na albu Aurora. Moje představy ani sny nikdy nevypadají jako film, ale v tomto případě jsem si skutečně dokázala představit barevnou verzi toho, jak proti sobě stáli Daisy a Billy a navzájem se vyzývali pohledy.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(možný spoiler)</div><div style="text-align: justify;">Co jsem na konci knihy ocenila, bylo, že jsem jednu z postav považovala za mrtvou, nenapadlo mě však, že skutečnost je úplně jiná.</div><div style="text-align: justify;">(konec možného spoileru)</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na konci knihy se také nachází soupis písniček, o kterých se v průběhu knihy mluví, což mu dodává na reálnosti. Konec knihy také odkrývá, komu se členové kapely a jejich blízcí svěřují.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tahle kniha je pro mě bezkonkurenčně jedním z nejlepších příběhů, které se mi letos dostaly do rukou. Pokud hledáte perfektní vánoční dárek pro knihomola... tady ho máte.</div><div><br /></div><div><i>Knihu jsem dostala od Knihy Dobrovský jako recenzní výtisk, za což moc děkuji.</i></div>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-57255566833738291222020-09-27T12:59:00.003+02:002020-09-27T18:12:22.396+02:00Všechny fiktivní postavy, které jsem kdy milovala<p style="text-align: justify;">Před týdnem jsem se znovu zamilovala. Do fiktivní postavy. Nebudu lhát, stává se mi to (oproti reálnému životu) poměrně často. Některé lásky se mě drží i po letech, na jiné jsem už téměř zapomněla. Jedná se v každém případě o seznam mužských postav, které mě svým chováním, vlastnostmi a občas pochopitelně i atraktivitou (v rámci filmového zpracování) zaujaly.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggYVdNRYWwVJZpKd8NNJ1wW3hlBr06PIFL8pMTzaxDyO0vnHkif-BtaFXhXQHPwLgoWixV06e9ghSRUHJ8J06ZCRoymIrG5MD0gndtdaBgKX5dWqtIb6Rbxp5m61YjYzAPClpsoRSwSx4/s1024/original.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggYVdNRYWwVJZpKd8NNJ1wW3hlBr06PIFL8pMTzaxDyO0vnHkif-BtaFXhXQHPwLgoWixV06e9ghSRUHJ8J06ZCRoymIrG5MD0gndtdaBgKX5dWqtIb6Rbxp5m61YjYzAPClpsoRSwSx4/s320/original.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Draco Malfoy, HP: Vězeň z Azkabanu<br /></td></tr></tbody></table><br /><a name='more'></a><b>Muži J. Austen</b><p></p><p style="text-align: justify;">Obvykle cíleně nevyhledávám čistě romantické knihy. Naopak preferuji drama, fantasy, sci-fi, dobrodružství nebo humor. Čas od času ale mám náladu si něco z tohoto žánru přečíst. A neznám nikoho, kdo by uměl napsat tak dobrý (romantický) román jako J. Austen (protože zcela upřímně - v každé z jejích knih se sice hodně mluví o manželství, ale podstata spočívá v proměně dívek v ženy a v sebeuvědomění). Ovšem uznávám, že Kroniky prachu od Lin Riny jí zdárně sekundují.</p><p style="text-align: justify;">Mám celkem tři oblíbence - pana Darcyho (Pýcha a předsudek), pana Knightleyho (Emma) a pana Tilneyho (Opatství Northanger).</p><p style="text-align: justify;">Pan Darcy je klasický představitel postavy, která je na první pohled nesnesitelně arogantní. Postupně se však ukáže, že tomu tak vůbec není. V případě pana Darcyho mi celkem nedávno došla jedna zásadní věc. I když jsem si stejně jako miliony dívek myslela, že hledám svého pana Darcyho, pravda je, že já jsem tak trochu pan Darcy (akorát bez Pemberley...). Oba jsme tak trochu (hodně) social awkward, když jdeme někam, kde nikoho neznáme, oba si vysoce ceníme přátelství a oba bychom udělali prakticky cokoli pro ty, které milujeme. A můj osobní tip je, že pan Darcy je Zmijozel, stejně jako já. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://www.silverpetticoatreview.com/wp-content/uploads/2020/01/best-mr-darcys-featured-image-done-1.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="800" height="270" src="https://www.silverpetticoatreview.com/wp-content/uploads/2020/01/best-mr-darcys-featured-image-done-1.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mr. Darcy - různá filmová zpracování</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Pan Knightley je asi o patnáct let starší než Emma, která je hlavní hrdinkou stejnojmenného románu. Pan Knightley zdědil obrovské panství, je rodinným přítelem, chytrý, sečtělý a pravděpodobně jediný, který je schopen a (víc než) ochoten říct Emmě, kdy už to přehnala. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://i.pinimg.com/originals/bd/7c/f6/bd7cf62c14c986cc553fe2cb5698d894.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="552" data-original-width="563" height="392" src="https://i.pinimg.com/originals/bd/7c/f6/bd7cf62c14c986cc553fe2cb5698d894.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mr. Knigtley, Emma od BBC (2007)</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Pan Tilney okouzlí dceru faráře svým humorem a důvtipem. Je laskavý, milý, shovívavý, ale stejně jako pan Knightley se nebojí vyjádřit svůj názor. I když může být poměrně tvrdý a může tím dost ztratit.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://vignette.wikia.nocookie.net/janeausten/images/f/fb/8521b5f85bad396cd681af0b01684ac9.jpg/revision/latest/top-crop/width/360/height/450?cb=20170428152353" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="450" data-original-width="360" src="https://vignette.wikia.nocookie.net/janeausten/images/f/fb/8521b5f85bad396cd681af0b01684ac9.jpg/revision/latest/top-crop/width/360/height/450?cb=20170428152353" title="Mr. Tileney, Opatství Northanger" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mr. Tilney, Opatství Northanger</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><br />Kouzelníci</b></p><p style="text-align: justify;">To, že miluju Harrryho Pottera (jako sérii a kouzelnický svět) není žádným tajemství. Harryho samostného jsem si ale nikdy nezamilovala. Přesto mě často zaráží, že někteří lidé mají tendenci odsuzovat tuhle sérii právě proto, kým Harry je a nebo není. Já mám na téhle sérii ráda to, že je zde několik set postav, což umožňuje každému najít si svého oblíbence. Každá postava zde má nějaké vlastnosti, příběh, nebývá černobílá ani plochá.</p><p style="text-align: justify;">Kdo mě zná trochu déle a lépe, ví, že tajně toužím dostat tričko Mind If I Slitherin? - s fotkou Toma Feltona (nebo alespoň - Single, Taken, Mentally dating with Draco Malfoy). Když jsem potterovskou sérii četla znova v ruštině, došlo mi, že Draca vnímám celkem idealizovaně (protože přiznejme si, v prvních dílech se chová jako arogantní parchant). Což je nejspíš tím, že čtu hodně fan fiction. Jsem přesvědčená o tom, že Draco není špatná postava/špatný člověk. Je pouze ovlivněný svým otcem, prostředím, ve kterém vyrůstal. Myslím si, že kolem šestého dílu se to ale začíná lámat. Což podle mě dokazuje i jeho chování v Prokletém dítěti, kdy mu skutečně záleží na Scorpiusovi. Draco je pro mě symbolem sarkasmu, úšklebků, ostré ironie, ale zároveň věřím, že pod tou slupkou je prostě jen kluk s dobrým srdcem, co by ocenil pořádné Weasleyovské obejmutí.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://eparizi.com/wp-content/uploads/2020/06/Tom-Felton-Mind-If-I-Slytherin-T-Shirt-sg.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="800" height="400" src="https://eparizi.com/wp-content/uploads/2020/06/Tom-Felton-Mind-If-I-Slytherin-T-Shirt-sg.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: justify;">Mým velkým oblíbencem je i právě Scorpius, což je podle mě asi nejmilejší postava z celého potterovského vesmíru (i když Newt Scamander by se o tuhle cenu taky mohl ucházet). Scorpiuse mám ráda spolu s Albusem S. Fandím jim dohromady, není to tedy láska/crush k jedné postavě, ale na oba dohromady. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://www.denofgeek.com/wp-content/uploads/2016/08/scorpius-draco-feature.jpg?fit=2365%2C1320" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="447" data-original-width="800" height="223" src="https://www.denofgeek.com/wp-content/uploads/2016/08/scorpius-draco-feature.jpg?fit=2365%2C1320" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Draco a Scoripus Malfoyovi, Prokleté dítě (původní obsazení)</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Další postavou, na kterou mám crush je Charlie Weasley (a to mě zrzci vůbec neberou!). Charlie se v knihách ocitne jen několikrát, ve filmu krom fotografie z Egypta snad ani jednou. Charlie mě přitahuje svým humorem, bezprostředností a otevřeností. Svým přístupem k drakům i nadšením pro famfrpál.</p><p style="text-align: justify;">V poslední době mě celkem bere i James Potter. Možná je to tím, že jsem před pár měsíci narazila na naprosto dokonalé ztvárnění Jamese Pottera (ano, zde přichází atraktivita): </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/zBjOZrSUm_s" width="320" youtube-src-id="zBjOZrSUm_s"></iframe></div>Taky jsem objevila fan made film na téma Pobertů, který mě zaujal natolik, že jsem si ho pustila dvakrát (nebo třikrát?) za sebou:<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Lj6O_8sbxiY" width="320" youtube-src-id="Lj6O_8sbxiY"></iframe></div><p style="text-align: justify;">Příběh Lily a Jamese mám hodně ráda. V rámci fan fiction mě baví hlavně proměnlivost jeho zpracování, ostrá ironie mezi nimi a věřím tomu, že James byl opět - prostě jen kluk s dobrým srdcem, co by pro Lily udělal cokoli.</p><p style="text-align: justify;"><b>Anděl a démon</b></p><p style="text-align: justify;">Dalšími postavami, které miluju společně je anděl Aziraphale a démon Crowley z Good Omens. Především pro jejich humor a pro odhodlanost Crowleyho „získat” Aziraphalea i po šesti tisících letech. Slow burn romance zde získává zcela nový rozměr.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://cdn.vox-cdn.com/thumbor/HkPAM3hnnBweDEPDubKQban3nSM=/0x0:3900x2600/1400x933/filters:focal(2225x313:2849x937):no_upscale()/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_image/image/63880434/goodomens_106_19958_2_fnl_1558023351.0.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="533" data-original-width="800" height="267" src="https://cdn.vox-cdn.com/thumbor/HkPAM3hnnBweDEPDubKQban3nSM=/0x0:3900x2600/1400x933/filters:focal(2225x313:2849x937):no_upscale()/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_image/image/63880434/goodomens_106_19958_2_fnl_1558023351.0.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Good Omens, Amazon Prime<br /></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Good Omens je mimochodem jeden z nejlepších seriálů, které jsem loni viděla. Tehdy jsem do něj byla tak poblázněná, že když k nám do kanceláře/galerie přišel naprostý cizinec, dala jsem mu krom tipů na Prahu i tip na Good Omens. Seriál byl natočen podle stejnojmenné knížky (Dobrá znamení), které loni vydalo nakladatelství Talpress s úžasnými ilustracemi od Paula Kidbyho.</p><p style="text-align: justify;"><b>Bouřlivák</b></p><p style="text-align: justify;">V dětství jsem se zamilovala do příběhů Charlieho Hnáta, kluka se zvláštní schopností slyšet hlasy na fotografiích. Postava, na kterou jsem měla tehdy poměrně silný crush byl Bouřlivák. Tankred Torsson umí vyvolat déšť, vichr, hromy a blesky a mně to tehdy přišlo neuvěřitelně skvělé. </p><p style="text-align: justify;"><b>Génius</b></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;">Moje dvanáctileté já miluje Artemise Fowla. <span style="background-color: white; text-align: justify;">Artemisova otce zajala ruská mafie při jednom z obchodů, který měl legalizovat výnosy ze zločineckých aktivit Fowlovské rodiny. Po únosu Artemise Fowla I. mizí dlužníci, věřitelé se naopak snaží z rodinného bohatství urvat, co se dá. Únos se také projevil na psychickém zdraví Artemisovy matky, která jej po pár týdnech často ani nepoznávala. Artemis se tak rozhodl obnovit rodinné bohatství, a to ničím menším než výkupným za uneseného skřítka. Nepočítal ovšem s tím, že skřítek bude vypadat jako menší verze člověka a že tím skřítkem není nikdo jiný než kapitánka Myrta Krátká. První žena v LEPReko (Lokalizační a evidenční policejní rekognoskace) (text jsem si vypůjčila ze své <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2020/06/filmovy-artemis-fowl-darvit-darvit.html" target="_blank">recenze na nový film</a>).</span></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNBqJgJozZiHp6ShWCqTrFkuKjLiid4iH-G_QjQ4LmC_GGb90MEzN8OwnMuBZT-fRjO6jUjlEOkJDKTKmhjLX6AGSOAVapwtEOXydM-CXCGogSntwq2EhDSYosJ6RvM10oQSJ3rip6FIc/s960/960x0.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="649" data-original-width="960" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNBqJgJozZiHp6ShWCqTrFkuKjLiid4iH-G_QjQ4LmC_GGb90MEzN8OwnMuBZT-fRjO6jUjlEOkJDKTKmhjLX6AGSOAVapwtEOXydM-CXCGogSntwq2EhDSYosJ6RvM10oQSJ3rip6FIc/s320/960x0.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Artemis Fowl, Disney<br /></td></tr></tbody></table><span style="background-color: white; font-family: inherit;"><br />Artemis je extrémně sakrastický, je chytrý a taky nesnesitelný. Moje dvacetišestileté já by s ním v jedné místnosti být nechtělo. Ovšem před uvedením filmu od Disneyho jsem si dala rereading prvních pěti knih a poprvé přečetla i zbylé tři. Artemis projde obrovskou proměnou a ukáže se, že i jemu záleží na jeho blízkých, na jeho přátelích. A právě o to víc je mi sympatický.</span><p></p><p style="text-align: justify;"><b>Kluci z Narnie</b></p><p style="text-align: justify;">Přibližně v podobné době, co jsem objevila Artemise, jsem viděla i první díl Narnie. Mému dvanáctiletému já se Petr rozhodně líbil (stejný herec hraje i v mém oblíbeném seriálu The Royals - v něm už mě však nijak nebere). Nicméně, čím jsem byla starší, tím víc jsem ocenila postavu Edwarda. Tím, jak dospívá, se z něj stává skutečný vůdce, není zaslepený, tak jako někdy bývá právě Petr. Mám z něj pocit, že se učí ze svých chyb.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://cloudia.cms.nova.cz/r640x320n/2fd39a86-67cc-4c93-b114-150c66e7a0fc" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="320" data-original-width="640" src="https://cloudia.cms.nova.cz/r640x320n/2fd39a86-67cc-4c93-b114-150c66e7a0fc" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Letopisy Narnie, Princ Kaspian<br /></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><br />Upíři</b></p><p style="text-align: justify;">Nikdy jsem nebyla tým Edward ani tým Jacob. Vždycky jen tým Jasper. Připadá mi na něm sympatické to, že kvůli Alici si odpírá lidskou krev, přestože je to pro něj velmi těžké. Jasper má schopnost cítit emoce a též emoce měnit, což musí být náročné. Skutečně na něm obdivuji vnitřní sílu být někým lepším. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://i.pinimg.com/originals/a2/1f/e2/a21fe227c15ff0142418aa8ed6ecc3cf.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="504" data-original-width="800" height="252" src="https://i.pinimg.com/originals/a2/1f/e2/a21fe227c15ff0142418aa8ed6ecc3cf.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jasper Hale, Stmívání<br /></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Druhým upírem, který se mi pro své (i když úplně jiné) vystupování líbí je Klaus z Upířích deníků. Ty jsem sledovala během střední školy. Klaus je prakticky nesmrtelný, v podstatě patří k upíří monarchii a je si toho plně vědom. Je impulzivní, dává najevo svou sílu a převahu, přesto si myslím, že každá slečna tajně touží slyšet, co řekl Caroline, do které se zamiloval: „He is your first love, I intent to be your last.”</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://img.cinemablend.com/filter:scale/quill/4/6/c/6/2/2/46c622bf42f238f20d6a1959f28a111713392531.jpg?fw=1200" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="800" height="200" src="https://img.cinemablend.com/filter:scale/quill/4/6/c/6/2/2/46c622bf42f238f20d6a1959f28a111713392531.jpg?fw=1200" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Klaus Mikaelson, Upíří deníky/Originals<br /></td></tr></tbody></table><span style="background-color: white; font-family: inherit; text-align: justify;"><br /></span><div><div style="text-align: start;"><span style="background-color: white; font-family: inherit; text-align: justify;"><b>The Loneliest Boy In The World</b></span></div><div style="text-align: justify;"><yt-formatted-string class="style-scope ytd-video-primary-info-renderer" force-default-style="" style="word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit; font-size: small;">Poslední postavou, do které jsem se absolutně zbláznila je Ben Gross z Never Have I Ever. Seriál vypráví o Devi V., která přišla o svého otce a na tři měsíce ji ochrnuly nohy. Její terapeutka se snaží ji dotlačit k tomu, aby si konečně přiznala smutek, který kvůli tomu cítí. Devi však zajímají hlavně kluci - zejména Paxton Hall-Yoshida. Ben je její úhlavní nepřítel, se kterým neustále soupeří. Postupem času se ale ukazuje, že jim je v přítomnosti toho druhého poměrně dobře.</span></yt-formatted-string></div><div style="text-align: justify;"><yt-formatted-string class="style-scope ytd-video-primary-info-renderer" force-default-style="" style="word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit; font-size: small;"><br /></span></yt-formatted-string></div><div style="text-align: justify;"><yt-formatted-string class="style-scope ytd-video-primary-info-renderer" force-default-style="" style="word-break: break-word;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://pyxis.nymag.com/v1/imgs/515/565/945c55abd75d654e87429d860dee49c603-never-have-i-ever-episode-recap-07-place.rsquare.w1200.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="800" height="400" src="https://pyxis.nymag.com/v1/imgs/515/565/945c55abd75d654e87429d860dee49c603-never-have-i-ever-episode-recap-07-place.rsquare.w1200.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ben Gross, Never Have I Ever<br /></td></tr></tbody></table></yt-formatted-string></div><div style="text-align: justify;"><yt-formatted-string class="style-scope ytd-video-primary-info-renderer" force-default-style="" style="word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit; font-size: small;"><br /></span></yt-formatted-string></div><div style="text-align: justify;"><yt-formatted-string class="style-scope ytd-video-primary-info-renderer" force-default-style="" style="word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit; font-size: small;">Ben má i svou vlastní epizodu (</span></yt-formatted-string><span style="background-color: white; font-family: inherit;">The Loneliest Boy In The World), během níž mají diváci možnost se s jeho postavou blíže seznámit a porozumět mu. Bena bych ve svých patnácti (tolik je postavě) asi neocenila. Dnešníma očima ho vnímám jako někoho, kdo tu pro vás bude, pokud mu to dovolíte. A toho si já osobně hodně cením. Taky mě bavily jeho sarkastické poznámky i fakt, že sobě říká věci: I am a reader.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; font-family: inherit;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; font-family: inherit;">Většina z mých oblíbených postav má vlastnosti, kterých si skutečně cením: mají smysl pro humor a ironii, jsou otevřené a upřímné, schopné poučit se z vlastních chyb, jsou ochotné dělat věci pro druhé lidi, jsou laskaví a milí a mají schopnost vést podnětné konverzace.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; font-family: inherit;"><i><br /></i></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; font-family: inherit;"><i>Název článku pravděpodobně není úplně pravdivý. Obávám se, že skutečné číslo postav, které jsem kdy milovala, bude nejmíň dvojnásobné.</i></span></div></div>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-64443394031173703202020-09-05T21:07:00.006+02:002020-09-05T21:21:18.777+02:00Гарри Поттер. Jak jsem se zamilovala do ruských audioknih<div style="text-align: justify;">V roce 2019 jsem odjela na Ukrajinu učit češtinu. Už před lety jsem si tuhle zemi zamilovala a těšila jsem se, že budu mít čas poznat ji zase o trochu víc. K lepšímu a snadnějšímu poznání je ale třeba umět jazyk. A kor na východě. Zde se špatně tvoří vazby, pokud jazyk neovládáte.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_hw2gQyG1s5dAeA6pgoV-v47JO3Ac5_yZME8r4ccETvDPCkRG1mg42MIM_ezveJ5AAxLEgUf5ECl2zwOaCL0LzfExEeGILflEUlHazj0lzYiMrAVO4VBI6ODyikiojlaMEBS2bMnlgx0/s2048/IMG_20190618_144430.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_hw2gQyG1s5dAeA6pgoV-v47JO3Ac5_yZME8r4ccETvDPCkRG1mg42MIM_ezveJ5AAxLEgUf5ECl2zwOaCL0LzfExEeGILflEUlHazj0lzYiMrAVO4VBI6ODyikiojlaMEBS2bMnlgx0/w400-h300/IMG_20190618_144430.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;"><span><a name='more'></a></span>Na Ukrajině se mluví poměrně hodně rusky (k mému překvapení i v Kyjevě údajně ruština převažuje), snad každý Ukrajinec má ruštinu na úrovni rodilého mluvčího. V budoucnu bych ráda navštívila Gruzii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a další a i z toho důvodu jsem se rozhodla věnovat se právě ruštině. Angličtina vám totiž otevírá cestu na západ, ruština zase tu na východ. Zde s angličtinou příliš nepochodíte, a to kolikrát ani mezi mladými lidmi.</div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLXT5MLkkc6kTE2335TGSU85JWxwCB291rP_6U877Tq3G4woqtBGp9xidFNRm2Nuhi87IPdFNlEpsvCqZEtcKkPR81uhwQy5LFh38i6KPKd9iMMvoaNFj37wxSPYGuwTYre9N3c1hduyg/s2048/IMG_20200412_174350.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLXT5MLkkc6kTE2335TGSU85JWxwCB291rP_6U877Tq3G4woqtBGp9xidFNRm2Nuhi87IPdFNlEpsvCqZEtcKkPR81uhwQy5LFh38i6KPKd9iMMvoaNFj37wxSPYGuwTYre9N3c1hduyg/s320/IMG_20200412_174350.jpg" /></a></div><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><div style="text-align: justify;">Během pobytu jsem se setkala s odmítnutím ruštiny pouze jednou, a to z politických důvodů. Dotyčný byl můj student a věřím, že pokud bychom se nedomluvili česky nebo anglicky i ruštinu by v takovém případě akceptoval. V oblasti, kde jsem žila já, se mluví tzv. suržykem, což je kombinace ukrajinštiny a ruštiny. Občas jsem se tak naučila nějaké slovo a nebyla si jistá, zda je ruské nebo ukrajinské. Pro zajímavost Rusové ukrajinsky neumí a nerozumí. Původně jsem si myslela, že nastavení ukrajinštiny a ruštiny je stejné jako je mezi češtinou a slovenštinou, ale tak to ve skutečnosti vůbec není.</div><br /><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim4aPKx5IkkraCD57SkdNrZQ285Uio2nqwIVHGkUuEqqoE7hqSgIxqEttGwiSmX5B5VCnRpUR6MUM2n0p9XIvkTeiDywG0mG1x4JvkTdn8z3spMI5JeRibH2QYB6upUnluIvwfY9Gklog/s6000/DSC_1397.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="6000" data-original-width="4000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim4aPKx5IkkraCD57SkdNrZQ285Uio2nqwIVHGkUuEqqoE7hqSgIxqEttGwiSmX5B5VCnRpUR6MUM2n0p9XIvkTeiDywG0mG1x4JvkTdn8z3spMI5JeRibH2QYB6upUnluIvwfY9Gklog/w266-h400/DSC_1397.JPG" width="266" /></a></div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Po několika týdnech pobytu jsem začala číst pohádky v ruštině, ale brzo jsem pochopila, že pohádky nejsou nejvhodnější nástroj, jak se naučit jazyk. Velmi často používají zastaralé nebo unikátní výrazy, které člověk běžně nepoužije. Někdy v dubnu 2019 jsem se rozhodla podívat do místního knihkupectví a poptat se na Harryho Pottera. Umím si představit, že si prodavač tehdy muset klepat na čelo, když se ho holka, co sotva uměla pozdravit, zeptala, zda nemají Kámen mudrců v ruštině. Neměli. A tak jsem si koupila Jane Austen - Annu Eliotovou, která ani nepatří k mým oblíbeným (na rozdíl od Emmy, Pýchy a předsudku a Opatství Northanger). A zašla do jiného knihkupectví. Tehdy jsem netušila, že existují dva překlady do ruštiny, jedno od nakladatelství Rosmen a jedno od Machaonu. Já si koupila to druhé. Kritici říkají, že je jednodušší a ne tak dobré. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaPdyEzUpNO0zMe8PGffnxUQA1Lnpa7aiI0yJARl7QzLPmzFH24yPoPJiW9HP-_5yEPgHfFpkarerzynDJal3UX7m65VCqoUOU-H9y8m7cs7VZvWHnijjCJcSCzO9c2NCKkEmnYNylZDc/s2048/IMG_20190618_150216.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaPdyEzUpNO0zMe8PGffnxUQA1Lnpa7aiI0yJARl7QzLPmzFH24yPoPJiW9HP-_5yEPgHfFpkarerzynDJal3UX7m65VCqoUOU-H9y8m7cs7VZvWHnijjCJcSCzO9c2NCKkEmnYNylZDc/s320/IMG_20190618_150216.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">S těmito překlady jsem vydržela až do třetího dílu. První tři díly jsem poctivě četla. Azbuka není těžká na čtení v okamžiku, kdy se člověk naučí převádět jednotlivé znaky. Z počátku mi trochu trvalo, než jsem se začetla. První díl jsem četla asi měsíc, z toho jsem přibližně třetinu (cca 100 stran) přečetla během jednoho dne. V Podolském Kamenci jsem četla prakticky od rána do večera, odhodlána to konečně po měsíci dočíst. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQjjb6NhIvwMJ0VHARygml8q-PiZGp20qRVsghbGi-RcEF_Y6TlvZL9-WVRQPns3DXL8ZGMaIEy9BomKP6IBwxFsYOzkCtMX-oMHCy0aA4AMMaHrXk2Pw8OL73dhn4xysKofmhFrMy1Y/s1086/FB_IMG_1599330993555.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1086" data-original-width="1080" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsQjjb6NhIvwMJ0VHARygml8q-PiZGp20qRVsghbGi-RcEF_Y6TlvZL9-WVRQPns3DXL8ZGMaIEy9BomKP6IBwxFsYOzkCtMX-oMHCy0aA4AMMaHrXk2Pw8OL73dhn4xysKofmhFrMy1Y/s320/FB_IMG_1599330993555.jpg" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Se čtvrtým dílem jsem objevila ruské audioknihy namluvené hercem Alexandrem Kljuvkinem. Čtvrtý díl má poměrně hodně stran a já tehdy cítila, že potřebuji něco, co mě donutí číst rychleji. I přestože jsem se tehdy již trochu zlepšila, stránky pořád nabývaly a nabývaly a já neměla pocit, že jsem schopná přečíst další díl rychleji. V okamžiku, kdy knihu čtu měsíc a déle, začínám pociťovat určitou frustraci a už pokukuju po dalších knihách. A já si opravdu přála poctivě přečíst každý díl. Audioknihy mi poměrně dost pomohly a hlavně jsem se do nich zamilovala. Alexandr Kljuvkin odvedl neuvěřitelnou práci. Postupem času jsem upustila od toho, abych společně s jeho projevem zároveň i četla (mimochodem namluvená je verze od Rosmenu, takže mi mé knihy byly celkem k ničemu). Kljuvkin mění hlasy, takže víte zcela přesně, kdo zrovna mluví, což je neuvěřitelné, při tak obrovském množství postav, jaký má potterovský svět. Kljuvkin navíc umí fantasticky komentovat famfrpál (což člověk ocení zejména během Mistrovství světa).</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-8ZzxhD0cx3TnRq36Je32RajPIP0kQxMBfBZsCGmyIcDG1aXQqVa6kR0JsKbvOBvpZV5VDQlxai3MfAT7nvo4FuXDILDjEkyt2q1RfPsFXL-Mhrxg7Gzb8tpxUv-9CdmpNFPWW2emGsM/s2048/IMG_20200510_135440.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-8ZzxhD0cx3TnRq36Je32RajPIP0kQxMBfBZsCGmyIcDG1aXQqVa6kR0JsKbvOBvpZV5VDQlxai3MfAT7nvo4FuXDILDjEkyt2q1RfPsFXL-Mhrxg7Gzb8tpxUv-9CdmpNFPWW2emGsM/s320/IMG_20200510_135440.jpg" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nejrychleji jsem přečetla, resp. naposlouchala šestý díl, který mi zabral jeden týden (i když uznávám, že tehdy jsem krom poslechu a práce toho moc nedělala). Nejdelší čas mi zabral poslední díl, který jsem poslouchala asi čtyři měsíce. Víc než polovinu knihy jsem přitom zvládla za víkend. U sedmičky jsem si totiž řekla, že to není jediná kniha, kterou chci číst/poslouchat. Měla jsem ji tak spíš jako doplněk. Většinou jsem ji poslouchala při vaření. Po cca čtyřech měsících jsem ale dospěla k závěru, že je načase sérii dočíst. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1HD64d9Oy3J42u7A9rffJwrM5hMSptZb2FK2i84tdo4CsUGLZohbfDT0uevkwxFBGCfxoMfwvdHUcdXTMShOEQIuWccDhVbLGML_b7phulU72_SRAWRrprcf8SGok61s_gKVxsRoL0No/s6000/DSC_1254.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="6000" data-original-width="4000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1HD64d9Oy3J42u7A9rffJwrM5hMSptZb2FK2i84tdo4CsUGLZohbfDT0uevkwxFBGCfxoMfwvdHUcdXTMShOEQIuWccDhVbLGML_b7phulU72_SRAWRrprcf8SGok61s_gKVxsRoL0No/s320/DSC_1254.JPG" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Audioknihy jsou skvělé z toho hlediska, že mně osobně nesedí ruský dabing, vadí mi, když slyším zároveň originální jazyk. Pro mě tak audioknihy byly řešením, jak naposlouchat ruštinu (i proto, že jsem ani od Rusů či Ukrajinců nedostala žádná velká doporučení na tamní původní seriály). Z počátku jsem musela poslouchat na rychlost 0,9 nebo 0,8, při poslechu posledního dílu jsem částečně poslouchala i na 1,25 (což už je ale poměrně dost rychlá mluva).</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYyn1nZWq14WbrVYwKAXlfkcZXqLK0cF786oSSpHTxS0cszCDDCQ2_rdyefk4igynS2WRoayPKKUH54Z1Kf4pq1A35ab-Cm3AcaDsTc9-0RERH_4mJevF9G8UCu3Cw6Iu0MnexXmlaJME/s2048/IMG_20190609_183832.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYyn1nZWq14WbrVYwKAXlfkcZXqLK0cF786oSSpHTxS0cszCDDCQ2_rdyefk4igynS2WRoayPKKUH54Z1Kf4pq1A35ab-Cm3AcaDsTc9-0RERH_4mJevF9G8UCu3Cw6Iu0MnexXmlaJME/s320/IMG_20190609_183832.jpg" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na podzim 2019 jsem chodila na kurzy ruštiny, nicméně mi nevyhovoval styl lektorky a poměrně hodně lidí v kurzu, takže jsem se na cílené učení jazyka vykašlala. Doufám, že se mi někdy podaří donutit se k soukromým lekcím a hlavně ke gramatice, protože tak trochu tuším, že jen s výrazy jako mudlovská šmejdka, mnoholičný lektvar a chtěl bych draka, v běžném životě úplně nepochodím. Jako odrazový můstek do světa ruštiny je ale Harry troufám si říct skvělá volba.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><i><div style="text-align: justify;"><i>Svět HP je pro mě literárním domovem. Prostorem, ve kterém se cítím jinak, než kdekoli jinde.</i></div></i>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-7711921182529002142020-06-13T20:57:00.003+02:002020-09-05T21:11:59.836+02:00Harry Potter a Prokleté dítě. Scénář, který je třeba vidět naživo <div style="text-align: justify;">
Po vydání scénáře Harry Potter a Prokleté dítě se na celém světě ze strany fanoušků kouzelnické série zvedla vlna odporu. Když jsem scénář četla před lety poprvé, měla jsem z něj dojem, že je to trochu lepší fan fiction. I když téma cestování časem jsem určitě četla lépe zpracované. Zároveň mi ale utkvělo v paměti, že mi některé scény přišly poměrně vtipné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCEDuBmKo7FtV08MVccj-3EFXLXzdhaGcw23TJahxBwO3egXIewiTqLd8Fd7VkidWlLXftB62_sDvQKGjCO6y_pcQnPsbWTlhHpxwBmURroroVNtmvPz-cHjO1Vc8FStopScNO4D_V3yc/s1600/IMG_20200627_131759.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCEDuBmKo7FtV08MVccj-3EFXLXzdhaGcw23TJahxBwO3egXIewiTqLd8Fd7VkidWlLXftB62_sDvQKGjCO6y_pcQnPsbWTlhHpxwBmURroroVNtmvPz-cHjO1Vc8FStopScNO4D_V3yc/s400/IMG_20200627_131759.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Na podzim 2019 jsem vyrazila do Londýna. Pár hodin před jsem dostala tip na hru Prokleté dítě. Přiznám se, byla jsem skeptická (i když zároveň zvědavá). Navíc jsem věděla, že tenhle kulturní zážitek není úplně levný. Nicméně se mi podařilo narazit na extrémně dostupné lístky (40 liber za první i druhou část), což rozhodlo.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prokleté dítě je zcela upřímně nejlepší divadelní hra, kterou jsem kdy viděla. Měla perfektní hudbu, skvělé kostýmní zpracování a naprosto neuvěřitelné (magické) efekty. Při sledování hry máte skutečně pocit, že před vámi někdo kouzlí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče příběhu. Trochu mě mrzí, že Prokleté dítě se prezentuje jako příběh přepracovaného otce Harryho a jeho syna Albuse, s nímž nedokáže navázat stejný vztah, jaký má se starším synem Jamesem nebo dcerou Lily. Z mého pohledu se jedná spíše o příběh Albuse a Scorpiuse Malfoye. Tito dva se potkají během první cesty do Bradavic, kdy se spřátelí. Oba se dostanou do Zmijozelu, což v případě Albuse vyvolá šok. Uběhne několik let, kdy se vztah Albuse s Harrym zhorší. Pohádají se, Albus si vyslechne Harryho rozhovor s Amosem Diggorym, na základě čeho se rozhodne spolu se Scorpiusem zachránit Cedrika.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vztah mezi Albusem a Scorpiusem mě bavil. Bylo v něm hodně zranitelnosti a otevřenosti vůči druhému. Když jsem scénář dočetla poprvé, fandila jsem Scorpiusovi a Rose (dceři Rona a Hermiony, která se dostane do Nebelvíru, kde je vemi populární). Potom, co jsem viděla hru, jsem začala fandit Albusovi a Scorpiusovi. Nemám potřebu mít LGBT postavu v příběhu jen proto, aby byl příběh zajímavější nebo aby odrážel určitou diverzitu. Nicméně po skončení druhé části příběhu jsem dospěla k závěru, že tohle nebyla bromance, ale romance (i když se autoři snažili vzbudit dojem, že Scorpius má zájem o Rose). Bylo tam poměrně dost scén, které mi přišly za hranicí přátelství.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkem mě proto mrzí, že Rowlingová propásla šanci dát HP světu první pořádný gay pár (s ohledem na ne/zpracování vztahu Brumbála a Grindelwalda ve Fantastických zvířatech tento pár příliš nehodnotím). Potterovský svět má přes 750 postav, mít jeden gay pár se tak nejeví jako čistě účelové. Scorpiusovi a Rose jsem přestala fandit v momentě, kdy mi došlo, že jejich příběh je vystavený na stejných principech jako u Lily a Jamese. Nicméně, Lily Jamese odmítala, protože se dlouhou dobu choval jako naprostý idiot. Scorpius je přitom asi ta nejmilejší postava z celého kouzelnického světa, který není ani trochu jako Draco při nástupu do Bradavic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mrzí mě, že jsem neměla možnost vidět původní obsazení - zejména Anthonyho Boyla v roli Scorpiuse. Myslím si, že musel být (i s ohledem na množství divadelních cen které za jeho ztvárnění získal) pro tu roli perfektní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Prokleté dítě pro mě bylo nejsilnějším kulturním zážitkem roku 2019.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-51851059276662187312020-06-13T14:57:00.000+02:002020-06-13T19:47:30.515+02:00Filmový Artemis Fowl. D'Arvit! D'Arvit! D'Arvit!<div style="text-align: justify;">
Artemis Fowl. Antihrdina. Ir. Geniální zločinec. Kluk, co se rozhodl unést skřítka a získat za něj tunu dvacetičtyřkarátového zlata. A v neposlední řadě jedna z mých skutečně oblíbených literárních postav.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyYPPHWVSZqeCtyBBakI-ZSUcIE7SJG0zvIP-T5oQtfeOD7k69hTmlbHvoaMJ1Dj8sAA1K3Ota-nTRnCh50UN33s-_u-MrhKJKZ6YFDlhSQM96IT2e9ULA3HePVaFpkL8IjjAfcMjRops/s1600/960x0.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="649" data-original-width="960" height="270" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyYPPHWVSZqeCtyBBakI-ZSUcIE7SJG0zvIP-T5oQtfeOD7k69hTmlbHvoaMJ1Dj8sAA1K3Ota-nTRnCh50UN33s-_u-MrhKJKZ6YFDlhSQM96IT2e9ULA3HePVaFpkL8IjjAfcMjRops/s400/960x0.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Artemis Fowl, Disney</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Artemise jsem objevila někdy ve dvanácti, přesně tolik je Artemisovi v první knize (čímž si také ospravedlňuji svůj crush na AF). Artemisova otce zajala ruská mafie při jednom z obchodů, který měl legalizovat výnosy ze zločineckých aktivit Fowlovské rodiny. Po únosu Artemise Fowla I. mizí dlužníci, věřitelé se naopak snaží z rodinného bohatství urvat, co se dá. Únos se také projevil na psychickém zdraví Artemisovy matky, která jej po pár týdnech často ani nepoznávala. Artemis se tak rozhodl obnovit rodinné bohatství, a to ničím menším než výkupným za uneseného skřítka. Nepočítal ovšem s tím, že skřítek bude vypadat jako menší verze člověka a že tím skřítkem není nikdo jiný než kapitánka Myrta Krátká. První žena v LEPReko (Lokalizační a evidenční policejní rekognoskace).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A přesně nic z toho v novém filmu od Disney neuvidíte. (Následující část obsahuje spoilery).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Zbytečné zásahy</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Na internetu je k nalezení řada recenzí, které hodnotí herecké výkony, efekty, kameru, délku filmu a děj. První tři ponechávám stranou. Ohledně délky filmu se mnoho recenzentů shoduje, že na fantasy snímek je 90 minutová stopáž opravdu velmi krátká. S tím souhlasím. Z filmu jsem navíc měla podobný dojem jako z Grindelwaldových zločinů. Příliš mnoho scén v krátkém čase.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ze samotného děje jsem hodně zklamaná. Mám za to, že první díl osmidílné série představuje perfektní předlohu pro film a zároveň dává dostatek prostoru seznámit se s hlavními postavami. Krom těch zmíněných jsou jimi osobní strážce Butler, velitel Břízný, geniální IT vynálezce a kentaur Klusák a permoník s kriminálními sklony Sláma Hraboš. Film je natolik krátký (a natolik odlišný), že nedal diváku žádnou příležitost poznat postavy a udělat si k nim vztah, resp. udělat si na ně určitý názor. Už jen samotný Artemis Fowl není postava, kterou byste nesnášeli, přesto, jak se chová a kým je a zároveň není postava, kterou byste obdivovali a milovali bez toho, aniž byste uvědomovali jeho temné(ější) stránky (zvlášť s ohledem na šestý díl, který ukáže Artemisovo desetileté já). Ve filmu prakticky k žádnému charakterovému vývoji nebo aspoň představení nedojde.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co mi na filmu vadilo, byly absolutně zbytečné zásahy. Artemisova matka je ve filmu mrtvá, přestože na ní stojí první i šestý díl série a Artemis má mít jednoho dne sourozence (na jejichž dobrodružství je i samostatná kniha). Z Butlerovy sestry Julie udělali jeho neteř. (Proč?) A ještě nechali Artemise oslovovat Butlera jeho jménem (v knize se přitom jeho jméno dozví až v okamžiku, kdy Butler stojí na prahu smrti). Také došlo ke změně jeho barvy kůže. Na první straně prvního dílu je přitom jasně popsán jako „mohutný běloch”. Zároveň došlo ke změně Myrtiny barvy kůže, kterou hraje běloška, přestože podle knihy má mít „ořechově hnědou pleť”. AF vyšel poprvé v roce 2001, pochopila bych tak (i když nemám tyhle zásahy ráda), že se film snaží o určitou diverzitu. AF ale už diverzitu dávno měl.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Film se také rozhodl změnit pohlavní velitele Břízného, kterého hraje Judi Dench. A obecně se ve filmu objevuje řada žen v řadách policie. Tahle změna je pro mě nepochopitelná. Velitel Břízný vkládal do Myrty velké naděje, protože byl přesvědčen o tom, že ona může ukázat, že ženy jsou schopné zastávat posty v LEPReko. A podle toho se k ní i choval. Pro Myrtu byl navíc jako otec (k tomu, co udělali z Myrtina otce ve filmu se radši ani nebudu vyjadřovat).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kam zmizel Artemis?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Filmový Artemis na mě udělal dojem milého kluka, co by si nejradši řekl o lízátko. Skutečný Artemis Fowl ale lízátka nerad. Film nenabídl prakticky žádný pohled na Artemisovu genialitu (což se zároveň rovná sarkastickým myšlenkovým projevům - čekala bych tak spíš někoho jako Number five z Umbrella Academy). Ve filmu ví o skřítcích od otce, v knize se ale o jejich existenci dozvěděl z vlastních výzkumů a vlastních ne úplně morálních aktivit. Artemis je ve filmu přesvědčen o otcově nevině, v knize si je velmi jistý jeho zločineckým působením. Raději ani nemluvím o tom, že filmový Artemis běhá a surfuje (!) a střílí ze zbraně (!).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na celé sérii mě bavilo sledovat vývoj Myrtina a Artemisova vztahu od nepřátel, přes přátelství až něco víc. Ve filmu jsou tihle dva nejlepší kamarádi asi po pěti minutách. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Filmový Artemis Fowl je tak velkým zklamáním. Kdybych Artemise neznala, mávla bych nad tím rukou a nejspíš by se mi to i líbilo (já od filmů nemám velká očekávání). Takhle ale nechápu, co to D'Arvit! bylo. </div>
<br />
<i>D'Arvit! je extrémní vulgarismus používaný v gnómštině.</i>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-52942775250527032182020-04-06T20:49:00.001+02:002020-04-06T21:16:49.660+02:00Knižní tipy do karantény. Co se čte jedním dechem?<div style="text-align: justify;">
Po nařízení nouzového stavu jsem přemýšlela o tom, jaké knihy považuji za natolik skvělé a natolik čtivé, abych je doporučila téměř komukoli bez jakékoli bližší znalosti jeho vkusu. V hlavě mi běžela řada knih různých žánrů. Nakonec jsem sepsala ty, které mě čtenářsky neuvěřitelně bavily, které jsou dobré (i když možná ne nejlepší) a především je možné je sehnat.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrdmMzdpz5XjlX-SBf8yA0ZjWs8NFq6TcfTP8Yk22nHyz5TDjdiGTLQj1Qwsk3lvWmlo_8ioVOBbqA0921VJnxYv-LiPY_pgwsXcjZoLOL8X8YZKIEl7B4qiFu7OlUHzb_7qh3Sdn_FLw/s1600/IMG_20200406_124826-01.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrdmMzdpz5XjlX-SBf8yA0ZjWs8NFq6TcfTP8Yk22nHyz5TDjdiGTLQj1Qwsk3lvWmlo_8ioVOBbqA0921VJnxYv-LiPY_pgwsXcjZoLOL8X8YZKIEl7B4qiFu7OlUHzb_7qh3Sdn_FLw/s400/IMG_20200406_124826-01.jpeg" /></a></div>
<a name='more'></a><b>Sci-fi</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Sci-fi popravdě řečeno skoro vůbec nečtu, přesto mě velmi zaujaly dvě knihy, které vyšly celkem nedávno. První je Smrtka, inteligentní a nesmírně osvěžující příběh o světě, v němž lidé přestali umírat. V němž neexistuje hlad ani chudoba. Jediný, kdo může ukončit lidský život je smrtka. Jak jsem <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/01/smrtka-brilantni-fantasy-ve-kterem.html" target="_blank">psala ve své recenzi</a>, Smrtka mě překvapila proto, že na čtenáře útočí skrz překvapení a šok. Nepracuje s klišé. Druhou knihou je <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/06/krvava-zima-proc-mimozemstani-napadli.html" target="_blank">Krvavá zima</a>. Ta vypráví příběh o tom, jak Island napadli mimozemšťané a sežrali většinu místních. Krvavá zima je plná akce a napětí, vtáhne vás do děje, kdy fandíte, aby určití lidé přežili. Zároveň mě potěšila tím, že se nesnažila zachránit všechny.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsp0hYOvjxYqL0U5avxZJNGKT19OfAEMeazzlQ4eX2B6HTL_sqWDP3O21xEKT436Iqh8acm4IIcYAnK_x5VWCaBqHs6mJs_CmysEksqiZyI6zFhhZvouo8G8aIOftPeXoEa0UCkj0gkSM/s1600/IMG_20190611_135958-01.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsp0hYOvjxYqL0U5avxZJNGKT19OfAEMeazzlQ4eX2B6HTL_sqWDP3O21xEKT436Iqh8acm4IIcYAnK_x5VWCaBqHs6mJs_CmysEksqiZyI6zFhhZvouo8G8aIOftPeXoEa0UCkj0gkSM/s400/IMG_20190611_135958-01.jpeg" /></a></div>
<b>Fantasy</b><br />
<div>
<div style="text-align: justify;">
Zde by bylo těžké vybrat jen jeden titul (i když Harryho Pottera lze dle mého číst kdykoli). Já sama jsem si pro volné chvíle vybrala Fénixův řád (v ruštině ve skvělém audio zpracování Alexandra Kljukvina), který mě myslím na chvíli zabaví. V nedávné době jsem objevila sérii (zatím se) skládající z knih Nikdyuš a Divomor, které se obě Harrymu Potterovi bezesporu vyrovnají. Hlavní hrdinkou se Morrigan Crowová, která je považována za prokleté dítě, jež může za všechny nepříjemnosti. Na jedenácté narozeniny má zemřít. Díky Jupiteru Northu ale obelstí čas a unikne do města Nikdyuš, kde se seznamuje s maxikočkou, upířím trpaslíkem, hotelem, který se mění podle nálady. Také se zde rozhodne podstoupit zkoušky do Divínské společnosti. Jedině členství v ní jí totiž dovolí v Nikdyuši zůstat. Nechybí ani záporák Divomor. Ačkoli příběh zní, že je určen zejména pro děti, není tomu tak. Z novinek mě zaujalo také ilustrované vydání Percyho Jacksona. Bestseller s podtitulem Zloděj blesku mě neuvěřitelně bavil. Kniha vypráví o Percym, který zjistí, že je potomkem jednoho z řeckých bohů, kteří se přesunuli z Řecka do Spojených států. Percy se vydává do podsvětí, aby získal zpět ukradený blesk boha Dia. Při čtení jsem si říkala, že skutečně nerozumím tomu, proč se scénárista stejnojmenného filmu tolik odklonil od knihy. Knižní verze byla častokrát výrazně zajímavější, a to nejsem ten typ, který by měl potřebu porovnávat a kritizovat filmová zpracování knih. Co jsem jinak především ocenila byla akce, humor a spousta zajímavých ilustrací.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUjkpJqf-XycLqomuvwjbDhYlx1YgDNJdFZvhwlZXD-A4OGB0v3jZarBbAtTPyp7cTEw3Fnu-_XfATQS71N_dpwi4juKBYE2Qi_6TnLTTgvtWfJflWH5Ik9iDLuA6-JOI8YTJA5E3dY4M/s1600/IMG_20200406_125134-02.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUjkpJqf-XycLqomuvwjbDhYlx1YgDNJdFZvhwlZXD-A4OGB0v3jZarBbAtTPyp7cTEw3Fnu-_XfATQS71N_dpwi4juKBYE2Qi_6TnLTTgvtWfJflWH5Ik9iDLuA6-JOI8YTJA5E3dY4M/s400/IMG_20200406_125134-02.jpeg" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Co je nejspíše nesehnatelné: série o Charliem Hnátovi a Artemisu Fowlovi. Obě naprosto miluju. Mladší čtenáři by mohli ocenit ještě Deltoru.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmF72xuDFWRrrCmBBtG4AI84KEJtL3onTOxX1VsPkjHhj4dTIjkBWxKEqf5I1q4cIW33yoivanyLb05W9GsPzcce4ytE-piFbMmCgSx04XKnwNjOlR33ff3_xjHypsdPMvlGUEXzJMcZ4/s1600/IMG_20180820_132139.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmF72xuDFWRrrCmBBtG4AI84KEJtL3onTOxX1VsPkjHhj4dTIjkBWxKEqf5I1q4cIW33yoivanyLb05W9GsPzcce4ytE-piFbMmCgSx04XKnwNjOlR33ff3_xjHypsdPMvlGUEXzJMcZ4/s400/IMG_20180820_132139.jpg" /></a></div>
<b>Romance</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Vedle klasiky jakou je Jane Austen, kterou mám velmi ráda, bych doporučila Kroniky prachu. Současná autorka Lin Rina se pokusila zasadit příběh do viktoriánské Anglie. Animant pochází z dobré a zaopatřené rodiny. Ačkoli její matka by ji už nejraději viděla ve svatebním, ona si nejradši čte. Náhodou však získá pracovní místo v jedné londýnské univerzitní knihovně, kde potkává knihovníka Thomase Reeda. Ten se zprvu zdá akorát velmi přísný a nerudný. Časem na něj ale Animant mění svůj názor. Tahle kniha není bezpochyby historicky přesná. Je vidět, že autorka v dané době, kterou popisuje, nevyrostla. Ale musím říct, že byla nesmírně čtivá. Je to (snad možná až na závěr) skutečný skvost v kategorii slow romance. Autorka si dává velmi načas. A to se mi na knize velmi líbilo, neboť jsem velký fanoušek příběhů pomalu se rozvíjejících vztahů.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-er9b4v3zWpav7369lnOQvHx2vvj9Io1IULudoSVoQOWJB1lUTx9o5oVQlR3cAv2o0pSjDM2ZFVrXqqXUtW_xI6USKB0fimvs4DmPyGbVGqSzziXq0D9rAjJ2zoGpD8gcasjNIZa1y94/s1600/IMG_20200406_125040-01.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-er9b4v3zWpav7369lnOQvHx2vvj9Io1IULudoSVoQOWJB1lUTx9o5oVQlR3cAv2o0pSjDM2ZFVrXqqXUtW_xI6USKB0fimvs4DmPyGbVGqSzziXq0D9rAjJ2zoGpD8gcasjNIZa1y94/s400/IMG_20200406_125040-01.jpeg" /></a></div>
<br />
<b>Reportážní literatura </b><br />
<div style="text-align: justify;">
Z reportážní literatury si nesmírně cením Poláků. Pokud bych nesáhla po Mariuszi Szczygielovi, vybrala bych si jiného Poláka. Polská reportážní literatura je totiž extrémně detailní a osobní, což se mi na ní hrozně líbí. V poslední době mě zaujala kniha <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/10/vsechny-louisovy-deti-proc-nejsem.html" target="_blank">Všechny Louisovy děti</a>, která popisuje příběh reprodukční kliniky v Nizozemsku a snahu nalézt všechny sourozence. Kdy výsledné číslo může být až 200. Kniha si vybrala několik osob, kteří zjistí, že jsou sourozenci. Postupně ukazuje, jak na sebe přišli a jakým způsobem reagovali na svého biologického otce a jak on reagoval na skutečnost, že je biologickým otcem tolika dětí. Výborná je také kniha 20 let nového Polska (která by měla být znovu dostupná), což je soubor reportáží vybraných právě Mariuszem Szczygielem. Některé reportáže jsou zajímavější než druhé, ale všechny ukazují, jakými změnami si prošlo Polsko.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz2x5gixaQTniiYMGWmKV9Dvz7533dl3asaoSymp8IgCPoLPSjUvM620Qj-wPnoB6R7XRTgnloUPu5W5Ppo-kN4-oYtUrEPJmwgLcWBlH3PYGuwIlB6Rtx22ZHKniorxH7sbptrfUlrZ4/s1600/IMG_20191020_104403-01.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz2x5gixaQTniiYMGWmKV9Dvz7533dl3asaoSymp8IgCPoLPSjUvM620Qj-wPnoB6R7XRTgnloUPu5W5Ppo-kN4-oYtUrEPJmwgLcWBlH3PYGuwIlB6Rtx22ZHKniorxH7sbptrfUlrZ4/s400/IMG_20191020_104403-01.jpeg" /></a></div>
<br />
<b>Detektivka</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Z žánru detektivka je pro mě jasné jedno jméno - Agatha Christie. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem jí objevila, ale v okamžiku, kdy se tak stalo, vystřelila na pomyslné první místo oblíbených autorů detektivek. Obecně mě asi nejvíc bavilo Deset malých černoušků (i když jde v její tvorbě o výjimku, co se týče vyvolání pocitu úzkosti a strachu v čtenáři), Smrt na Nilu a Smrt v Orient Expresu (pokud znáte příběh pouze z hollywoodského zpracování přijměte mou upřímnou soustrast). Agatha Christie mě přesvědčila o tom, že detektivky nemusí být krváky s psychopaty, ale mohou být postaveny na logice. To lze pozorovat i u <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/08/kroky-vraha-snezny-mesic-michaela.html" target="_blank">české autorky Michaely Klevisové</a>, jejíž tvorbu jsem objevila v létě a která mi imponuje právě pro logiku a psychologii postav. Nenajdete zde psychopaty, ale lidi, kteří mají pro vraždu skutečný důvod, nejde o náhodu. Z těch poněkud drsnějších detektivních příběhů bych ale zmínila světoznámou sérii Muži, kteří nenávidí ženy.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7zc9ydrS_XZwx9xOie7jyA-WSyIvNdnsxHTfjq2dIDrtH0l9BQRbhZAoeeqPu3P1fSoyJffNnGnW2ZWQlIFu5_ZRTAukIJacZDji3RtBTFRWttPKxHYzV7MZlD_A1sZHZav3YCoFOvrs/s1600/IMG_20190714_155208.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7zc9ydrS_XZwx9xOie7jyA-WSyIvNdnsxHTfjq2dIDrtH0l9BQRbhZAoeeqPu3P1fSoyJffNnGnW2ZWQlIFu5_ZRTAukIJacZDji3RtBTFRWttPKxHYzV7MZlD_A1sZHZav3YCoFOvrs/s400/IMG_20190714_155208.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Román</b><br />
Když jsem přemýšlela o téhle kategorii okamžitě mě napadl Kmotr a Dva proti říši. Kmotra asi není třeba úplně představovat, předkládá příběhy z mafiánského prostředí. Od téhle knihy bylo skutečně těžké se odtrhnout. Dva proti říši zpracovává příběh Gabčíka a Kubiše od jejich výcviku, seskok na území Čech až po boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Politický thriller</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Když už thriller, tak jedině politický. V loňském roce jsem byla absolutně nadšená z knihy <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/02/hvezda-severu-politicky-thriller-zavadi.html" target="_blank">Hvězda Severu</a>. Kniha zavádí čtenáře do Severní Koreje a její fungování popisuje velmi dobře (alespoň z pohledu laika, který má hrubé znalosti o Severní Koreji). Hvězda Severu vypráví o třech postavách, doktorce Jenně Williamsové, mladé Američance smíšeného původu, postarší Korejce paní Mun, která se snaží uživit sebe i svého muže, co to jde a vysokém severokorejském hodnostáři Čoovi, který spolu se svým bratrem patří k elitě Pchjongjangu. Příběh začíná únosem Jenniny sestry, která i po letech věří, že její sestra je stále naživu.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-tUfoC7dqtOa5oiQgkt8n5obdfHrORH6iK_1WEeSGMH0Q2a5Jq2M2-9agbmo3szvYZhraHACeguDPVznQVjcBRsfsus3kHlxQ6guvUyz1daBYWgtrx_CNyQwBmQQvo_cQ9dGDOG_BLtA/s1600/IMG_20190131_120826.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-tUfoC7dqtOa5oiQgkt8n5obdfHrORH6iK_1WEeSGMH0Q2a5Jq2M2-9agbmo3szvYZhraHACeguDPVznQVjcBRsfsus3kHlxQ6guvUyz1daBYWgtrx_CNyQwBmQQvo_cQ9dGDOG_BLtA/s400/IMG_20190131_120826.jpg" /></a></div>
<b>Cestopis</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Cestopisů jsem tolik nečetla, ale loni jsem byla skutečně okouzlena knihou <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/07/syn-buvola-cestopis-ktery-odhaluje.html" target="_blank">Syn buvola</a>, kterou napsal lékárník Stanislav Havlíček. Ten se vydal do Jižního Súdánu na svou první misi s Lékaři bez hranic. Jeho povídání je nesmírně poučné a často velmi vtipné. Umí pracovat s emocemi. Část knihy je věnována práci pro lékárnu v nemocnici v Agoku, část knihy pak dovolené na Komorských ostrovech. Co se mi na Havlíčkovi líbilo bylo to, že nestaví humor na alkoholu. S tím jsem měla problém u Zibury, kterého jinak celkem pravidelně sleduji a i se mi od něj poměrně líbil jeden z jeho cestopisů. Na Havlíčkovi ale oceňuji to, že kniha má přesah. Je zde spousta zajímavých informací a je znát, že na místě pobyl delší dobu.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_Dvgs23tTwoQuO40jhxsEnKqEy6DC3JpwqOAK5QYiA7psOG4EnRbq1_S2vNZZRQ6ZLbQzmV3zq9gnO3efcISmx5sUMZ7xKJGy2THw2iJSRpGZSsTLRomwqj4H8-lJCiH1eRpXUDZ0xFw/s1600/IMG_20190703_183705-01.jpeg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_Dvgs23tTwoQuO40jhxsEnKqEy6DC3JpwqOAK5QYiA7psOG4EnRbq1_S2vNZZRQ6ZLbQzmV3zq9gnO3efcISmx5sUMZ7xKJGy2THw2iJSRpGZSsTLRomwqj4H8-lJCiH1eRpXUDZ0xFw/s400/IMG_20190703_183705-01.jpeg" /></a></div>
<b>Humor</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Pokud se chcete hlavně zasmát, doporučuji <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/10/jiste-pane-ministre-brilantni-dialogy.html" target="_blank">Jistě, pane ministře</a> (minimálně se dá sehnat jako audiokniha nebo jako výtisk v e-shopech antikvariátů), popisující zvolení Jamese Hackera a jeho působení na Ministerstvu pro administrativní záležitosti. Dílo Jonathana Lynna a Antonyho Jaye funguje jak na televizních obrazovkách, tak knižně. Já sama jsem se mnohokrát smála nahlas. Je to skutečně brilantní humor.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj9dnTc5TR-8RD2klMPUnmvKiW7o92Vsx5IVcXNuysryOTsFxo3IIUNBR_gY2A0iAcBzOLZa0aa60-iIHTs8PtrQ8vIEkwd3ANV8AK9puZYmnKW1TvOWiOQ_zRivDq0ghZLydGLU8cEQs/s1600/IMG_20181028_095801.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj9dnTc5TR-8RD2klMPUnmvKiW7o92Vsx5IVcXNuysryOTsFxo3IIUNBR_gY2A0iAcBzOLZa0aa60-iIHTs8PtrQ8vIEkwd3ANV8AK9puZYmnKW1TvOWiOQ_zRivDq0ghZLydGLU8cEQs/s400/IMG_20181028_095801.jpg" /></a></div>
<b>Atypické formáty</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Přemýšlela zda mám vytvořit samostatnou kategorii, neboť se zde chystám doporučit dva romány. První nese název <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/10/spolek-pratel-krasne-literatury.html" target="_blank">Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů</a>, ten druhý <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/08/trhlina-kniha-co-vznikla-zvlastnim.html" target="_blank">Trhlina</a>. Obě knihy jsou ale zajímavé proto, že k samotnému zpracování příběhu přistupují trochu odlišně. V prvním případě se kniha skládá pouze z dopisů, telegramů, kabelogramů a několika poznámek. V tom druhém autor předkládá novinové články, blogové příspěvky, přepisy rozhovorů či písniček. Spolek přátel krásné literatury popisuje, jak probíhal život za války na ostrově Guernsey. Hlavní hrdinka a spisovatelka propaguje po celé zemi svou knihu, když ji přijde dopis od jednoho ostrovana. Začnou si psát, až se Julie Ashtonová rozhodně na ostrov vyrazit, kde se seznamuje s minulostí obyvatel i jejich současným životem. Příběh je neskutečně (v dobrém slova smyslu) emotivní. Trhlina je hororový román, jehož cílem je zjistit, zda se v pohoří Tribeč skutečně ztrácí lidé. Hlavní postava Igor nutí čtenáře ověřovat skutečnosti, které předkládá, což činí čtenářský zážitek o to zajímavější.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9bynHoDL1VAFcc-KX0C9f_bMG125nQ8FY8nGWzKAmnn3EfC-2963cuDHKR9EsIa69sojPp6ydClUFS6LJ6N1LyvXRdyRSWjLPQdTaoHbk4AebuqZAnZyCA5-p96wc3lK3WNDfZmQpa18/s1600/IMG_20181007_155554.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9bynHoDL1VAFcc-KX0C9f_bMG125nQ8FY8nGWzKAmnn3EfC-2963cuDHKR9EsIa69sojPp6ydClUFS6LJ6N1LyvXRdyRSWjLPQdTaoHbk4AebuqZAnZyCA5-p96wc3lK3WNDfZmQpa18/s400/IMG_20181007_155554.jpg" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Z atypických formátů uvažuji, že bych si přečetla Sadie - část knihy je popisována ze strany stejnojmenné postavy, která se vydává hledat vraha své mladší sestry, část formou přepsaných podcastů. Také přemýšlím o Illuminae, sci-fi, doplněném o dokumenty, e-maily, vojenské zprávy, novinové články.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrgORkRkqbF2CBrK6hKolpT0ArhcQ7Mq60rvUd4z9mayu2j7CF6lQMaCF5KXNs-uKkw7bVtqI_cEdVeRLUjTVQQWqaPiH8CQVFjxAj8ZvW65J-zOc2bS_2iInoZaa7MRF8eLGxPMXYniI/s1600/IMG_20180807_081917.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrgORkRkqbF2CBrK6hKolpT0ArhcQ7Mq60rvUd4z9mayu2j7CF6lQMaCF5KXNs-uKkw7bVtqI_cEdVeRLUjTVQQWqaPiH8CQVFjxAj8ZvW65J-zOc2bS_2iInoZaa7MRF8eLGxPMXYniI/s400/IMG_20180807_081917.jpg" /></a></div>
<b>Ilustrovaná vydání</b><br />
<div style="text-align: justify;">
Jako samostatnou kategorii vnímám ilustrovaná vydání. Jsem ten typ, který když mu dáte do rukou knihu s nádhernými ilustracemi, dokáže odpustit i ne stejně kvalitní (nebo zajímavý) text. Já miluju knižní ilustraci, o některé knihy jsem si řekla (k Vánocům, narozeninám) vyloženě jen kvůli ilustracím. Mám velkou slabost pro Chrise Riddella, který ilustroval například <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/08/odd-mrazivi-obri-severska-pohadka.html" target="_blank">Odd a mraziví obři</a> (to je příklad toho, kdy mě ilustrace zaujaly o něco víc než text) nebo <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/11/bajky-barda-beedleho-ilustrovany-poklad.html" target="_blank">Bajky barda Beedleho</a> (od J. K. Rowling). Bajky mě hodně bavily a pokud někdy budu mít děti nebo neteře a synovce, je to jedna z knih, ze které bych jim ráda četla. Jsou to pohádky pro malé kouzelníky. Na sklonku minulého roku vyšla Dobrá znamení, která mě bavila o něco více v seriálovém zpracování. Modernizace příběhu vyloženě slušela. Ilustrace Paula Kidbyho si okamžitě získaly místo v mém srdci. Z českých ilustrátorů mám moc ráda Ivonu Knechtlovou, která doplnila ilustracemi například <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/04/anna-ze-zeleneho-domu-klasika-ktera-vas.html" target="_blank">Annu ze Zeleného domu</a> (také velmi čtivá kniha, ocení asi spíše ženy a dívky) nebo <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2020/01/stela-16-huskyu-ilustrovany-pribeh-pro.html" target="_blank">Stellu a 16 huskyů</a> (tu doporučuji dětem). Dalším ilustrátorem, jehož práce mě baví je Pavel Čech, zejména mě zaujal ve spojení s tvorbou Radka Malého, který píše básně pro děti.</div>
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj1WjW1h2r5QBK4_qnH_Nm-X7EmewgY0Gf4BhJhkcH6nxUpe9tlvQWTuP4sMj_C-a0W2dP99fn-hsrH6Iio0cYEqIDl1R-S6eCZwPqg2ERA56n_F2QIrnIjzuJwyz1PFzPCOQrdGEBXw8/s1600/IMG_20190422_193441.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj1WjW1h2r5QBK4_qnH_Nm-X7EmewgY0Gf4BhJhkcH6nxUpe9tlvQWTuP4sMj_C-a0W2dP99fn-hsrH6Iio0cYEqIDl1R-S6eCZwPqg2ERA56n_F2QIrnIjzuJwyz1PFzPCOQrdGEBXw8/s400/IMG_20190422_193441.jpg" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Těch knih je určitě více, na spoustu jsem nepochybně zapomněla, některé tituly mě strašně bavily v dětství (třeba ty od Enit Blyton), ale dnes už vůbec nevím, co bych na ně říkala. Často jde tak o tituly, které jsem četla pár let zpátky. Při psaní mi hodně pomohly starší recenze (odkazy na ně naleznete v textu) i dlouhé pohledy na mou domácí knihovnu.<br />
<br />
<i>Při psaní jsem zavzpomínala na proměnu mých recenzí/poznatků od literárních statusů, přes recenze až hodnocení na bookstagramu. Vzpomínala jsem také na to, kde jsem jednotlivé knihy četla a jak moc mi ke čtení chybí cestování.</i></div>
</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-50283207602347002612020-02-23T11:06:00.002+01:002020-02-23T11:06:46.257+01:00Šikmý kostel. Havířský román o formování hranic je mimořádně kvalitní český počin<div style="text-align: justify;">
Šikmý kostel je románová kronika ztraceného města Karwiné, dnes známé jako Karviná-Doly. Jedná se o prvotinu Karin Lednické, která má potenciál stát se příštím českým bestsellerem. Přiznám se, že v poslední době nemám tolik času psát o knihách, respektive psát o nich ve větším formátu, než nabízí Instagram. V tomto případě mi přišlo důležité podpořit knihu, kterou považuji za velmi až mimořádně kvalitní.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL_edj-mOK2LIU2dzoFLQc8Q-bfvW9alvH36gymz9ZKPqGiTd4RI8ZJfTJlpExSmiKTmt29po26LqpikcudyTui3IDtno0qSv99FI4A7hn5kYNS7DuRIUXbd-JS0JXgLiL6523cYnJ1lQ/s1600/IMG_20200222_171125-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL_edj-mOK2LIU2dzoFLQc8Q-bfvW9alvH36gymz9ZKPqGiTd4RI8ZJfTJlpExSmiKTmt29po26LqpikcudyTui3IDtno0qSv99FI4A7hn5kYNS7DuRIUXbd-JS0JXgLiL6523cYnJ1lQ/s400/IMG_20200222_171125-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a>Šikmý kostel se ke mně dostal jako nabídka na recenzní výtisk. První stránky, které jsem přečetla a než jsem s nabídkou souhlasila, mi připomněly Hanu od Aleny Mornštajnové. A to z několika důvodů. Příběh je spjatý s historií naší země, respektive historií našich sousedů. Šikmý kostel je stejně jako Hana členěný na několik částí, u kterých od počátku tušíte, že se nějakým způsobem prolnou. A stejně jako Alena Mornštajnová nevydala Slepou mapu (jako svou prvotinu) ve dvaceti i Karin Lednická má bezpochyby své životní zkušenosti, na základě nichž je schopná tvořit propracované postavy, které se s časem vyvíjejí.<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Anotace uvádějí, že Šikmý kostel začíná velkým důlním neštěstím v roce 1894. Není to tak úplně pravda. Mě si autorka získala už na základě několika prvních stran, kde se ještě před výbuchem v dole Františka, vydávají havířské ženy na solnou pouť do Wieliczky. A stejně jako autorka v doslovu píše, že ji těší, že mohla toto svědectví jedné z pamětnic zaznamenat, i mě jako čtenáře potěšilo, že mi zprostředkovala takový syrový zážitek. Měla jsem pocit, že se o své zemi dozvídám něco nového.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krom popisu solné pouti a připomínky důlního neštěstí jsem také ocenila, že autorka sáhla po jiných tématech, než o kterých se běžně píše. Typicky je to téma holocaustu. Krom života havířských rodin popsala autorka také první světovou válku a formování hranic na Těšínsku, což jsou to témata, o kterých se nemluví.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Bůh, válka a hranice</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Některé události, které se v knize objevují, jsou značně spjaty s vírou v Boha, což je něco, k čemu mnozí z nás dnes nemáme žádný vztah. K té době a prostředí však tento vztah bezesporu patří. Myslím, že Karin Lednická dokázala tento vztah využít tak, aby zaujal i dnes a opět k tomu využila svědectví pamětníků.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krom vztahu k Bohu se v knize objevuje také vztah k naší krajině, k tomu jak se mění a zda je dobré, že z ní tolik bereme. Ač tomuto tématu není věnován nijak zvlášť velký prostor, je zde popsán zcela přirozeně a bez hysterie s jakou se občas o životním prostředí dnes hovoří.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako poslední mě pak zaujaly události hledání hranic a toho, proč se najednou nenávidí lidi, kteří vedle sebe dlouhá léta v poklidu žili.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Hloubka postav</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Krom obsahu si pozornost určitě zaslouží i jednotlivé postavy, které jsou skutečně výborně vykreslené. Postava Barbory, která se objevuje hned na první stránce, mi velmi utkvěla. Barbora v sobě odráží veškeré dobré a špatné věci, které se jí staly. Čtenáři mohou doslova pozorovat její proměnu. A to je něco, co se autorce velmi povedlo. Oceňuji i dostatečně širokou škálu postav a jejich charakterů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu musím říct, že ačkoli se mi Šikmý kostel četl velmi dobře a rychle, není to úplně typ knihy, ke které bych se chtěla vracet. Stejně tak to není úplně typ knihy, o které bych dlouze přemýšlela. Možná proto, že servíruje osudy postav, jak přichází život. A vy je přijímáte, stejně jako přijímáte to, že jejich osudy najednou skončily. Také jsou tam momenty, které se mají čtenáře dotknout a mně se nedotkly a nezasáhly mě, tak jak měly. Což ale může být i tím, že mám něco málo načteno a některé způsoby, jak čtenáře oslovit, se opakují.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně pokud by mě kdokoli požádal o doporučení na dobrou kvalitní českou knihu, Šikmý kostel by byl právě vedle Hany tou, na kterou bych si okamžitě vzpomněla.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Při čtení knihy Šikmý kostel jsem zapomněla na všechno, co jsem měla v plánu dělat.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další recenze: <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2020/01/hana-kolik-viny-muze-unest-jeden-clovek.html" target="_blank"><span style="font-family: inherit; font-size: small;">Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?</span></a></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-41299241287899480422020-01-21T20:31:00.000+01:002020-01-21T20:31:05.733+01:00Stela a 16 huskyů. Ilustrovaný příběh pro děti, který dojme i dospělého čtenáře<div style="text-align: justify;">
O dětské knize Stela a 16 huskyů mi pověděl kolega a kamarád z novin. Ptal se mě, zda bych neměla zájem s autorkou Terezou Pařízkovou dělat <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/psani-pro-deti-vyzaduje-smysl-pro-humor-a-par-pratel-mezi-nimi-rika-spisovatelka-parizkova.A200109_222210_ln_kultura_ssu" target="_blank">rozhovor</a>. A já si řekla proč ne. O autorce jsem sice dosud neslyšela, ale ilustrátorku jsem poznala hned. A bylo mi jasné, že když se pod knížku podepsala Ilona Knechtlová, která vdechla život například Anně ze Zeleného domu, že se mi bude líbit i vyprávění, které je částečně zasazeno do české kotliny a částečně na Aljašku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD9vJoei3jjq26oJ7kqM4Q0P2xvjwsBfk30EDXFmtF27yD6qm9Y2cjiyDsITLR5I9SaSglBzHqQcnJBWM6o0kRqnAhEfxqOyNxZvdClB8S_F7_mIIcZcR3Ixp1o_Q1Azi4TsINTkyBKNc/s1600/IMG_20191227_130623-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD9vJoei3jjq26oJ7kqM4Q0P2xvjwsBfk30EDXFmtF27yD6qm9Y2cjiyDsITLR5I9SaSglBzHqQcnJBWM6o0kRqnAhEfxqOyNxZvdClB8S_F7_mIIcZcR3Ixp1o_Q1Azi4TsINTkyBKNc/s400/IMG_20191227_130623-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a>Stela a 16 huskyů vypráví příběh o tom, jak děda Baltazar odmítal po smrti babičky Otylky opustit pokoj. Tatínek, strejda Eda a Stela proto vyrazili pro dvě štěňata huskyů, aby jej rozveselili. Po roce si dojeli pro dalších pět štěňat a než se nadáli, běhalo jim pod nohama 16 takových chlupáčů. Tatínek je ovšem nenechal bez výchovy, každé ráno s nimi cvičil, až se jednoho dne rozhodl, že je připraven s nimi pokořit tu nejnebezpečnější závodní trať psích spřežení na světě.<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha je určena pro děti od sedmi let, ale osobně si myslím, že si ji užijí i dospělí. Třeba, když ji budou předčítat dětem před spaním. Zhruba devadesát stránek mi zabralo ani ne hodinu a půl. Kniha mě překvapila svým dospělým jazykem. Autorka velmi dobře ovládla techniku psaní. Zážitek z četby si tak neodnese jen malé dítě, ale právě i starší čtenáři. Autorka má kromě psaní také zkušenosti s překladem dětských knih, zároveň vlastní knihkupectví pro děti. I z toho je znát, že ví naprosto přesně, jak má vypadat dobrá knížka pro děti. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha na spoustě místech odkazuje na díla Jacka Londona. Samotnou mě trochu mrzelo, že odkazy nejsem schopná docenit. Ačkoli máme doma minimálně knihu Bílý tesák, nikdy jsem se s jeho dílem zvlášť neseznámila. Na druhou stranu neznalost na zážitku v tomto případě neubírá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na příběhu jsem ocenila, že je zde znatelná škála emocí a děj. To není u dětských knih úplně pravidlem. Čtenář zde vidí lítost nad ztrátou milované osoby, ptá se, kam se poděla Stelina maminka, cítí, jak drží tatínkovi palce, aby v závodu dojel co nejlépe a vnímá také lásku, něhu a péči nad čerstvě narozenými štěňaty a dojetí během těžkých chvil na Aljašce a v Kanadě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Spolu s ilustracemi, které jsou více než charakteristické, předkládá nakladatelství Pikola komplexní čtenářský zážitek. Knížku bych doporučila těm dětem, které mají rádi dobrodružství a sní o vzdálených zemích plných sněhu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Knížku jsem dostala jako recenzní výtisk a podklad pro rozhovor od společnosti Euromedia, za což moc děkuji!</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-68489371168802520102020-01-04T16:33:00.000+01:002020-01-04T16:38:24.407+01:00Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?<div style="text-align: justify;">
Nejspíš bych nespočítala kolikrát jsem o Haně slyšela předtím, než jsem si ji skutečně koupila a kolikrát jsem o ní slyšela, než jsem se do ní začetla. Alena Mornštajnová za poslední tři roky učarovala Česku a daří se jí nejen s Hanou, ale i Tichými roky, Slepou mapou a Hotýlkem. Hana je první knížka, kterou jsem od ní četla. Loni jsem se ale částečně seznámila i s Tichými roky, neboť jsem se rozhodla oslovit autorku obálky Lucii Zajíčkovou. Její notoví ptáčci se tou dobou slétli do výloh všech velkých knihkupectví. Rozhovor s ní naleznete <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/nemam-oblibene-obalky-jen-oblibene-vzpominky-zajickova-stoji-za-grafikou-i-k-tichym-rokum.A190513_100722_ln_kultura_ssu" target="_blank">zde</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYZie0LPC7owt5G3gpB_U3_rly1-Ql9nUYgEPLgtxk1enmw9E7MrqZo6Xsvoc3l22eAseNged2K1PwFgQh2vkyVsb8oBHSHLcFF3BpWP3XuPs_tTDgnKK1QV4r1ghCzLilRGVmIpJz0GI/s1600/IMG_20191201_105333-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYZie0LPC7owt5G3gpB_U3_rly1-Ql9nUYgEPLgtxk1enmw9E7MrqZo6Xsvoc3l22eAseNged2K1PwFgQh2vkyVsb8oBHSHLcFF3BpWP3XuPs_tTDgnKK1QV4r1ghCzLilRGVmIpJz0GI/s400/IMG_20191201_105333-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a>Hanu jsem otevírala s poměrně dost velkou zvědavostí. Ale popravdě jsem nebyla tolik zvědavá na příběh jako takový, ale na to, jestli se mi kniha bude líbit tak, jako se líbila jiným. Popravdě řečeno nenapadá mě jiná současná česká kniha, o které by se tolik mluvilo. Respektive kniha, kterou nepovažuji za dovolenkové čtení.<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hana vypráví příběh členů jedné rodiny - především Miry, její maminky Rosy a tety Hany. Kniha je rozdělena na tři části. Nejprve se dozvídáme příběh Miry a žloutkového věnečku, poté příběhy Rosy, která unikla transportu do Terezína a Osvětimi a následně Hany, která si prošla peklem. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem se začetla do první části (1954-1963), zhodnotila jsem, že Mornštajnová skutečně ví, jak psát. Na druhou stranu, nemůžu říct, že bych se cítila výrazněji pohlcená. Tou dobou mě bavilo fan fiction (respektive více než obvykle), začetla jsem se do knihy Máme holý ruce, přečetla jsem Tamařino souhvězdí, pokračování Gerdy a Stelu a 16 huskyů. S koncem roku jsem měla pocit, že se opět chci vrátit ke klasickým knihám a Hanu znova otevřela. Dočetla jsem, jak to dopadlo s Mirou a pustila se do příběhu, který předcházel jejímu narození. Příběh mi připomněl Kunderův Žert a Mahlerovo Nokturno (příběh Lidic), kdy síla celé knihy někdy stojí jen na jediném rozhodnutí. A většinou velmi špatném. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V tom momentě pro mě kniha začala být opravdu zajímavá. Začaly se objevovat postavy, o kterých čtenář už slyšel. Postavy ale kolikrát nesly jen stejné jméno, chovaly se přitom úplně jinak. Čtenář měl možnost pochopit, proč jsou takoví jací jsou. A proč jim nelze některé podivnosti a chování příliš vyčítat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Patrně nejsilnější částí je ta, která vypráví o Haně (1942-1963). Nejen proto, že popisuje Terezín a Osvětim a všechny hrůzy s nimi spojené. Na konci knihy se autorka vrací k událostem žloutkového věnečku a jednou jedinou větou zasazuje čtenáři poslední ránu. A nechává ho ptát se, kolik viny je jeden člověk schopen ještě unést?<br />
<br />
Mornštajnová si bezpochyby zaslouží všechny ceny, statusy, články a rozhovory, které Hanu adorují.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Hanu jsem dočetla 1. ledna za slunečného počasí na náměstí Jiřího z Poděbrad.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-77116847615224489782019-12-29T18:28:00.002+01:002019-12-29T22:26:42.051+01:00Tamařino souhvězdí. Dospělý román o hledání vlastních hranic a podpory rodičů<div style="text-align: justify;">
Tamařino souhvězdí je druhá knížka, kterou napsala Anna Musilová nebo jak já říkám - Anička. S Aničkou se známe už od střední, za tu dobu jsem měla možnost vidět řadu jejích prací. Loni jsem četla také její prvotinu Černookou. Když někoho znáte dlouho, není úplně snadné napsat recenzi. A to ať už má být v konečném důsledku pozitivní nebo negativní. Protože text, který napsal někdo z vašich blízkých čtete jinýma očima. Černookou jsem četla výrazně kritičtějšíma očima, než jak bych četla kteroukoli jinou knihu z daného žánru. Hodnotila jsem každé slovo a spojení, vyznění textu. Během čtení jsem si to až palčivě uvědomovala. I když nakonec jsem byla asi víc kritičtější vůči redaktorovi knihy než vůči Aničce.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL1AEC6Hi-CGCWTg8dYFjgo35CnYa5m5gPBWDBvKVlHIlA5IdRzRkbdHaKir_4HUQqxQkM7DMwIT_E6eEFc2w-xfJQ0yxraJZuZziAV6P5Y1IAp7cf72AaylDypJRb1D4MeZrVrmbRrbM/s1600/IMG_20191225_140814-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL1AEC6Hi-CGCWTg8dYFjgo35CnYa5m5gPBWDBvKVlHIlA5IdRzRkbdHaKir_4HUQqxQkM7DMwIT_E6eEFc2w-xfJQ0yxraJZuZziAV6P5Y1IAp7cf72AaylDypJRb1D4MeZrVrmbRrbM/s400/IMG_20191225_140814-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
U Tamařina souhvězdí jsem se nakonec rozhodla něco málo sepsat, a to proto, že kniha se mnou pohnula. Pro mě je dospělejší, více pochopitelná a také reálnější. Což není nutně důsledkem odlišných žánrů. Je to spíše zkušenostmi a vyspělostí textu.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už u Černooké spousta lidí vyzdvihovalo úroveň jazyka. Mně osobně někdy přišlo, že těch zajímavých výrazů a obratů bylo čas od času až moc. O to víc jsem měla radost z Tamařina souhvězdí. Anička v něm objevila kouzlo krátkých vět. Slovní obraty se nepraly mezi sebou, ale naopak každý dostal dostatek prostoru zazářit v dané části textu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tamařino souhvězdí vypráví příběh devatenáctileté Liv, která se nedostala na vysněnou fotografii, ale namísto toho chodí na práva, která ji nebaví. Přivydělává si v kavárně, kde potkává ženu - Tamaru, která ji k sobě přitahuje. Její podporou je sarkastická Johana. Ta ale sama má svých problémů až nad hlavu. Na tom textu je skvělé, že vůbec není o LGBT tématu a zároveň dává české young adult literatuře milostný příběh dvou žen. Ať už v původní nebo překladové próze se objevují spíše příběhy dvou mužů než dvou žen. Z tohohle hlediska je určitě dobře, že se LGBT literatura opět rozrostla, zároveň ale ukazuje, že to v knize nemusí hrát žádnou významnou roli.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem si četla recenze na Tamařino souhvězdí, čas od času na mě vypadlo, že čtenář potřeboval knihu na chvilku odložit. Já sama bych neřekla, že jsem extra citlivý čtenář. Knihy, na které jsem potřebovala víc času byl Schindlerův seznam, Jiskra života nebo příběh z hladovějící Ukrajiny, který popsala Světlana Alexijevič ve své knize Doba z druhé ruky. I proto mě překvapilo, že jsem i já byla nakonec jedním z těch čtenářů, který potřeboval pár minut (i půl dne) na to, aby ze sebe setřásl nepříjemný pocit rozpínající se tísně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ta kniha mnou pohnula proto, jak věrně odráží, že každá jsme někdy Liv odmítající zavřít dveře, které už nikdy nikam nepovedou. A každá jsme někdy Johana. Holka, co se tu snaží pro nějakou naši Liv být. Tamařino souhvězdí je o vztazích, o zklamaných nadějích a o tom, že všichni chceme být těmi, na kterých záleželo. Bez ohledu na to, zda uplynuly tři měsíce nebo tři roky. Chceme být důležití, důležitější, ale někdy jednoduše nejsme. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zároveň je to kniha o hledání si cesty k vlastním rodičům, což není vždycky snadné. Tahle linka je skoro stejně důležitá, možná dokonce o kapku důležitější než nepovedený, byť na první pohled až osudový, vztah. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tamařino souhvězdí bych doporučila všem, kteří hledají dospělý román o vztazích. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Knihu jsem si koupila během křtu.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-11884597594759139172019-12-27T15:18:00.000+01:002019-12-29T22:26:53.986+01:0012 zemí za 12 měsíců a jedna recesistická republika k tomu<div style="text-align: justify;">
Minulý rok jsem jednoho prosincového dne vyrazila do německého městečka Bad Schandau, nacházejícího se téměř u hranic s Českem. Ačkoli zpětně nejde o jeden z výletů, o kterém bych zvlášť přemýšlela, ať už v dobrém nebo ve zlém, překročením hranic jsem si splnila svou výzvu #12zemíza12měsíců.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzgRr5jqp5tcnrToRK3QbudpZj-TazLiMqjv_GMZb_iMlGLRq8n6iqKytRABcBu2GHYP7zws6ptOHKqQt5Ram2ntgpnNY6lmcpg4aoM4igwWBkqqPy1xhLiMeSmHnGFzKVG6UbMn6BGXA/s1600/IMG_20190704_104430.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzgRr5jqp5tcnrToRK3QbudpZj-TazLiMqjv_GMZb_iMlGLRq8n6iqKytRABcBu2GHYP7zws6ptOHKqQt5Ram2ntgpnNY6lmcpg4aoM4igwWBkqqPy1xhLiMeSmHnGFzKVG6UbMn6BGXA/s400/IMG_20190704_104430.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Letos se mi čísla 12 (respektive 13) podařilo dosáhnout už v polovině listopadu. Z 12 měsíců jsem hranice nepřekročila akorát v srpnu a v prosinci. Čtyři a půl měsíce jsem strávila na zahraniční stáži.<br />
<br />
Čas od času dostávám pohledy a poznámky, že už mi jde jen o samotné číslo, ale pravdou je, že když cestuju, cítím se... jinak. Jsou to jedny z mála dnů, kdy vůbec nepracuji a naopak hrozně moc čtu. Jsou to dny, kdy si plním cestovatelské sny, které mám a sny, o kterých jsem do té doby neměla ani ponětí. Pravdou je, že chci vidět tolik míst, kolik je jen v lidských silách (a finančních prostředcích) možné. Až na jedinou výjimku jsem cestovala po Evropě, většinou sama. A i když jsem velký fanoušek sólo cestování, doufám, že příští rok se naskytne opět příležitost pro cestování ve větší skupině.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYEAXu2TClzutJly_8LI8-GRarFBRH09HudeO6lRyBPatxPrrjMD1mz9_uqNP01c9x6-AKCrOS-nyXq_1ouEnbT9yG_PIRy2d0tVy_UalNW1FHTRemz_ycblmuZ7kgOku3qKrr9k2PxEw/s1600/IMG_20190131_165605.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYEAXu2TClzutJly_8LI8-GRarFBRH09HudeO6lRyBPatxPrrjMD1mz9_uqNP01c9x6-AKCrOS-nyXq_1ouEnbT9yG_PIRy2d0tVy_UalNW1FHTRemz_ycblmuZ7kgOku3qKrr9k2PxEw/s400/IMG_20190131_165605.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jordánsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Mou první zemí bylo Jordánsko. Vyrazila jsem do něj koncem ledna, kdy se objevily poměrně levné letenky. Nejsem si už úplně jistá, proč jsem si je koupila zrovna tam. Většinou si lístky kupuju, když mě něco štve (i když čokoláda by asi byla levnější) nebo když se odměnit. Jordánsko mě nadchlo svou pohostinností. Už v letadle jsem narazila na paní, co mi nabídla odvoz z letiště, poté mě u sebe dokonce nechala přespat a ještě mi dala peníze na taxík a svačinu na cestu do skalního města Petry. Petra byla sice zajímavá, ale trochu vyčerpávající. Místní vám neustále něco nabízí. Jeden z nich mi dokonce pronajal na den osla, což se bohužel ukázalo jako ne úplně nejlepší nápad. Z Petry jsem vyrazila do pouště Wadi Rum, která mi naprosto učarovala. Možná i proto, že to bylo poprvé, co jsem viděla poušť. Můj průvodce měl toho dne, kdy jsem dorazila, narozeniny. Už předem mi slíbil, že udělá projížďku skrz poušť. Zastavili jsme prakticky u každé turisticky zajímavé skály a písečné duny (jeden z místních mi dokonce nabídl sjet si dunu na snowboardu.. hádám, že se do Wadi Rum přesně pro to jednou vrátím), zkusila jsem si jet na velbloudu, řídit jeep. Dali jsme si extrémně přeslazený čaj na každé zastávce a večer si udělali jednu z nejlepších večeří, co jsem kdy měla.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrYFI1BKahmtM9MvwoxGeDYmGU3GgSIpb7kt-hra_W7IkgOksPlojenYaqROROmRZ0kqEEpy-2gI6DKL4M3rXZRGR5eocMFk_P-MGKYKTbCZgow5SPlHG0Cuv0VnDhaepnSWlrgiX9Mt4/s1600/IMG_20190506_100907.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrYFI1BKahmtM9MvwoxGeDYmGU3GgSIpb7kt-hra_W7IkgOksPlojenYaqROROmRZ0kqEEpy-2gI6DKL4M3rXZRGR5eocMFk_P-MGKYKTbCZgow5SPlHG0Cuv0VnDhaepnSWlrgiX9Mt4/s400/IMG_20190506_100907.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Ukrajina</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Ukrajině jsem strávila čtyři a půl měsíce, kam jsem vyrazila učit místní češtinu. Ukrajinu jsem si zamilovala už během mé první cesty na východ. Domovským městem se mi stala Vinnycja, která leží asi 2 hodiny 20 minut od Kyjeva nejrychlejším vlakem. Vinnycja byla jako Pardubice a Kyjev jako Praha, v níž jste za chvíli vlakem. Když žijete na Ukrajině zvyknete si, že cokoli do 3 hodin je poměrně blízko. Během pobytu jsem se snažila naučit se rusky (každý jí rozumí a spousta ji aktivně a bez nějakých politicky nepříjemných pocitů používá), ochutnat nová jídla a hlavně vidět spoustu dalších míst. Podívala jsem se do Černobylu, který jsem si dala k narozeninám. Do Zátoky se skvělou pláží (a poměrně méně skvělými komáry), což jsem si hádám taky dala k narozeninám. Vyrazila jsem do Nikolajeva na pozůstatky řeckého osídlení, do Oděsy k moři, k izmajilským jezerům na pelikány, do Kamence Podolského na hrad a Bakoty, co vypadá jako irské pobřeží. Spoustukrát jsem byla v Kyjevě, za další lektorkou jsem vyrazila do Ternopilu, kde jsem poprvé byla v internetové kavárně a v ukrajinském kině (na velmi ukrajinském a velmi špatném filmu). Ne vždy to bylo snadné. Po dvou měsících mi poměrně dost začalo chybět Česko, měla jsem problém navázat bližší vztahy, ale na druhou stranu to byly perfektní měsíce, za které jsem ohromně vděčná. Během nich jsem si odpočinula. Pobyt mi pomohl v tom cítit se znovu šťastně, neboť pro spoustu důvodů pro mě rok 2018 nebyl tím úplně nejlepším.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm1uXFPABvlOxZ7yt7RrIEdVh1DzZdt8NYY-qhOL-Psmw2zIvH-7lCmsPGevX2TZ4D6b7BbWtHg8teVPz8BSAEqqx7IWiEFT_jAFWkY6p4jVUpcsjKWLLSfoKTZYFx02QjTJWnk0oXJrg/s1600/IMG_20190406_155601.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm1uXFPABvlOxZ7yt7RrIEdVh1DzZdt8NYY-qhOL-Psmw2zIvH-7lCmsPGevX2TZ4D6b7BbWtHg8teVPz8BSAEqqx7IWiEFT_jAFWkY6p4jVUpcsjKWLLSfoKTZYFx02QjTJWnk0oXJrg/s400/IMG_20190406_155601.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Litva</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Do Litvy jsem vyrazila během jednoho ze svých volných víkendů během pobytu na Ukrajině. Konkrétně jsem se podívala do Vilniusu (kde lze také najít recesistickou republiku Užupio Respublica), k jezeru Trakai a do města Kaunas. Litva mě nadchla už z letadla, kdy jsem viděla spoustu jezer. Bavil mě klid i to, že mi pan hospodský v Užupio Respublice bez mrknutí a bez zbytečných řečí (jako tady občas slýchám) uvařil kakao. U jezera Trakai jsem většinu času strávila akorát čtením a sluněním a užívala si krásný výhled. Kaunas byl jedním z rychlonápadů, které mě postihly. Vyrazila jsem do něj brzo ráno ten den, co jsem odpoledne odlétala, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla to risknout. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKhnkpcyXI6Y4vewuP1l8K7pbdLVeQVt_H0aUz8I0XLGPWJuDIzR6ng9_gB5lc5g_rahEcP-5cdYbskBIV4UgtPu9O0rzOt3EHt7T_FiY3sZUYl0W-PFLFPIalCpRTmAq1Q3zaTXbN9Z8/s1600/IMG_20190615_101806.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKhnkpcyXI6Y4vewuP1l8K7pbdLVeQVt_H0aUz8I0XLGPWJuDIzR6ng9_gB5lc5g_rahEcP-5cdYbskBIV4UgtPu9O0rzOt3EHt7T_FiY3sZUYl0W-PFLFPIalCpRTmAq1Q3zaTXbN9Z8/s400/IMG_20190615_101806.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Slovensko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Ukrajinu jsem létala přes Slovensko, jednou jsem pak přilétala do Polska. Občas jsem si vyhradila čas na Bratislavu, která mi asi jako jediné na světě kompletně učarovala. Občas dokonce přemýšlím, že by bylo fajn v ní třeba na měsíc dva žít. V Bratislavě si vždycky dávám halušky, chodím do Martinusu, na hrad a taky se ráda podívám na Slovenský rozhlas.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd8tjKSzdcn6BTLQSEblKbR592aY8V3PRpf9SHHy3x6Iq-qhhkClgkAoCYC7jFv6xPEj5FKdDvgw4vydBoxbhWRQMgWtSlB8NZKB60Mf3DUMcMQUxJ6IR58ntta6TQpu2uyalI_foQxX4/s1600/IMG_20190331_170511.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd8tjKSzdcn6BTLQSEblKbR592aY8V3PRpf9SHHy3x6Iq-qhhkClgkAoCYC7jFv6xPEj5FKdDvgw4vydBoxbhWRQMgWtSlB8NZKB60Mf3DUMcMQUxJ6IR58ntta6TQpu2uyalI_foQxX4/s400/IMG_20190331_170511.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Moldavsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Další zemí, do které jsem z Ukrajiny vyrazila, bylo Moldavsko. V Moldavsku jsem už byla před třemi lety. Tenkrát jsem ale s kamarády navštívila samozvanou Podněsterskou republiku. Tehdy jsem byla trochu vyděšená potom, co jsem si o ní přečetla. Vyděšená jsem taky byla, když nás nechali na hranicích vystoupit z autobusu a kladli nám otázky typu, jestli máme sebou foťáky a jestli někdo z nás nepíše do novin. Stejně tak jsem byla trochu vyděšená z toho, že bychom mohli překročit povolený limit 10 hodin a taky, že pán, co nás odvážel zpátky na Ukrajinu ztratí naše pasy potom, co si je ve 150kilometrové rychlosti prohlížel při otevřeném okénku. Zpětně mám tyhle vzpomínky o to radši. Tentokrát jsem se rozhodla navštívit Kišiněv. Jela jsem nočním vlakem do Oděsy a z ní raním autobusem (jako jediný pasažér) do Kišiněva. Na první dobrou na mě Kišiněv neudělal příliš velký dojem, spíš dojem totální díry. Naštěstí jsem si v něm našla dost zajímavých věcí - velký bazar, moldavský vítězný oblouk, kostel, v němž byla fronta na modlení větší než když se někde rozdává něco zadarmo a jezero, u kterého jsem sebou plácla na pláž a tak hodinu a půl prospala. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQA57iu8ppi6S_fgMqRqIquvDu7pJISRjXqQbCIcigW-ZQOhs8_kheNVbvBZ_Phmv7EJtI5Pf91nigbZIm81Ls2i7sQKiPSc0-wjCASqNHXSYo4hKYl4Gzamq8oJn3kD3QTM5IJPkB-S8/s1600/IMG_20190505_154804.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQA57iu8ppi6S_fgMqRqIquvDu7pJISRjXqQbCIcigW-ZQOhs8_kheNVbvBZ_Phmv7EJtI5Pf91nigbZIm81Ls2i7sQKiPSc0-wjCASqNHXSYo4hKYl4Gzamq8oJn3kD3QTM5IJPkB-S8/s400/IMG_20190505_154804.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<b>Rumunsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Jeden z mých nejbláznivějších letošních výletů byl stoprocetně ten, který vedl do Rumunska. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť vidět deltu Dunaje a byla jsem odhodlaná překročit každou hranici, která mi stála v cestě. Nakonec se ukázalo, že z Izmajilu (kam jsem jela asi 14 hodin nočním vlakem) musím do městečka Reni, z něho přes hranice do Moldavska, poté do rumunského příhraničního městečka Galati. Z místního nádraží k přívozu a z přívozu autobusem do Tulcei. Nebudu vám lhát, nebylo to příliš chytré rozhodnutí. Obecně bych řekla, že moje odhodlanost navštívit některá místa zcela odpovídá tomu, že se čím dál víc cítím jako Zmijozel. Během cesty jsem ovšem zahlédla izmajilská jezera a na zpáteční cestě si u nich nechala zastavit. Během tohohle výletu jsem poprvé překročila hranice pěšky, dala si domácí moldavské víno místo oběda a taky poprvé stopovala. I když jsem kolem toho slyšela spoustu řečí, faktem je, že jsem se nebála. V Česku bych strach měla.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0-88R4YHTHrwmc_d5JKKxgO6TlF2Xb8niOMmKcoPO10ncZt4BoT1taDXOsiEr9nRRVLrYzyGQmrQLltKScw6eLuuZ3xNOU8M0ywQt5EBY-I0Eydfm3Uus-H0iy29s7RSyb3uu_96rEvw/s1600/IMG_20190622_142202.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0-88R4YHTHrwmc_d5JKKxgO6TlF2Xb8niOMmKcoPO10ncZt4BoT1taDXOsiEr9nRRVLrYzyGQmrQLltKScw6eLuuZ3xNOU8M0ywQt5EBY-I0Eydfm3Uus-H0iy29s7RSyb3uu_96rEvw/s400/IMG_20190622_142202.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Maďarsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Do Maďarska jsem vyrazila asi týden po návratu do Česka z Ukrajiny. Doma to zcela upřímně nikoho nepřekvapilo. Konkrétně jsem zamířila do Budapešti, kde jsem byla na Erasmu a jsem jsem potkala svého kamaráda Nika, který se rozhodl v Budapešti po ukončení svého studia pracovat. Měla jsem proto silnou motivaci a neuvěřitelně jsem si víkend v maďarské metropoli užila. Z města jsme toho tolik neviděli, protože nebylo potřeba. Jediné po čem jsem toužila bylo znova vidět parlament, neboť mám pro něj celkem slabost. Krom Budapešti jsme si také koupili lístky na vlak a vyrazili do Visegrádu. Přátelství je jedna z nejcennějších hodnot (možná dokonce nejcennější), kterých si vážím a které jsou pro mě skutečně důležité a jsem neuvěřitelně ráda, že jsme schopni udržovat kontakt i navzdory tomu, že nás dělí 500 kilometrů a těším se, až mu koncem prosince ukážu Pardubice, Prahu, a taky naši osadu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW3KMPWiQqXGlNsyZm0H9s89LyGk3ddwov1IIM1cj5Ch50cdMihATDoCEFjciiUNxKvwFQLMNWymxwOElyCTP8z0Lompq622XQsh4PGQzGOCXpiMEhaDl6UCWuI8wExy9cI70HbCexc-o/s1600/IMG_20190703_193324.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW3KMPWiQqXGlNsyZm0H9s89LyGk3ddwov1IIM1cj5Ch50cdMihATDoCEFjciiUNxKvwFQLMNWymxwOElyCTP8z0Lompq622XQsh4PGQzGOCXpiMEhaDl6UCWuI8wExy9cI70HbCexc-o/s400/IMG_20190703_193324.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Rakousko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Výlet do Rakouska a Německa byl jeden z rychlých nápadů, které jsem měla. Měla jsem tou dobou nastoupit do práce, ale nakonec jsme se dohodli posunout termín nástupu o týden. Rozhodla jsem se tak koupit si lístky do Salzburgu, kam jsem chtěla jet už alespoň dva nebo tři roky. Během návštěvy jsem uvažovala o tom, že bych ráda k jednu z místních jezer. Nakonec se ale ukázalo, že nejjednodušší bude vyrazit k německému jezeru. Salzburg mi přišel jako celkem fajn místo, ale zcela upřímně jsem si nejvíc užila právě onu německou část.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyj3fLWazPy57RajrrkhmroK0bU-ur_gTczAMrUnbLt5KbdaPgIykgjxYy42Hsvz9k2mSAZyj7nbtY_D2CnV2Hut9kRGuTSzdzW4TYB4mK4F6TgqA6ocJeAbF9e8zSRO1BsKNROv0YIy4/s1600/IMG_20190704_110950.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyj3fLWazPy57RajrrkhmroK0bU-ur_gTczAMrUnbLt5KbdaPgIykgjxYy42Hsvz9k2mSAZyj7nbtY_D2CnV2Hut9kRGuTSzdzW4TYB4mK4F6TgqA6ocJeAbF9e8zSRO1BsKNROv0YIy4/s400/IMG_20190704_110950.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Německo</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Do Německa jsem letos vyrazila celkem dvakrát. Poprvé v červenci a po druhé koncem října. V červenci jsem navštívila jezero Köningsee, které atakovalo můj osobní žebříček nejkrásnějších míst Evropy (kam řadím třeba poloniny na Ukrajině, Kotorský záliv, albánské hory, Ohridské jezero, modré řeky v Hercegovině nebo Lago di Como). Byl to naprosto perfektní letní den u jezera. Koupila jsem si lístek na loď, udělala si zastávku u sousedícího jezera Obersee a také u kostela svatého Bartoloměje. Na podzim jsem jsem se do Německa vrátila během svého švýcarsko-německého výletu. Konkrétně jsem se byla podívat na Mnichov a na Lindau a Bodamské jezero. Popravdě řečeno... jezera mám víc než v oblibě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbcTrbKWCvvPIzHZF1o-KeM6Jym5XnMtl118fNej7Z4q5z1c4guCuN9x4YfZB8PZ-xG3O82hzKtiFgVlt_ViDzIsMfXEPCisyHPkSP4JTHseeQu5g_dBxFAyJ6oZHYTdUx6vyUG2t9zUM/s1600/IMG_20190831_142627.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbcTrbKWCvvPIzHZF1o-KeM6Jym5XnMtl118fNej7Z4q5z1c4guCuN9x4YfZB8PZ-xG3O82hzKtiFgVlt_ViDzIsMfXEPCisyHPkSP4JTHseeQu5g_dBxFAyJ6oZHYTdUx6vyUG2t9zUM/s400/IMG_20190831_142627.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Polsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
V září jsem se rozhodla, že jsem nejmíň měsíc pořádně nikde nebyla a je třeba to změnit. Našla jsem si městečko Skarska Poreba, kde jsem si dala dort nesoucí mé jméno (výborný jen tak mimochodem). Taky se mi povedlo pomoct asi osmdesátiletému pánovi vybrat si peníze a vyšplhat kamsi na horu a užít si parádní výhled. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Q0L5qokD32Fy2Feb71E8YNyI-bCZbvKWnj4egj3T5D4BeqgDMJ3v-13fpCjQdf21VOG1xQeCGQebARedgE5ZJq4LIdBbzMvZ-7SL6RcB-EvjzhD7DlhZOk2UGFOBvoe5BZ1nwDxgChg/s1600/IMG_20191026_160446.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4Q0L5qokD32Fy2Feb71E8YNyI-bCZbvKWnj4egj3T5D4BeqgDMJ3v-13fpCjQdf21VOG1xQeCGQebARedgE5ZJq4LIdBbzMvZ-7SL6RcB-EvjzhD7DlhZOk2UGFOBvoe5BZ1nwDxgChg/s400/IMG_20191026_160446.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Švýcarsko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Mou cílovou destinací ve Švýcarsku bylo město St. Gallen. Přiznám se, že jsem měla zároveň úmysl podívat se do sousedního Lichtenštejnska, nicméně neměla jsem to štěstí, neboť v ten den zrovna nejely vlaky, tak jak bych si představovala. Nicméně St. Gallen mi dost připomněl Příčnou ulici, byla jsem fascinována množstvím lidí, kteří vyšli do ulic, aby si dali oběd někde venku. Také jsem se byla podívat v místním parku, kde jsem k mému potěšení zaujala jednoho z místních Švýcarů a přečetla děsivé množství stránek v ruštině. Večer jsem dokonce navštívila celkem zajímavou mši s čínskými písněmi.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJNAcRDZTo4arQNb9NMP8eCEoNFRtJIyNY_E0tC_PsWM04IZhztzGB5gUwgaisIO2D4eQbM4e6A0HrYnBs2wfZqFR1dZ38IDmgt7fwlnUG2ixWynFZxAtgjyA3X5RZke5OY9F_3VtToac/s1600/IMG_20191109_102730.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJNAcRDZTo4arQNb9NMP8eCEoNFRtJIyNY_E0tC_PsWM04IZhztzGB5gUwgaisIO2D4eQbM4e6A0HrYnBs2wfZqFR1dZ38IDmgt7fwlnUG2ixWynFZxAtgjyA3X5RZke5OY9F_3VtToac/s400/IMG_20191109_102730.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Velká Británie</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Mou poslední letošní zemí se stala Anglie. Pár hodin do odletu jsem se ptala své kamarádky Aliny, co bych měla vidět, a ona mi mimo jiné doporučila hru Harry Potter a Prokleté dítě. Ani nevím proč, hra jako scénář se mi tolik nelíbila, ale stejně jsem šla na stránky londýnského divadla Palace a lístky si koupila. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem objevila extrémně levné lístky (po 20 librách za jednu část, celkem je hra rozdělena na dvě). Sobotní den jsem tak strávila převážně v divadle, ale vzhledem k tomu, že hlásili déšť, brzo se stmívalo a zcela upřímně.. to byla možná dokonce ta nejlepší a nejzajímavější hra, co jsem kdy na prknech viděla, mi to ani na vteřinu nevadilo. I měsíc a půl po návratu pořád cítím nadšení a naprostou fascinaci. Krom hry se mi povedlo dát si oběd v Hyde Parku, strávit ráno v Kensington Gardens, podívat se na repliku měsíce v Přírodovědném muzeu, vystát frontu na nástupiště 9 a ¾, koupit si šťastné jídlo v China Town a znova po dvou letech obdivovat van Gogha v Národní galerii. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0NDWgO1rLP6y_7xHscKAvHIfTDq_fW_WFQyIn9bLESdA5dZtqJHtsYPEVFI406tiptmX9Gvi5Op1C2BVBeuAYyDph0t_VWiZ9flyyCqYGNFcWgaeAn72p29OD6fsF5MJXRRBTwGy55-s/s1600/IMG_20190703_100358.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0NDWgO1rLP6y_7xHscKAvHIfTDq_fW_WFQyIn9bLESdA5dZtqJHtsYPEVFI406tiptmX9Gvi5Op1C2BVBeuAYyDph0t_VWiZ9flyyCqYGNFcWgaeAn72p29OD6fsF5MJXRRBTwGy55-s/s400/IMG_20190703_100358.jpg" width="400" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Česko</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Krom všech zmíněných zemí jsem měla možnost, díky práci, hlavně na podzim vidět spoustu českých měst jako je Česká Lípa, Liberec, Most, Teplice, Ústí nad Labem a Ústí nad Orlicí, Písek, České Budějovice, Nymburk či Beroun. Jako každý rok jsem vyrazila do Kutné Hory na festival Ortenova Kutná Hora, který osobně přezdívám literární Vánoce. V létě jsem si také splnila své přání vidět Karlštejn.<br />
<br />
<i>Text o loňské výzvě je dostupný <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/12/12-zemi-za-12-mesicu-12-countries-in-12.html" target="_blank">zde</a>.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-80284930659163749842019-10-20T10:57:00.002+02:002019-10-20T20:58:15.269+02:00Všechny Louisovy děti. Proč nejsem podobná tátovi? <div style="text-align: justify;">
Nedávno jsem přemýšlela o nakladatelstvích. O tom, která mám ráda a proč. Už delší čas se věnuji knižním tipům a ty nelze (poctivě) psát bez toho, aniž by člověk měl určitou znalost a důvěru v jednotlivá nakladatelství, že kniha, kterou od nich doporučí, bude kvalitní. Není totiž v lidských silách přečíst vše, co zrovna vychází a z nich vybrat ty nejlepší tituly. Jedním z nakladatelství, v jehož kvalitu věřím, je Absynt. Slovenské nakladatelství, které dnes spousta čtenářů zná především díky edici Prokletí reportéři.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdfEKNEvq0T3STsuRvKFbY_7NXH-aBjTtgbK36WhniqrYmDhQ6lNfIF3MEMbr8Kk5S1d3SkuTLRe_Wwur-0VNdeGiYoh7wut1YdYDfs1RYe5xetg-_Kd4yK91RXFA0Iby60pDgjmMfbPI/s1600/IMG_20191020_104403-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdfEKNEvq0T3STsuRvKFbY_7NXH-aBjTtgbK36WhniqrYmDhQ6lNfIF3MEMbr8Kk5S1d3SkuTLRe_Wwur-0VNdeGiYoh7wut1YdYDfs1RYe5xetg-_Kd4yK91RXFA0Iby60pDgjmMfbPI/s400/IMG_20191020_104403-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a>Edice je směsicí nejrůznějších témat od Breivikova vraždění v Norsku, druhé světové války, situaci v někdejší i současné Bosně či hledání odpovědi na otázku, zda jeden muž může mít dvě stě dětí. Všechny knihy však mají dvě věci společné. Každá z nich má podobně řešenou obálku, což ocení ti, kteří vnímají estetiku knih. Druhým společným bodem a zcela jistě tím důležitějším, je síla tématu a kvalita zpracování. Pokud stejně jako já milujete reportážní literaturu - a obzvláště tu polskou, zde je z čeho vybírat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Možná pro ty, kteří při vyslovení polská reportážní literatura nezažívají hřejivý moment, vysvětlím. Polská reportáž je jiná než ta česká. Je detailní a výrazně osobní. Autor v ní mívá nějakou roli - více či méně důležitou. Slovo já zde má svůj význam, nenarušuje sdělení, ale naopak přispívá k celku. Autor popisuje, jak se dostal k jednotlivým informacím. Vypráví a nechává čtenáře nahlédnout do procesu vzniku reportáže. Hledí na detaily, na chování zpovídaného během rozhovoru. Krásným příkladem jsou knížk<span style="font-family: inherit;">y <span style="background-color: white;">Mariusze Szczygieła. Včetně jeho výběru 20 let nového Polska, kam zařadil reportáže nejrůznějších polských novinářů.</span></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"><div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="background-color: white;">Všechny Louisovy děti, které </span></span><span style="font-family: inherit;"><span style="background-color: white;">napsal mladý Polá<span style="font-family: inherit;">k </span></span></span><span style="background-color: white;"><span style="font-family: inherit;">Kamil Bałuk, jsou přesně takové. Jsou osobní, detailní, jsou informačně bohaté a nabízí možnost dívat se autorovi pod ruku.</span></span></div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><span style="font-family: inherit;">Autor se ve svém díle snaží zodpovědět otázku, zda je možné, aby měl jeden muž dvě stě dětí. Zda někdejší doba skutečně umožnila, aby se ze spermatu jednoho dárce nenarodilo maximálně šest nebo dvacet pět dětí (podle oficiálního přístupu té které kliniky), ale mnohem, mnohem víc. </span></span><span style="background-color: white;">Kamil Bałuk postupně představuje děti (dnes už dospělé lidi) a jejich matky. Pohnutky, které měly, když se rozhodly postoupit umělé oplodnění a otázky, které mají dnes jejich děti. Proč nejsem podobná tátovi? Kdo je můj otec? Jaké jsou moje kořeny? Proč je moje pleť tmavší? Kolik sourozenců ještě mám?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;">Všechny Louisovy děti vrací čtenáře do osmdesátých let, kdy se v Holandsku rodí děti, jejichž kůže je tmavší než si matky (a zákonní otcové) přáli. Důvodem jsou praktiky doktora Jana Karbaata, který se během své praxe dopustí stovek lží. Matkám předává tzv. pas dárce, v němž uvádí nepřesné nebo zcela smyšlené informace. O dárci s hnědýma očima tvrdí, že je bílé rasy. Dárce je sice Nizozemec, ale původem ze Surinamu. Píše, že pracuje v bance na vedoucí pozici. Ve skutečnosti tam sice pracoval, ale jen jako řadový zaměstnanec. Neodpovídá ani údaj o manželce, dětech či výšce.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;">Kamil Bałuk zároveň otevírá otázku Aspergerova syndromu. Dárce, kterého přezdívá jako Dárce S. (dle jedné staré reportáže) totiž Aspergerovým syndromem trpí. Popisuje, jak je těžké pro tyto lidi rozumět tomu, co za reakce se od nich očekává, proč nesnáší změny nebo že nedokáží pociťovat pozitivní emoce a lásku vnímají jinak než většina. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><i>„Necítí potřebu ujišťovat kohokoli o svých citech. Řeknou-li svému partnerovi ,miluji tě‘ a tento stav se nezmění, nemusejí mu to až do konce života zopakovat. Sdílení emocí s druhým člověkem je pro aspergeriky nepochopitelné a opakování už jednou sdělení informace považují jednoduše za ztrátu času.“</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><i><br /></i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;">Všechny Louisovy děti mě nesmírně bavily, proces odhalování a propojování jednotlivých sourozenců, kteří si říkají Polovičky, mi přišel velmi zajímavý. Jako právníka mě zároveň zaujalo nastínění tehdejší legislativy ohledně anonymity a neanonymity dárců. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white;"><i>Uvažuji, že knihu použiju jako inspiraci pro článek o umělém oplodnění v Česku.</i></span></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-70837303312985033962019-08-05T20:47:00.000+02:002019-08-05T20:47:10.473+02:00Kroky vraha a Sněžný měsíc. Michaela Klevisová dokazuje, že je královnou české detektivky<div style="text-align: justify;">
K detektivkám Michaely Klevisové jsem se dostala díky spolupráci se společností Albatros Media. Dostala jsem návrh, zda bych nechtěla s autorkou udělat rozhovor k její novince Sněžný měsíc. Neboť jde již o šestý díl, poprosila jsem zároveň i o kopii (resp. PDF do čtečky) prvního dílu Kroky vraha.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI6iM_Bw6s_pcmhs5OJsFKSLMqmKHwXKYJmKhU7pCTap9hisPLwJiAjrO3_2-Kv7vBhh6RRDknlrEJ6OQnX-MVUzKNJ1vnNtz-yx1Fe9y1YhtVxXsupYrZPSlAIxJCQJUHXlzF9BgB6EU/s1600/IMG_20190714_155208.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI6iM_Bw6s_pcmhs5OJsFKSLMqmKHwXKYJmKhU7pCTap9hisPLwJiAjrO3_2-Kv7vBhh6RRDknlrEJ6OQnX-MVUzKNJ1vnNtz-yx1Fe9y1YhtVxXsupYrZPSlAIxJCQJUHXlzF9BgB6EU/s400/IMG_20190714_155208.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Kroky vraha odhalují tajemství Krokusové ulice na pražské Babě, která se nachází jen kousíček od lesíku, v němž došlo k vraždě mladé ženy. Případ se dostává do rukou zkušenému vyšetřovateli Josefu Bergmanovi a jeho týmu. Sněžný měsíc pak čtenáře zavádí do Beskyd, kde došlo k vraždě realitní agentky. Čtenář se opět setkává s Bergmanem, neboť i on sám v Praze řeší případ zavražděné realitní agentky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oba příběhy mají určitý společný rámec - scénář. Autorka věnuje přibližně první polovinu knihy popisu životů osob, kteří žijí v místě, v němž došlo nebo má ke zločinu dojít. Nechává čtenáře, aby se s postavami seznámili a zjistili, kdo z nich může mít natolik silný motiv, že se dopustí zločinu. V druhé polovině knihy přichází na řadu vyšetřování. Nikoli však v míře, v jaké jsme zvyklí z jiných detektivek nebo detektivních seriálů. Stále je zde věnován velký prostor postavám. V rozhovoru, který naleznete <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/vraha-od-zacatku-neznam-rika-o-svych-detektivkach-michaela-klevisova.A190728_211439_ln_kultura_ssu" target="_blank">zde</a>, jsem se ptala autorky, zda je tenhle scénář jejím zaručeným receptem na dobrou detektivku:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>„Pro mě jsou postavy důležitější. Na základě zločinu se rozvíjí osudy. On je jen takovou kostrou příběhu. Nevím, jestli používám zaručený recept, ale je můj.”</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-JwcF3sAKAbDnTQCfrMKZEF6auC3bFbS4m8fi3iuGcNnD9RNVEVoqp-LCNZc-5jzz6dv4ALPN39JYHRnpcDxtURzYEeefWJwNw37PSEOHrO-qhU5BNRMvXXmv8eWMzdkUHHcCrIG3JoE/s1600/IMG_20190723_200759.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-JwcF3sAKAbDnTQCfrMKZEF6auC3bFbS4m8fi3iuGcNnD9RNVEVoqp-LCNZc-5jzz6dv4ALPN39JYHRnpcDxtURzYEeefWJwNw37PSEOHrO-qhU5BNRMvXXmv8eWMzdkUHHcCrIG3JoE/s400/IMG_20190723_200759.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě na obou knihách dále zaujalo, bylo, že žádná z postav není vyloženě šťastná, spokojená a že dost často se v nich píše o chamtivosti lidí. Tenhle přístup mi připomněl Prázdné místo od J. K. Rowlingové. Ačkoli jsem si všimla, že si jej příliš mnoho liší nepochvaluje, já si ho užila právě s ohledem na nedokonalost všech postav. Měla jsem z nich pocit, jako by to byli skuteční lidé. Podobně je to vidět i u jejích detektivních příběhů s Cormoranem Strikem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;"><i>„Baví mě ta jejich autentičnost, živočišnost, smíření se s tím, že jsou, jací jsou.”</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;">Protože jsem docela strašpytel, na knihách Michaely Klevisové se mi líbilo to, že nejsou brutální, nevsází na strach, ale právě na psychologii postav a logiku motivu. Podobně to mám i u knih Agathy Christie, byť u ní je čistě dominantou logika. Jinými slovy jako se o Agathě říká, že je královnou detektivky, o Michaele Klevisové lze bez přehánění říct, že je královnou té české. Ale i na to jsem se jí v rozhovoru ptala.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;">V obou případech mě knihy nutily k zamyšlení, kdo je vrahem, což se mi obvykle tolik nestává. U obou detektivek mi přišlo, že autorka předložila čtenáři relativně dost důkazů včetně pocitů jednotlivých postav, z nichž šlo vycházet. U Kroků vraha jsem ten pocit možná měla silnější. Obě knihy se mi četly velmi dobře, Kroky vraha možná cením o kapku více, a to z toho důvodu, že jsem měla poprvé možnost sledovat způsob zpracování, který mě velmi bavil. Na druhou stranu, její detektivky se vám asi nezaryjí do paměti tak, jako jsou severské detektivky, které vsází na strach a brutalitu.</span></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-24933650565903357992019-07-22T21:17:00.000+02:002019-07-22T21:17:24.395+02:00Nimbus. Pokračování brilantní Smrtky si připravilo grandiózní finále<div style="text-align: justify;">
Na pokračování Smrtky, kterou považuji za naprosto osvěžující, brilantní a inteligentní sci-fi, jsem se hodně těšila (recenze <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/01/smrtka-brilantni-fantasy-ve-kterem.html" target="_blank">zde</a>). Druhý díl s názvem Nimbus naštěstí vyšel poměrně záhy, a to letos na jaře pod hlavičkou nakladatelství YOLI.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjhqpzhJNVbGEy-wwtxciAPUiyqGrAl6EOpbPNslArCP451eAOVxJzh4PebLWejJwEav7C-49pDzZfymnrN7nL2dvVYsGaQOjurbQSlCy3WdAffVTE1kgDidMy6qwsmzsi8bPYmggfyNU/s1600/IMG_20190714_154629-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjhqpzhJNVbGEy-wwtxciAPUiyqGrAl6EOpbPNslArCP451eAOVxJzh4PebLWejJwEav7C-49pDzZfymnrN7nL2dvVYsGaQOjurbQSlCy3WdAffVTE1kgDidMy6qwsmzsi8bPYmggfyNU/s400/IMG_20190714_154629-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a>Druhý díl se soustředí jak na Rowana, který se rozhodl, že napraví cech smrtek, tak na Citru. Ta se sžívá s rolí smrtky Anastázie a pokouší se vnášet do cechu jisté novoty tím, že vybraným lidem dává jeden měsíc na rozmyšlenou, jakým způsobem chtějí zemřít. V příběhu se objevuje několik nových postav, některé získaly větší prostor, než jak tomu bylo v prvním díle. Větší roli má i Nimbus, který se projevuje jako myslící bytost ne jen pouhý stroj, který má za úkol dohlížet, aby ve světě fungovalo všechno tak, jak má.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhý díl mi přišel poněkud pomalejší, méně nabitý oněmi wow momenty, které mě u Smrtky ohromně bavily. To ale především připisuji tomu, že se autor držel zákonů světa, který sám vytvořil. Jako čtenář jsem si zvykla na svět, ve kterém o smrti rozhodují smrtky, v němž se nevraždí, ale kosí. V němž lidé neumírají na nemoci či hlad. V němž většina žije svůj průměrný, ale dlouhý život. A všechno funguje.<br />
<br />
<i>Ukázal na jedny výtahové dveře a otočil se k matce. „Co znamená ,mimo provoz‘?“<br />„To znamená, že výtah nefunguje.“</i><br />
<i>Ale chlapec se nedokázal s takovou představou vyrovnat. „Jak se může stát, že výtah nefunguje?“</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně na druhou stranu musím říct, že konec knihy obsahuje značnou řadu okamžiků, které pomalejší tempo vyvážily a které mě znovu nalákaly na další pokračování. Třetí a poslední kniha, která trilogii uzavře vyjde v angličtině na začátku září. Ke konci uvedu jen tolik, že mě zaujalo zvlášť jedno rozhodnutí jisté smrtky, která se smířila se svým osudem víc než důstojně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě předtím, než jsem se do knihy pustila, jsem v české instagramové knižní komunitě zahlédla řadu hodnocení, která vyzdvihovala konec druhého dílu. Na ten jsem se dost těšila a i díky tomu, jsem knize leccos odpustila. Na druhou stranu, řada scén na mě bývala mohla udělat větší dojem, ale to bych knihu musela číst hned po prvním díle. Během pár měsíců jsem stihla řadu věcí pozapomenout a tudíž jsem je přijímala tak nějak jako fakta, ne něco, co by mě mělo zvednout ze židle a křičet: Cože?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To, co knihu zpomalovalo, ale zároveň ji dostalo na jinou úroveň, byla filosofická zamyšlení Nimba. Přišlo mi zajímavé sledovat, jakým způsobem o sobě přemýšlí, jakou roli sám sobě přikládá.<br />
<i><br /></i>
<i>„Prosím...” škemrá.</i><br />
<i>A já poslechnu. Sáhnu do elektrické sítě a zhasnu světla. Nejenom v kapli, ale v celé Wichtě. Světla města na 1,3 sekundy zhasnou. To všechno pro Greysona Tollivera. Abych mimo veškerou pochybnost dokázal, jak moc mi na něm záleží a jak by mi zlomilo srdce, co všechno vytrpěl, kdybych měl srdce, které by bylo takového selhání schopno. Jenže Greyson Tolliver to neví. Nevidí to... protože má oči zavřené příliš pevně, než aby vnímal něco jiného než vlastní utrpení. </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Obálka navazuje na první díl, na němž je vidět smrtka v červené róbě, třetí díl The Toll by měl na obálku přidat další postavu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Knihu jsem dostala od společnosti Euromedia jako poděkování za zařazení titulu do knižních tipů, které píšu pro server Lidovky.cz.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-59728293271509319362019-07-07T14:11:00.001+02:002019-07-07T14:20:43.800+02:00Syn buvola. Cestopis, který odhaluje krásy Komorských ostrovů i práci Lékařů bez hranic<div style="text-align: justify;">
Na knihu Syn buvola jsem poprvé narazila při sepisování <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/kvetnove-knizni-tipy-zactete-se-do-hanisove-kastanka-ci-pribehu-200-sourozencu.A190517_115504_ln_kultura_ssu" target="_blank">květnových knižních tipů</a>. Zaujalo mě, že nakladatelství Paseka se po dvou letech znovu vrátilo do jihosúdánského Agoku. Oproti Africké zimě, kterou sepsal chirurg Tomáš Šebek, ale tentokrát hraje hlavní roli lékárník Stanislav Havlíček. Ten už na obálce knihy upozorňuje: „Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce.” Pravdou ovšem je, že Stanislav Havlíček dokázal vystavět takové povídání, že k tomu, abyste byli přesvědčeni o důležitosti jeho práce, není přímá masáž srdce potřeba.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsiurlzGUr9dHNcGdVlUkhga5t5ZbeqOZObEseyeboAiThu_j6-WREWUOA74Pvn_XRVN_YnwZtwZDjZpHK3fTifcimXadWMrgoXwnvd3hZvMGHV-s-fzHpLSaSRtwWZeYd_BffH986kig/s1600/IMG_20190703_183705-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsiurlzGUr9dHNcGdVlUkhga5t5ZbeqOZObEseyeboAiThu_j6-WREWUOA74Pvn_XRVN_YnwZtwZDjZpHK3fTifcimXadWMrgoXwnvd3hZvMGHV-s-fzHpLSaSRtwWZeYd_BffH986kig/s400/IMG_20190703_183705-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<a name='more'></a>Kniha Syn buvola má dvě části (byť nijak formálně označené). První popisuje život v Agoku. To, jaké je to vést lékárnu, plánovat x měsíců dopředu objednávky léků, jakým způsobem funguje místní komunita. Druhá část popisuje jeho dovolenou na Komorských ostrovech. Kde potkává místní, pro něž je velkou atrakcí, kde se snaží přežít o minimu vody a jídla a kde devadesátiletí staříci v žabkách skákají přes skály jako kamzíci. Osobně jsem se u Syna buvola nasmála o dost víc než třeba u Ladislava Zibury (kterého ale jinak hrozně ráda sleduji na IG, v knihách na mě bylo možná až příliš alkoholu).<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>„Na sedadlo cessny se s kytarou tak tak vejdu, ale za to rovnou do první řady za pilota. Celou cestu pak pozoruji navigaci a pilotování a taky trochu nervózně sleduji, jak si kopilot během letu v letové příručce pozorně pročítá kapitolu: ,Co dělat při poruše motoru během letu.‘“</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem knihu otevírala na cestě do rakouského Salzburgu, byla jsem docela zvědavá, jak mi sedne. Musím říct, že jsem se začetla okamžitě. Stanislav Havlíček vsází na ironii, nadsázku, humor a hru se slovy, což mě neuvěřitelně bavilo. Zároveň ale dokáže poučit čtenáře a předložit mu obrovské množství informací o lécích, bylinách či ptactvu. Sama vím, že něco takového dokázat, aby to čtenáře zaujalo a po chvilce ho to neunudilo, není snadná věc.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>„Změna dodavatele se podepsala i na velikosti kartonů, takže posíláme o 160 méně. Skoro 15 % rozdíl jenom kvůli jiné velikosti bedny. Praktický příklad toho, jak je důležité mít informace o velikosti terciálního obalu. Když z toho zkoušíme lékárníky u atestací, vypadá to jako neužitečná teorie. V praxi to znamená osm tisíc dní hladu.”</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
V jiné kapitole zase píše o mimoděložním těhotenství. O tom jak vzniká a jak se pozná. Informace ale doplňuje o skutečný příběh, na jejímž konci se narodí zdravá holčička. A když se vám na 18. stránce knihy chce brečet, víte, že máte před sebou dobře napsaný příběh.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poměrně se mi líbily i kapitoly, které se věnují víře. Ať už ty, kde se místní raději obrací na šamany místo na doktory (přestože jsou schopni ujet třeba 6 hodin, aby se dostali do nemocnice v Agoku), anebo ty v němž se ve středu dění ocitá autor, kterého místní pozvali, aby vyprávěl příběh o přemožení zla v kostele.<br />
<br />
Syn buvola je přesně čtení, kterým se chcete naladit na dovolenou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Knihu jsem dostala jako recenzní výtisk jako podklad pro připravovaný rozhovor s autorem knihy. Za to nakladatelství Paseka moc děkuji.</i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-41014892855545542432019-06-16T10:16:00.001+02:002019-06-16T10:16:31.972+02:00Sestry. Jak se za 20 let proměnily metody francouzské policie? <div style="text-align: justify;">
Krimi thriller Sestry od francouzského spisovatele Bernarda Miniera se mi dostal do ruky díky spolupráci s nakladatelským domem Albatros Media. S ním komunikuji různé rozhovory a knižní tipy, které vychází na serveru Lidovky.cz. Pro mě osobně to byla první zkušenost s tímto francouzským spisovatelem a musím říct, že vůbec ne špatná.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVs6ieem6IcAwAXOdxydup2GbBPD0RF81M4KOHedmkHL1w1b_l4C2gDNPLiFQq7UmFrK9_OEaU8qX_0XvRVJ3TmsB4lsClWGiFwcs6MyqXC08PV51OSCk8ReheGc7zsSX3r_B19eJ1Pis/s1600/IMG_20190616_100242-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVs6ieem6IcAwAXOdxydup2GbBPD0RF81M4KOHedmkHL1w1b_l4C2gDNPLiFQq7UmFrK9_OEaU8qX_0XvRVJ3TmsB4lsClWGiFwcs6MyqXC08PV51OSCk8ReheGc7zsSX3r_B19eJ1Pis/s400/IMG_20190616_100242-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a>Thrillery čtu spíše méně než více. Před lety jsem se poměrně dost nadchla pro Larssona, který výborně kombinuje novinářské a spisovatelské prvky. Posléze jsem zkusila také Sněhuláka od Nesb<span style="font-family: inherit;">ø</span>, který mě naprosto odzbrojil (na můj vkus možná až příliš) svým surovým podáním. Když jsem otevřela Sestry, z počátku jsem měla pocit, že by jej bylo možné řadit mezi severské kolegy, ale nakonec mi přišlo, že jeho podání, a to na co se soustředí, je jiné. Řekla bych, že podstatnější zde bylo smýšlení detektiva a vytvoření zajímavé zápletky než šokovat a útočit na nejniternější a nejzákladnější pocity.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejprve jsem se trochu obávala, zda pro mě bude kniha vhodná, neboť jde o již o pátý díl série s detektivem Martinem Servazem. Nicméně v tomto díle se Minier zaměřuje na Servazovy začátky u policie. Konkrétně na vyšetřování jeho první vraždy. A to dokonce dvojnásobné. Díky tomu se Minierovi otevřel prostor pro popis někdejších policejních metod a postupů. Z knihy je vidět a vyplývá to ostatně i ze závěrečného poděkování, že si Minier udělal poměrně důkladnou a zajímavou rešerši. Díky tomu, že druhá polovina knihy se vrací do přítomnosti (neboť se objevuje případ, který má s tím prvním jistou spojitost), je možné pozorovat změny u francouzské policie. Popravdě řečeno, čistě z pozice čtenáře, mi přišel zajímavější vhled do minulosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za pozornost stojí i samotná obálka, kterou pro českou verzi, jež vyšla pod hlavičkou nakladatelství XYZ, vytvořil Jakub Karman. Obálka je laděná do modrých, bílých a černých tónů. Ústředním motivem je kůže hada, jenž zcela koresponduje s tématem knihy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha mě poměrně bavila, na druhou stranu, nemůžu úplně říct, že bych cítila nutkání pořídit si okamžitě další díly. Podobně jsem to měla třeba i na podzim, kdy jsem se konečně dostala k Volání kukačky, které sepsala J. K. Rowling pod pseudonymem Robert Galbraith. A znovu ne proto, že by mě kniha nebavila nebo proto, že by mi přišla špatná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně byly tam momenty, který mě úplně nenadchly, zejména šlo o technické, poučovací pasáže vložené do úst některých postav. Trochu mě taktéž zamrzel závěr, který mi přišel možná trochu přehnaný a zcela jistě zbytečný. Na druhou stranu rozluštění záhady prvního případu mi přišlo více než zajímavé.</div>
<br />
<i>Knihu jsem četla na cestě do a z ukrajinského Izmajilu.</i>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-89256903747410580392019-06-12T09:14:00.000+02:002019-06-12T09:19:21.795+02:00Krvavá zima. Proč mimozemšťani napadli Island a sežrali téměř všechny lidi?<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">O Krvavé zimě jsem poprvé slyšela na podzim minulého roku. Probírala jsem se zrovna tituly ke knižním tipům, které píšu pro server Lidovky.cz. Můj kamarád a kolega tou dobou také dělal rozhovor se samotnou autorkou Hildur Knútsdóttir (ten si můžete přečíst <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/na-islandske-legendy-si-ve-svych-knihach-sahnout-nedovolim-rika-spisovatelka-hildur-knutsdottirova.A181027_193357_ln_kultura_jto" target="_blank">zde</a>).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvDvsFx6pKGakWhJHV6TjXLcL9DP5bNnI_C2HhRn1w-36B8l8pQ2Jn293f3hFTPGwZg7EStZE4_EJ6q8u45hBuxFjth34tOSH_QObwXMHvCAclMRiGraHxUWl1zDJcBmnIbssOu1p4n9A/s1600/IMG_20190611_135958-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvDvsFx6pKGakWhJHV6TjXLcL9DP5bNnI_C2HhRn1w-36B8l8pQ2Jn293f3hFTPGwZg7EStZE4_EJ6q8u45hBuxFjth34tOSH_QObwXMHvCAclMRiGraHxUWl1zDJcBmnIbssOu1p4n9A/s400/IMG_20190611_135958-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: inherit;">Krvavá zima mě zaujala svou anotací a poměrně zajímavou obálkou. Island totiž napadnou mimozemšťani a z většiny obyvatel ostrovního státu nezbyde nic jiného než kaluž krve. Právě Island zde plní klíčovou úlohu knižního marketingu. Přední strana obálky se tak nepyšní jen titulem a jménem autorky, ale i slovy: Boj o přežití v magických kulisách Islandu. Zcela upřímně, pozitivní věc vidím v tom, že příběh by velmi dobře fungoval také v jiných končinách světa. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Co se týče obálky, ta zaujme hned z několika důvodů – za prvé je to výrazná ilustrace Jindřicha Janíčka, na níž jsou vidět domy, hory, rozbouřené moře a lidé s baterkami. V ní je zcela bez nadsázku zachycena velká podstata příběhu. Dále je to zelený trojúhelník a titul psaný kapitálkami. Obálku zpracovala Nikola Klímová. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Vnitřní strana desek poté obsahuje celkem dvě mapy – jednu na začátku a jednu na konci příběhu. Ta na konci příběhu se liší tím, že obsahuje označení míst, které v příběhu hrají roli. Knihu vydalo v překladu Martiny Kašparové nakladatelství Práh, které mi ji také věnovalo jako recenzní výtisk. Za což moc děkuji. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Co se týče samotných dojmů z knihy, nejdřív příběh trochu připomíná klasický dívčí příběh. Jediné, co patnáctiletou Bergljót zajímá, je, zda dostane svou první pusu a jestli si užije party. Všechno se ale změní, když je nucena strávit podzimní prázdniny se svým tátou a mladším bráchou namísto společnosti svých kamarádek. Trocha romantických představ a lehce sexuálních scén se objeví i později, ale ty mají v kontextu příběhu své místo. O červenou knihovnu tak nejde ani v nejmenším, teda pokud nepočítáme krev. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2vvGpm6DM6CTWKWunurJHyfj_n1sSOU4xBh0Plmvq-HYpNcyvpu2gshfrDzSgqaHs0bYck8rtdzuS-wSYbYGp1ELzvxlDOdq4-9uH5QyIKQIX-wKLBjIF_y9aC20qXnACv2maeRVseXw/s1600/IMG_20190611_164046-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2vvGpm6DM6CTWKWunurJHyfj_n1sSOU4xBh0Plmvq-HYpNcyvpu2gshfrDzSgqaHs0bYck8rtdzuS-wSYbYGp1ELzvxlDOdq4-9uH5QyIKQIX-wKLBjIF_y9aC20qXnACv2maeRVseXw/s400/IMG_20190611_164046-01.jpeg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Nicméně i přesto, že se může začátek příběhu zdát poněkud slaboduchý (byť čtivý!), opak je pravdou. Hned v první kapitole zazní několik zajímavých poznatků, které posléze získají poněkud jiný než zamýšlený ráz. </span></div>
<span style="font-family: inherit;"><i><br />Þóra si odkašlala a řekla:<br />„Věděly jste, že v sobotu začíná gormánuður?”<br />Magga ohrnula nos. Rozhodla se, že tentokrát si z Þóřina zájmu o islandské lidové zvyklosti utahovat nebude. <br />(…)<br />„Je to starý název prvního měsíce zimy. Myslím, že znamená něco jako období zabíjaček. Čas, kdy se porážejí všechna jehňátka.” </i></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Na tuhle scénu později vzpomíná i Bergljót, když jí dojde, že kolem ní většina lidí umřela na jakýsi jed a následně byla schroustána mimozemšťany. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Většinu času se pak děj soustředí na samotné přežití několika desítek Islanďanů. Těch, kteří byli z různých důvodů schopni přežít. Přežití je postaveno na velmi podobných principech, jaké je možné vidět například i u novinky od Netflixu The Society (Společnost). Na zásoby, teplo, bezpečnost a změnu zvyků. Čtenáři se také setkají se samotnými mimozemšťany i s řešením otázky, proč vlastně přišli. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Děj je poměrně napínavý, střídají se pohledy Bergljót a jejího mladšího bratra Bragiho. Oba s nastalou situací bojují odlišně, což pomáhá v gradaci příběhu. Oba se také musí vypořádat s tím, že útok mimozemšťanů patrně nepřežila jejich maminka. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">Přestože se v knize objevuje hned řada poměrně napínavých (mnohdy bojových) scén, té, v níž lidstvo přemůže všechny mimozemšťany nebo mimozemšťané lidstvo, se čtenář nedočká. Závěr knihy mi tak připomněl jeden ze dvou hororových snímků, které jsem kdy viděla – Metro. Ten, kdo se dočká rána, vyhraje. I přesto ale nebyl závěr zklamáním. A to především proto, že kniha se drží jednoduché poučky – co je mrtvé, je mrtvé. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<i style="font-family: inherit;"></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i style="font-family: inherit;"><i style="font-family: inherit;">Knihu jsem se rozhodla nechat v knihovně ve Vinnycji, kde jsem semestr učila češtinu.</i></i></div>
<i style="font-family: inherit;">
</i>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-42363694156761281402019-06-03T14:19:00.001+02:002019-06-03T18:02:26.473+02:00Černobyl z Kyjeva: tipy na cestu<div style="text-align: justify;">
Během svého pobytu na Ukrajině jsem vyrazila mimo jiné i do Černobylu. Protože se našlo pár lidí, kteří byli zvědaví, jak takový den v černobylské oblasti vypadá a jak by si měli vybrat tu správnou cestovní agenturu (bez průvodce se totiž do oblasti nedostanete), rozhodla jsem se sepsat stručný přehled mých tipů a poznatků.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbo2uGZ0Zvy9e2BsFnGTuStdVIStnxxbPtlOzfXzs9mOvLJ_a6avcj1YdRTmhuR05cuyC8IzZLkCYbepqNQr48N1jOVOv_NMk-awGe1FbTgsKyHP0DidDrGhhwK9ytFPjnudG6NTajzQ/s1600/IMG_20190602_124647.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbo2uGZ0Zvy9e2BsFnGTuStdVIStnxxbPtlOzfXzs9mOvLJ_a6avcj1YdRTmhuR05cuyC8IzZLkCYbepqNQr48N1jOVOv_NMk-awGe1FbTgsKyHP0DidDrGhhwK9ytFPjnudG6NTajzQ/s400/IMG_20190602_124647.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jakou agenturu si vybrat? </b></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud nejste místní a nebydlíte ve městě Černobyl, kam třikrát denně zajíždí autobus, budete potřebovat vstupenku a průvodce. Vzhledem k tomu, že ceny si drží jednotlivé agentury naprosto stejné (nebo alespoň mně se nepodařilo najít takovou, která by měla odlišné ceny), nemá cenu soustředit se jen na peníze. Já sama jsem si otevřela tripadvisor a vybrala si tu, která měla nejlepší hodnocení (konkrétně:<a href="https://chernobyl-tour.com/english/" target="_blank"> CHERNOBYL TOUR ®</a>). Neměla jsem nějaké specifické preference, co vidět a co ne. Předpokládala jsem, že uvidím to hlavní, a to se také stalo. Pokud vás zajímá nějaké konkrétní místo, určitě se informujte, zda jej daná agentura má v programu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
S tou mou jsme postupně navštívili tato místa: Zalissya, Leliv (check-point), radar Duga-1, Kopači, Rudý les (kolem něj jsme projeli a následně zastavili v určité vzdálenosti), černobylská elektrárna, Pripjať a Černobyl (město).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2gqc9WUjVcOTEuvq7k8FBeXB9T_I_tLlWtOXxBKUU18_vPfyWDGamE_HmFleRDbDlMsSxuCps6Oy8Ojn76HvG5PfjS8O-upWYoSjEXU-2i_UJkT2EIQxp79CcgLeQ8oi7u_ra_lw1ZI/s1600/IMG_20190602_111647.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH2gqc9WUjVcOTEuvq7k8FBeXB9T_I_tLlWtOXxBKUU18_vPfyWDGamE_HmFleRDbDlMsSxuCps6Oy8Ojn76HvG5PfjS8O-upWYoSjEXU-2i_UJkT2EIQxp79CcgLeQ8oi7u_ra_lw1ZI/s400/IMG_20190602_111647.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Na kolik dní?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Agentury obvykle nabízí jedno či vícedenní prohlídky. Já sama si vybrala tu jednodenní a připadalo mi to dostačující na to vidět všechna důležitá místa. Věřím ale, že i dvoudenní prohlídka může být stále velmi zajímavá.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFP8x96_Jg2mOoGDTBJQLHnwAmiBu0cwEogo1ZftXFQ3HsmRRDtNMs-cXerBMJbVg902abXzDrMRpZTxqCIZLslwIRrOe1Dg8SrsY101ad8zNYmcaXExyk4-0wZyZ6XR8WWXxAEIgkvEg/s1600/IMG_20190602_152806.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1211" data-original-width="1600" height="302" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFP8x96_Jg2mOoGDTBJQLHnwAmiBu0cwEogo1ZftXFQ3HsmRRDtNMs-cXerBMJbVg902abXzDrMRpZTxqCIZLslwIRrOe1Dg8SrsY101ad8zNYmcaXExyk4-0wZyZ6XR8WWXxAEIgkvEg/s400/IMG_20190602_152806.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Kolik peněz si připravit?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Počítejte s tím, že jednodenní prohlídka vyjde přibližně na 99 eur bez jídla (u agentury, kterou jsem si vybrala já, stál oběd 5 euro) - tedy pokud jste cizinec. Ukrajinci mají vstup přibližně o polovinu levnější. I když narazíte na weby, které lákají na nízké ceny, jde právě o ceny, které platí pro místní. Je ale možné, že ceny budou pohyblivé a v zimní sezóně budou nižší. Cena se platí na dvě etapy - 25 % při registraci (všimla jsem si toho i u dalších agentur) a zbytek v autobuse (má agentura přijímala - euro, dolary i hřivny. Měnit si koruny na hřivny už v nicméně Česku nedoporučuji. Nejlepší je obvykle si vybrat až na místě nebo si přivést „tvrdou” měnu jako jsou eura. Jednou se mi na zde podařilo získat o 300 hřiven víc, než bych při výměně dostala v Česku).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud si chcete koupit suvenýr, nemusíte hned darovat ledvinu, u prvního vstupu jsou dva stánky, které je nabízí za poměrně příznivé ceny (pro přehled - čaj zde stál 20 hřiven - 17 korun, 0,5 litru vody 30 hřiven - 25 korun, pohlednice taktéž 20 hřiven - tj. 17 korun).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
TIP: Některé agentury nabízí slevu pro studenty nebo pro narozeninové oslavence. Ta má mi dala 10 %.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoIHxyJ4Vkky0R9oLs2jjUSa-Y1gLZyp1BaQp-cau4wDm4S87xP3OZ8pPkQ37d7k3qKo1cRU7P1ZFAPBGTp4_QOdfoRAbrtb_EZD0VvIXfI68GQRHxJEWlKKSvJHWVKuqNITizrz0rfyw/s1600/IMG_20190602_172631.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoIHxyJ4Vkky0R9oLs2jjUSa-Y1gLZyp1BaQp-cau4wDm4S87xP3OZ8pPkQ37d7k3qKo1cRU7P1ZFAPBGTp4_QOdfoRAbrtb_EZD0VvIXfI68GQRHxJEWlKKSvJHWVKuqNITizrz0rfyw/s400/IMG_20190602_172631.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jídlo a pití</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Je doporučeno vzít si alespoň litr a půl vody na celý den. Pokud si zaplatíte oběd (což osobně doporučuji - jídlo v místní jídelně sice nebylo úplně nejlepší, ale nejhorší také ne. Cena za oběd byla přibližně srovnatelná s cenami v jídelnách v Kyjevě), dostanete k němu dva kompoty (kompotem je míněno pití, které se zde ve velkém pije). Taktéž se doporučuje vzít si sebou sendvič (Já doporučuji cca 2 a k tomu něco menšího na svačinu). Oběd bývá kolem druhé hodiny. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče jídla a pití, je zakázáno pít a jíst venku. Nicméně to ani nebylo potřeba. Autobus nás vždycky odvezl na příslušné místo, kde jsme chvíli pobyli, prochodili si jej a vrátili se zpátky do autobusu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyW428TWPkof3FFrNp7K0DVZFVgBQdq6RnOY0ukpNqyMQJl0Y6aMjUcJUG36BrXE1Ohmb2fatDBAkbDfi4ILLzatj4N72VSLFSejBLOipGbu1ZTJeKX8KkRmjaW8e4g2RhQDIA1qpn46U/s1600/IMG_20190602_161842.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyW428TWPkof3FFrNp7K0DVZFVgBQdq6RnOY0ukpNqyMQJl0Y6aMjUcJUG36BrXE1Ohmb2fatDBAkbDfi4ILLzatj4N72VSLFSejBLOipGbu1ZTJeKX8KkRmjaW8e4g2RhQDIA1qpn46U/s400/IMG_20190602_161842.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Oblečení</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Vyžaduje se dlouhý rukáv a kalhoty (zvažte proto, v jakém ročním období je pro vás návštěva nejvhodnější - nicméně i v druhý červnový den to nebylo nijak hrozné). Některé slečny i přes opakované upozornění v e-mailech přišly s kratšími kalhotami, které jim nezakrývaly kotník. Průvodkyně je musely na základě žádosti policisty upozornit, že si mají koupit ponožky v místním stánku se suvenýry, aby mohly být vpuštěny do černobylské zóny. Taktéž se doporučuje přibalit si repelent.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpKmqVzpIxv0e6gjI7AoTbPP4uf_4x1-bagZ5ww1FwK1loAe6Ji-7Mstx35rh3rkOSylkvBGYMU55821gyprGvgwmsT8p96Er86OsbU1APp8PUNFFwE4Lry5wRYU_XZdVyjdjn3jhlB0/s1600/IMG_20190602_160312.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCpKmqVzpIxv0e6gjI7AoTbPP4uf_4x1-bagZ5ww1FwK1loAe6Ji-7Mstx35rh3rkOSylkvBGYMU55821gyprGvgwmsT8p96Er86OsbU1APp8PUNFFwE4Lry5wRYU_XZdVyjdjn3jhlB0/s400/IMG_20190602_160312.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Míra radiace</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Za celý den jsme pomocí dozimetrů naměřili radiaci rovnající se hodině v letadle nebo 24 hodinám v Kyjevě. Během prohlídky jsme si ukázali několik míst, kde je radiace výrazně vyšší. Dozimetr je možné si zapůjčit přibližně za 10 euro.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikWor6EonOlkGrICcN80HkBKdKtlpzYbnqyzTCwQFM3zDsJNiP6aBlLRqfEHIGWEjDV9PsRNnOqRPTDUxwsy1I5T_2pf0QT5EFlLUcX8hKxD6KM0PAvTnmeabW-DXpVUuWsDWE4J6SQBE/s1600/IMG_20190602_132938.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikWor6EonOlkGrICcN80HkBKdKtlpzYbnqyzTCwQFM3zDsJNiP6aBlLRqfEHIGWEjDV9PsRNnOqRPTDUxwsy1I5T_2pf0QT5EFlLUcX8hKxD6KM0PAvTnmeabW-DXpVUuWsDWE4J6SQBE/s400/IMG_20190602_132938.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jak probíhá den v černobylské oblasti?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Celou prohlídku jsem sepsala v reportáži pro server Lidovky.cz. Připravte se ovšem na přibližně dvou až tříhodinovou cestu tam (a to samé zpátky) a asi 40 minutové čekání u vstupu. Od jednoho zajímavého místa k druhému vás převeze autobus. Přibližně ve dvě hodiny je oběd, během něhož podstoupíte první kontrolu na radiaci. Druhou postoupíte při výjezdu z 10 kilometrové zóny, třetí pak při výjezdu z 30 kilometrové zóny.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7LPVnmVm1UWXRN0GAx30QvkyPOkaEVr1cGyfqdej4i0PLzMQBoeCEU36kTT_Q2Y8e3czB95CEiWtCdwMzX3bVqQm1k-lM_2QtlUvSgR7hB2FuMKSpBedrZfO07EDsY-3OeuzYxEwVXyw/s1600/IMG_20190602_140633.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7LPVnmVm1UWXRN0GAx30QvkyPOkaEVr1cGyfqdej4i0PLzMQBoeCEU36kTT_Q2Y8e3czB95CEiWtCdwMzX3bVqQm1k-lM_2QtlUvSgR7hB2FuMKSpBedrZfO07EDsY-3OeuzYxEwVXyw/s400/IMG_20190602_140633.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jak na Ukrajinu?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud se rozhodnete pro agenturu, která operuje z Kyjeva (je možné najít i takové s průvodci v češtině - cena se ovšem zdá být o něco vyšší), budete se do něj potřebovat dostat pro vlastní ose. Doporučuji zejména prozkoumat letenky z Bratislavy nebo z Katowic/Krakova, podle toho, co máte blíž. V případě Bratislavy je výhodou hlavně to, že transfer z letiště zajišťuje klasická MHD (lístek vyjde na 0,9 eur). V případě Katowic jsem zahlédla pouze soukromý transfer (ten vyšel asi na 25 zlotých, tj. cca 150 korun). Z Katowic je také dražší vlakové spojení než z Bratislavy. Pokud máte štěstí nemusí vás jednosměrná letenka vyjít na víc jak 350 korun (doporučuji podívat se na <a href="http://skyscanner.com/">skyscanner.com</a>, popřípadě se podívat na kombinaci Bratislava/Katowice). Na Ukrajinu je možné jet také autobusy Leo Express (jízdenku je možné si koupit např. do Lvova a poté jet do Kyjeva nočním vlakem - je dobré si ale spočítat, zda se vám to vyplatí a popřípadě nezapomenout připočíst hodiny k dobru, které můžete ztratit ve frontě na hranicích).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWqbH4EDSafxtis3zEu2IN_wbtP1s1aoT2LnIdCUvqqCLrFmlQaqfTiH_mJvezVhoT2ThTsnsrYkq4I7ahTo8LGG8lGie0cZvunh98hf2EnqDfs50MRvX9SaoUfh0wGUhUNZWnr_LUb30/s1600/IMG_20190602_122518.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWqbH4EDSafxtis3zEu2IN_wbtP1s1aoT2LnIdCUvqqCLrFmlQaqfTiH_mJvezVhoT2ThTsnsrYkq4I7ahTo8LGG8lGie0cZvunh98hf2EnqDfs50MRvX9SaoUfh0wGUhUNZWnr_LUb30/s400/IMG_20190602_122518.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Jet na Ukrajinu jen kvůli Černobylu?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Ne, ne a ještě jednou ne. Ukrajina je mnohem, mnohem rozmanitější, než jak se na první pohled zdá. Můžete vyrazit na západ na travnaté poloniny, z nichž si přivezete úžasné zážitky (a možná ještě úžasnější fotky), ke Kamenci Podolskému na údolí řeky Dněstr, které připomíná Irsko nebo na jih k Černému moři. Z měst byste neměli minout Černovice či Kyjev. Nočním vlakem se také můžete snadno dostat do moldavského Kišiněva.</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-77880008131848211652019-05-22T12:24:00.000+02:002019-05-22T12:24:16.528+02:00Harry Potter a Kámen mudrců. Jak se mi četl v ruštině?<div style="text-align: justify;">
Když jsem si přibližně před měsícem kupovala první díl kouzelnické série o Harrym Potterovi, rozhodně jsem si nemyslela, že budu schopná jej opravdu přečíst. Měla jsem především chuť podívat se do jednoho místního knihkupectví. Nakonec jsem ten den zvládla dvě - z jednoho jsem si odnesla jeden méně známý román Jane Austen a z druhého právě Harryho Pottera.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBazCiVqe2OTteFvmZhClfJ5jsD_OBHRCa82_WXzoYuaRalLW_ELxdaqDGGFR7mwRoUs0ba8vYCN16tTwFwG50_qmeBZlBKDEdd2ht_GDluuqdngms89-kt2za11jasrg3-kMGeyEjv8Q/s1600/IMG_20190520_112923.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBazCiVqe2OTteFvmZhClfJ5jsD_OBHRCa82_WXzoYuaRalLW_ELxdaqDGGFR7mwRoUs0ba8vYCN16tTwFwG50_qmeBZlBKDEdd2ht_GDluuqdngms89-kt2za11jasrg3-kMGeyEjv8Q/s320/IMG_20190520_112923.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Když jsem jej pak doma zkoumala, zjistila jsem, že jsem si pořídila nový překlad od Marie Spivak, který ruští fanoušci nepovažují za tak povedený. Především proto, že má být jazykově jednodušší. Musím říct, že mě to nejprve mrzelo, hlavně z toho důvodu, že původní překlad má i vysoce kvalitní audio. Možnost číst a zároveň poslouchat bych uvítala, neboť poslech je vedle mluvení mou slabou stránkou. Nakonec jsem ale ráda, že se mi dostal do ruky jednodušší překlad, do kterého jsem se byla schopná začíst. Navíc, pokud je člověk úplný začátečník jako já, kvalitu překladu opravdu není schopen posoudit.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče verze od nakladatelství Machaon, má poměrně zajímavou obálku, na níž je Harry s Hagridem v Příčné ulici. Na zadní straně je vyobrazen Harry při pohledu do Zrcadla z Erisedu. Co mě trochu mrzí, je to, že je vidět pouze Lily a James, nikoli celá Harryho rodina, tak jak je tomu v knize. Oproti verzi, na které většina z nás vyrostla, je nová ruská verze poměrně chudá na grafiku, což zamrzí hlavně při prvním dopise z Bradavic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzSwLuO7G53rQDBgQ2VPjb_JKFo2pqEZn3QbPKV7kIMm7lsUdMEsdmBqZD8TQ-Da_9nLRSFbBBsQg_ou28MxwKjiXU7F2N2OsO6MZIpSZqopXOZ1C_-cuw53GvYpc_na4hKdQCJsBlCEE/s1600/IMG_20190519_173422.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzSwLuO7G53rQDBgQ2VPjb_JKFo2pqEZn3QbPKV7kIMm7lsUdMEsdmBqZD8TQ-Da_9nLRSFbBBsQg_ou28MxwKjiXU7F2N2OsO6MZIpSZqopXOZ1C_-cuw53GvYpc_na4hKdQCJsBlCEE/s320/IMG_20190519_173422.jpg" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče samotného čtení, vzpomínám si, jak nadšená jsem byla, když se mi povedlo prolouskat se první kapitolou. Později jsem začala být schopná číst více stran v kuse, aniž bych cítila únavu. To se mi stávalo hlavně ze začátku, když jsem si tu v místní knihovně, kde učím, půjčila několik pohádek v azbuce, abych se trochu rozečetla. Posledních sto stran jsem si nechala na víkend v Podolském kamenci, kde jsem většinu z nich zvládla za den. Při čtení mi hodně pomáhalo, že jsem znala příběh. Bylo tak snadné si domyslet, že волшебная палочка, pro kterou si Harry došel k Ollivanderovi, je v překladu kouzelnická hůlka. Podobně jsem to měla třeba s výrazem мраморная лестница, protože co je v Bradavicích z mramoru? Pohyblivé schodiště. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Během čtení jsem si vyhledala přibližně tak tři slovíčka, snažila jsem se chápat význam namísto každého slova. V tomhle ohledu je ruština výrazně snazší na čtení než například angličtina. Velké množství slov je do nějaké míry podobné češtině. Díky příběhu jsem měla možnost lépe porozumět minulému času, podobně bych potřebovala protrénovat ten přítomný a budoucí. Díky Hagridovi jsem se také naučila základ podmiňovacího způsobu, když prohlásil, že by chtěl draka (Я хотел бы дракона). Podmiňovací způsob je tomu našemu taktéž velmi podobný.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Gfw-LahK2Zax2-RugFjN1Qa-5p_OtDUXT9hV0SJFOdWuMZa2A38kvZcImr890vCIjNzuuSjMr0WI-1QzytIrs7Ysn_UPMq_A3eDZ0HUi7AW_e2hDg6m_tGQnZayPYwNinmGiNUp6wwc/s1600/IMG_20190520_152346.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Gfw-LahK2Zax2-RugFjN1Qa-5p_OtDUXT9hV0SJFOdWuMZa2A38kvZcImr890vCIjNzuuSjMr0WI-1QzytIrs7Ysn_UPMq_A3eDZ0HUi7AW_e2hDg6m_tGQnZayPYwNinmGiNUp6wwc/s320/IMG_20190520_152346.jpg" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče samotného příběhu, musím říct, že některé scény neuvěřitelně bavily. I když jsem Harryho poprvé četla v osmi letech, pořád jsou v něm scény a postavy, které mě nepřestávají udivovat. Čím jsem starší, tím si možná i víc všímám některých detailů, které mi dřív unikaly. Během čtení mě také napadlo neuvěřitelné množství otázek. Od toho, jaké by to bylo, kdyby Harry skončil ve Zmijozelu nebo Draco v Nebelvíru. Zda kouzelníci platí daně, případně komu například platí daň z nemovitosti, Ministerstvu kouzel nebo finančnímu úřadu Velké Británie (z ankety na IG vyplynulo, že MK)? Nebo proč jsem měla pocit, že se tak málo prváků z kouzelnických rodin mezi sebou zná?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Postavy, které mě po tomhle ruském re-readingu nejvíc zaujaly byl Hagrid (v ruštině Огрид) a Charlie Weasley. Zcela upřímně, poté co jsem viděla Fantastická zvířata a kde je najít, mi připadá, že příběh Charlieho je přesně to, co potřebujeme znát. Proč se rozhodl pro draky namísto famfrpálu? Podle jedničky (je dost možné, že je to zmíněno někde dál a mně už to vypadlo z hlavy) klidně mohl hrát za Anglii. Vedle toho mě neuvěřitelně bavil Hagrid. Myslím, že neznám nikoho, kdo by neměl rád Hagrida. Nicméně připomínka toho, jak se snažil vychovat draka u sebe v chýši nebo jakým způsobem mluvil o Chloupkovi, mě znovu přesvědčila o tom, že popularita Harryho Pottera není o kouzlech a o jiném světě (byť to zajisté pomáhá), ale o skvělých postavách, přátelství a o příjemných pocitech, které při čtení máme.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže pokud se někdo učí rusky a přemýšlí, zda se pustit do něčeho většího, Harryho lze doporučit i při naprosto začátečnické úrovni, jakou mám já.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nyní přemýšlím o koupi dalšího dílu.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Více o tom, jak se tu učím rusky, si můžete přečíst <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/05/zapisky-z-ukrajiny-chtela-bych-draka.html" target="_blank">zde.</a></i></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-31943577194089068662019-05-02T21:26:00.000+02:002019-05-22T21:20:30.221+02:00Zápisky z Ukrajiny: ,Chtěla bych draka‘ a ,Sundej si košili.‘ Aneb jak se tu učím rusky<div style="text-align: justify;">
Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní lidi. Zároveň jsem usoudila, že by to mohla být i celkem dobrá příležitost, jak se naučit rusky. Působím totiž ve Vinnycji, kde přibližně polovina lidí tímto jazykem aktivně mluví. Sami Ukrajinci přiznávají, že se velmi často uchylují k suržyku, tedy jakési směsi ukrajinštiny a ruštiny.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqMOC4K6ygP7fg7_gWYtct1FZ43XY1qXE6M5B7D4xfIHYcytNThqQv8t_5LnbELdcLSgcihZMq7C-_5MHfm-FG3mVerneZ4llOpeOowGZFZlVMwb9mjYuG9u1nVnvpbUeFtV227wdkhdc/s1600/51930092_409228196551855_5473292934027881917_n.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqMOC4K6ygP7fg7_gWYtct1FZ43XY1qXE6M5B7D4xfIHYcytNThqQv8t_5LnbELdcLSgcihZMq7C-_5MHfm-FG3mVerneZ4llOpeOowGZFZlVMwb9mjYuG9u1nVnvpbUeFtV227wdkhdc/s400/51930092_409228196551855_5473292934027881917_n.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a>Na Ukrajinu jsem odjela s jakýmsi minimálním základem - tj. relativní znalostí azbuky (a ještě relativnější znalostí té ručně psané) a vět jako Jmenuju se Šarlota a mám dvě sestry (Меня зовут Шарлота и у меня две сестры).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
První cca tři týdny pro mě byly poměrně dost náročné, a to nejen díky neznalosti jazyka, ale i snaze zvyknout si na jiný život. Chvíli mi také trvalo, než jsem si tu našla lektora ruštiny, neboť místní jazyková škola jaksi nepředpokládá, že by měl někdo potřebu učit se rusky, neboť tak tady všichni už dávno umí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Faktem je, že i když my mluvíme se Slováky česky a oni s námi slovensky, Ukrajinci musí mluvit rusky, neboť Rusové mají s ukrajinštinou velké problémy. Už v Praze jsem potkala Ukrajince s Rusem, kteří se bavili rusky, neboť dotyčný Rus jednoduše ukrajinštině nerozuměl. Můj ruský kamarád reagoval podobně, když mi napsal, že pokud by na něj někdo mluvil ukrajinsky, skoro nic by mu nerozumněl. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec se mi podařilo naverbovat hned dva učitele z řad mých studentů, kteří mě ve svém volnu učí. Ruštinu se také snažím používat, když mluvím s lidmi v hotelu, když něco potřebuju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Flirtování</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Při studiu jsem zjistila, že mi nejvíce vyhovuje forma, když si dělám tak trochu legraci. Třeba jako když mi kamarádka napsala, že se její máma učí v angličtině dle nějakého programu, který ji generuje věty jako Sundej si tu košili, Já jsem želva nebo Bydlím v zoo. Zvlášť první věta mě velmi pobavila, když jsme pak se studenty další den rozebírali slovíčka na vztahy, hned jsem se přihlásila o překlad a řekla si rovnou i o dva další dva. Moje zásoba flirtovacích vět se tak skládá z Nemůžu bez tebe žít (Я не могу без тебя жить), Chybíš mi (Я скучаю по тебе) a Sundej si košili (Сними рубашку). Pozitivní ovšem je, že výraz chybět už jsem byla schopná využít, byť nakonec ve spojení s Českem. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A stejně tak to mám i s dalšími výrazy, které jsem si oblíbila. Díky tomu, že jsem měla chuť skočit pod autobus téměř po každém sebemenším rozhovoru, který jsem tu s někým vedla, jsem se například naučila fráze jako Připadám si jako idiot (Я чувствую себя идиотом). Výhodou je, že díky tomu umím říct i větu Cítím se fajn (Я чувствую себя хорошо).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Popelka a Harry Potter</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Jazyk jsem začala trénovat také díky rozsáhlejších textům. V knihovně mi půjčili Popelku (Золушка) a následně několik pohádek od Hanse Christiana Andersena jako je Křesadlo a Hloupý Honza. Díky tomu jsem přešla od fáze - a teď můžu flirtovat s polovinou Ruska - k - a teď můžu polovině Ruska vyhrožovat. V Křesadle jsou totiž věty jako Odříznu ti hlavu (отрублю тебе голову) (spoiler alert - odřízl).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Díky pohádkám a tomu, že jsem začala mít pocit, že se moje ruština nějakým způsobem zlepšuje (zrychlení psaní, větší porozumění místním a naučení více slovíček), jsem se jednoho dne rozhodla vyrazit směr knihkupectví. Zcela upřímně, nevím, co jsem si v tu chvíli myslela, každopádně z jednoho jsem odešla s dílem J. Austen a z druhého s Harrym Potterem a kamenem mudrců (Гарри Поттер и Философский Камень). A... ono to šlo. Zjistila jsem, že pokud člověk zná dobře nějaký příběh, tak jako já znám Harryho Pottera (ale zase ne úplně nazpaměť), není těžké se do něj začíst. I přestože stále nejsem schopna dát dokupy pořádnou větu (což ale někdy přináší určité výhody, protože s větou Promiňte, nerozumím (извините я не понимаю), se vyhnete jakékoli nepříjemné či nechtěné konverzaci), vnímám, že čtu i chápu rychleji. Také se díky tomu učím spoustu podstatných slovíček a frází jako Chtěla bych draka (Я хотелa бы дракона) nebo mudla (магл). Ale faktem je, že jsem tu například byla na masáži zad, po které se mi trochu točila hlava a já se to snažila slečnám, které se mě ptaly, jak mi je, vysvětlit. Tehdy jsem toho ještě nebyla schopná. A teď jsem četla, jak Harry nevycházel z údivu při své první návštěvě Příčné ulice, kde na mě právě fráze - točila se mu hlava -, vyskočila (голова шла кругом).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Youtube, aplikace</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Vedle toho ještě sleduji youtube, například kanál <a href="https://www.youtube.com/channel/UCSr9KQ1cU_WWVTgak-V8hYg">learnrussian.org</a>, který má výborně shrnuté časování sloves. Studenti mi také dali hromadu tipů na jednotlivé youtubery. Nejvíc mi vyhovují slečny, které mluví o banálních, holčičích věcech, které mě baví. V mobilu pak mám ještě aplikaci Ruština Fun, Easy, Learn, což je fajn zvlášť v těch chvílích, kdy někde jsem a nemám sebou knížku nebo jinou práci. Také jsem si stáhla ruskou klávesnici, abych mohla například svému ruskému kamarádovi rovnou psát v ruštině (první zprávy o několika větách trvalo okolo 20 minut). Zaujalo mě i <a href="https://www.youtube.com/watch?v=fxAaBZNduQs">video jednoho zahraničního youtubera</a>, který natáčel sám sebe během procesu učení italštiny s minimem znalostí. Základem pro něj bylo znát alespoň tisíc nejpoužívanějších slov v daném jazyce.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Suma sumárum, zatím mám pocit, že můj původní plán, naučit se něco a přiblížit úrovni A2, není až tak nereálný. Čeká mě ještě hromada práce, hlavně s časováním a skloňováním, ale to prvotní nakopnutí, pro které jsem si sem jela, jsem už dostala.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zde si můžete přečíst text o tom, <a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/04/zapisky-z-ukrajiny-jak-se-tu-mistni.html">jak tu učím místní česky</a>.</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-71708102463481125282019-04-22T19:43:00.000+02:002019-04-22T20:42:29.278+02:00Anna ze Zeleného domu. Klasika, která vás vtáhne i po sto letech od svého vydání<div style="text-align: justify;">
O Anně ze Zeleného domu jsem čas od času něco zaslechla a udělala si na ni jakýsi matný názor. Celkově jsem se s ní blíže seznámila, až když jsem sepisovala jedny z knižních tipů, které více méně ne/pravidelně publikuji na Lidovkách. Nakladatelství Albatros se totiž rozhodlo pro nové vydání této nesmrtelné klasiky z pera kanadské spisovatelky Lucy Maud Montgomery. Nakladatelství Albatros mi posléze knihu zaslalo, za což jsem moc vděčná. Jedná se totiž o čtení, kterému zub času nijak neublížil.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiwS1GimSVApm7DkJOKesL170mBzGiS3DUASqM_1bmQkwWnn7IWgT-6aOoP9sx5zr_RH0ZbdADTU7V6OhPok_l0XLI7AUYohWj69WzfUQ3Mu2ZFPjl_IcircR84nv9tdaPn9EDHhr_UbQ/s1600/IMG_20190422_193441.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiwS1GimSVApm7DkJOKesL170mBzGiS3DUASqM_1bmQkwWnn7IWgT-6aOoP9sx5zr_RH0ZbdADTU7V6OhPok_l0XLI7AUYohWj69WzfUQ3Mu2ZFPjl_IcircR84nv9tdaPn9EDHhr_UbQ/s400/IMG_20190422_193441.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Anna ze Zeleného domu vypráví o jedenáctileté zrzce, sirotku Anně Shirleyové, kterou se rozhodnou vzít k sobě sourozenci Matouš a Marilla Cuthbertovi. Ačkoli původně zatoužili po klukovi, který by pomohl Matoušovi s prací, jistou náhodou se pod jejich střechu dostane právě Anna.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejnovější vydání mě hned na první pohled zaujalo ilustracemi, které má na svědomí Ivona Knechtlová. Její styl je poměrně výrazný a vzhledem k tomu, že celkem pečlivě sleduji novinky Albatros Media v sekci knihy pro děti (zejména doporučuji projekt <a href="https://knihozem.cz/" target="_blank">Knihozem</a>), bylo mi na první dobrou jasné, že o téhle dámě jsem již slyšela. V nedávné době totiž její ilustrace ozdobily například knihu Valentýnka a narozeniny nebo Přece to nevzdáš. Ke shlédnutí doporučuji její <a href="https://www.ivone.cz/ivona_knechtlova/ilustrace.html" target="_blank">web</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkově lze říct, že grafická podoba se velmi vydařila. Na knihách Albatrosu se mi líbí, že čím dál častěji se objevují barevné vnitřní desky, které knihu ozvláštňují. V případě Anny ze Zeleného domu se jí stala zelená „tapeta” s květinovým vzorem. Mile mě potěšila i květinovo-listnatá linka pod každým nadpisem nové kapitoly.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIsI0xlLUo1qYtE1A5LEP8JXxIn67jtpv7QWvl7PaMoYDF4zEmRex0P5m-dr3jDj4Gjx2SGUEYFbwxJUkKysg053PNawqZh2sBuR6xe3neFHzMdQbsAYdR-7au93PR7kKKUnJwEEJ1nsQ/s1600/IMG_20190422_193255.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIsI0xlLUo1qYtE1A5LEP8JXxIn67jtpv7QWvl7PaMoYDF4zEmRex0P5m-dr3jDj4Gjx2SGUEYFbwxJUkKysg053PNawqZh2sBuR6xe3neFHzMdQbsAYdR-7au93PR7kKKUnJwEEJ1nsQ/s400/IMG_20190422_193255.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Co se týče samotného příběhu, zcela upřímně jsem byla šokována dlouhými monology, které Anna chrlí jeden za druhým. Zpočátku mi to trochu připomnělo dlouhé věty ve stylu Bohumila Hrabala, byť styl je více než odlišný. Myslím, že jsem byla podobně překvapená jako někteří hrdinové z této oblíbené dětské knihy. Anna má velmi bujnou fantazii, ráda přejmenovává lesy, aleje, rybníky a vytváří si svůj vlastní svět. Její nadšení je poměrně nakažlivé a řekla bych, že je i důvodem, proč si ji oblíbilo tolik lidí po celém světě po tolik generací. Právě proto jaká Anna je, trochu neposedná, plná představ a určitého až patosu, má co říct i dnešním čtenářům. Zejména pak těm dospělým, kteří na fantazii poněkud zanevřeli.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Osobně jsem ocenila i to, že kniha se nevyhýbá ani těm špatným stránkám života, zklamání a bolesti nad ztrátou milovaných osob. Kniha tak nepředstírá, že všechno dopadne vždycky dobře. Myslím, že je vždycky dobře, když vzniká literatura, která učí děti, že smrt je nevyhnutelná.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFh-av0BKc9FkM-ENG8Ik4pdFF45Hxxs4Vuel_o_JFNAN1ZkobTvYTutKr56cIKT0U8A2_ORC96hA4Tc_k0zlpSuieVndRSQm6TrXi-Q_ktw9mtqxz9Rlfl9LjD3lmU01LN9qdoV01Og/s1600/IMG_20190324_170314.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFh-av0BKc9FkM-ENG8Ik4pdFF45Hxxs4Vuel_o_JFNAN1ZkobTvYTutKr56cIKT0U8A2_ORC96hA4Tc_k0zlpSuieVndRSQm6TrXi-Q_ktw9mtqxz9Rlfl9LjD3lmU01LN9qdoV01Og/s400/IMG_20190324_170314.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Knihu bych doporučila nejen dětem, ale i dospělým. Rozhodně bude ozdobou každé domácí knihovny. Ty které milují zrzavou tak jako já, ovšem upozorňuji, že vás Anniny poznámky o nehezké barvě budou pravidelně šokovat.</div>
<br />
<i>Těším se na druhý díl Anna z Avonlea, který na mě čeká doma.</i>Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-72920874694799032842019-04-02T21:46:00.000+02:002019-04-02T21:57:32.616+02:00Zápisky z Ukrajiny: Jak tu učím místní česky<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní lidi. Přibližně třetinu z nich tvoří doktoři, další třetinu mladí lidé, kteří mají v úmyslu studovat na české univerzitě a třetinu lidé různého povolání, kteří již mají v Česku nějaké příbuzné nebo prostě chtějí začít znova a jinak.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv2OvxVB12cH44JAf514DK7Dch_S-uev007JEXyFsqdro9hch8vMaCuHfr-0r03BvpARhC69AGyPT_EczgT1_tRBluHS7zcCOz6kr66oHsa4CTP9vTC4y4lHP3jWQuE7nPxEsPLZTP4Co/s1600/IMG_20190308_155011.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv2OvxVB12cH44JAf514DK7Dch_S-uev007JEXyFsqdro9hch8vMaCuHfr-0r03BvpARhC69AGyPT_EczgT1_tRBluHS7zcCOz6kr66oHsa4CTP9vTC4y4lHP3jWQuE7nPxEsPLZTP4Co/s400/IMG_20190308_155011.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vinnycja</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"> </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><a name='more'></a>Před první lekcí jsem byla víc než nervózní, nikdy předtím jsem totiž neučila jazyk cizince. Vždy jsem byla jen na straně studenta, který si nechává vysvětlovat angličtinu, arabštinu, maďarštinu nebo ruštinu (nutno podotknout, že s maďarštinou a arabštinou jsem to daleko nedotáhla, navzdory kvalitám mých učitelů). Kurzy, které pořádá České centrum, jsou navíc postaveny na výuce bez mediačního jazyku. 98 % doby tak mluvím pouze česky, ve zbytku anglicky nebo rusky. V poslední době převažuje hlavně ruština. Ráda totiž používám výrazy, které jsem tu pochytila. Vesměs si navzájem rozumíme, i když někdy je třeba říct jednu věc třikrát a co možná nejjednodušeji, než se dobereme k pochopení.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Během prvních pár lekcí se u mě objevily především tři pocity: radost, z toho, co jste schopni druhé naučit, strach z toho, jestli to, co říkáte, je opravdu správně a mírný stupeň paniky, co se to sakra děje. Pokud totiž načnete určité téma nebo se studenti sami na něco zeptají, nejde říct – to je jedno, nechte to být… Člověk se s tím musí poprat a dát jim alespoň trochu uspokojivou odpověď. Ale samozřejmě děláte chyby, tvrdíte, že jeden obrázek představuje fíky, i když jsou to datle nebo že jde o morče, i když je to ve skutečnosti křeček (doufám, že slovo pro morče už zapomněli).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Po dvou týdnech od mého příjezdu na Ukrajinu jsem si domluvila první lekci ruštiny, neboť i když jsem se kdysi nějakou chvíli učila rusky, měla jsem pocit, že krom pomalého čtení azbuky a Já se jmenuju Šarlota, neumím říct ani slovo. Díky jsem pochopila, že potřebu psát si každé slovo (a nejlépe i s výslovností) mám stejně jako mí studenti také. A stejně jako mí studenti, kteří nejsou schopni vyslovit ř, já nejsem schopná vyslovit cosi mezi lje a le.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Taky mě překvapilo, že čas z pohledu studenta plyne úplně jinak. Jako lektor přemýšlím o tom, co bychom měli stihnout a jak efektivně využít čas. Jako student mi nevadí zůstat u jednoho tématu třeba půl hodiny.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Celkem mám na starosti pět skupin po dvou lekcích (po 105 minutách) za týden. Vzhledem k tomu, že jde o studenty a pracující, scházíme se odpoledne ve tři, v pět nebo v sedm, každý den od úterý do pátku tak odcházím před devátou hodinou.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Když jsem první týden začala učit a před sebou jsem měla šest hodin mluvení a k tomu jsem se potýkala s nachlazením, měla jsem pocit, že nejspíš umřu Ale když přišel víkend a mně začalo být lépe, dostavilo se nadšení z toho, že jsem to zvládla a že to má nějaký smysl, protože při téhle práci nemusíte čekat měsíce a roky, než vidíte výsledek, tady výsledek přichází s každou odučenou minutou. Na druhou stranu, nebývá tu výjimkou ani pocit toho, že se snažíte úplně zbytečně, protože někteří studenti doma očividně netrénují a testy, v kterých dosáhli 37 % opravdu nelze považovat za úspěch.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">S postupem týdnů jsem si navykla na odpolední režim, přípravu stáhla na minimum, stejně jako obavy z toho, zda to, co dělám, dělám dobře. Ostatně, když si začnete předávat recept na zapikanku (místní dezert) nebo se ptát studentů, jak se řekne rusky svlékni si tu košili, víte, že jste si na sebe už docela pěkně zvykli a není třeba mít z čehokoli zbytečné nervy.</span></div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-36191522389268375752019-03-26T21:03:00.000+01:002019-03-26T21:03:24.469+01:00Gentleman v Moskvě. Dá se žít v hotelu 30 let bez možnosti vyjít ven?<div style="text-align: justify;">
Gentlemana v Moskvě jsem čas od času někde zahlédla, zejména ve skupinách jako Co čteme nebo Literární s(n)obi. Nakonec se ke mně dostal prostřednictví tradiční vánoční tomboly, kterou v redakci Lidovek každý rok pořádáme.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqjnZQ0NqVB1lPh3sRPwGSHEAGbfLECYqrmChKJXAtStzSz9kxvG4at1IageNSQhvuXsBtfb5HjvRlLolZtGzFtWKYngwKmJe_0lSut57eJs64UcSPJm8NYQwUQTrm_CesJ2ymQn-sr04/s1600/IMG_20190302_162629.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqjnZQ0NqVB1lPh3sRPwGSHEAGbfLECYqrmChKJXAtStzSz9kxvG4at1IageNSQhvuXsBtfb5HjvRlLolZtGzFtWKYngwKmJe_0lSut57eJs64UcSPJm8NYQwUQTrm_CesJ2ymQn-sr04/s400/IMG_20190302_162629.jpg" width="400" /></a></div>
<div>
<div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Gentleman v Moskvě amerického spisovatele Amora Towlese se čtenáři poprvé představuje prostřednictvím básně Kde je teď sepsané roku 1913 a následně záznamem z 21. června 1922 krizového štábu lidového komisariátu vnitřních záležitostí, který rozhodne o doživotním uvěznění hraběte Alexandra Rostova ve slavném hotelu Metropol právě pro zmíněnou báseň. Hrabě je nucen naučit se vyplnit své dny mezi zdmi hotelu. Naštěstí mu v tom pomáhá nová přítelkyně Nina, která je ve svém nízkém věku uchvácena příběhy princezen a stejně jako Rostov „odkázána” k životu v hotelu. Překladu se zhostila Marina Šímová, knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Ale dejte si pozor: vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen.</i></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Gentleman v Moskvě je kniha, jejíž název zcela přesně odráží samotný obsah. Nejenže hrabě Rostov je skutečným gentlemanem, sama kniha je pohlazením po duši. Je klidná jako Stockholm (což bylo první, ale o to víc pravdivé, přirovnání, které mě napadlo), při jehož návštěvě jsem cítila absolutní pohodu. O to víc mě překvapil poměrně rychlý spád, který přinesl závěr knihy. Nutno však říct, že jedině pozitivně. Osobně mě baví i jistá skrytá hádanka v anglickém názvu knihy A Gentleman in Moscow, těžko ovšem říct, zda šlo úmysl či nikoli.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na knize jsem hodně ocenila proměnu hraběte Rostova. Autor vzal v úvahu, že člověk se s přibývajícími léty vyvíjí a proměňuje, někdy k lepšímu a někdy k horšímu. Bavilo mě, když sám Rostov byl překvapen, jak moc některé věci, které o něm dřív platily, už dávno nejsou pravda. Musím říct, že nejsem úplně největší fanoušek generačních románů, líbí se mi, když čtenář s hlavním hrdinou „vyrůstá” pěkně pomalu, ale ne zase tak pomalu, aby se celý příběh odehrál během několika málo chvil, ale v případě Gentlemana v Moskvě se mi líbila proměna doby i postav. Zvlášť jsem ocenila možnost získat trochu větší povědomí o změnách v Rusku v první polovině dvacátých let.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha mě bavila také proto, že prostředí hotelu je mi v poslední době důvěrně známé. Na Ukrajině, kam jsem vyrazila na stáž, totiž bydlím v hotelu. Rostovo objevování nejrůznějších koutů Metropolu mě samotnou donutilo prohlédnout si v hotelu i takové části, kam jinak obvykle nemám důvod chodit. Při čtení některých vět jsem se navíc upřímně smála jako když jsem četla o večeři Rostova s Ninou: <i>Střelec před ni položil talíř a zeptal se hraběte, zda si přeje jídelní lístek (jako by ho snad neznal nazpaměť!). </i>Nicméně, přiznám se, že jsem po přečtení prvních stran byla překvapená autorovým výběrem prostředí, neboť mi přišlo téměř neuvěřitelné, že by byl schopen sepsat tolik stran pouhým popisem života v hotelu. Ale Amor Towles nejenže dokázal popsat 470 stran hotelových událostí, příběhů a postav, on to dokázal s naprostou noblesou a způsobem tak zajímavým a vřelým, že jsem z toho překvapená doteď.<br />
<br />
Taktéž se mi líbilo, že ačkoli se v knize objevuje několik nečekaných zvratů, jsou podávány takovým způsobem, že je velmi snadné je přijmout.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Na knize mě také uchvátila její grafická podoba, které se zhostila Melissa Four. Baví mě, že přebal i samotné desky využívají stejného konceptu barev a navzájem vytváří příjemný kontrast mezi zlato-černou a bílo-zlatou. Stejné barvy pak nalezneme i uvnitř knihy. Stejně tak mě ale zaujaly i jemné grafické detaily (na začátku kapitol a částí), které příběh dozdobily.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Život v hotelu má skutečně své kouzlo.</i></div>
</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-17994175865065669422019-03-03T08:40:00.000+01:002019-03-03T08:40:29.986+01:00Sally Jones a dopis od mrtvého. Aneb, když příběh vypráví gorila s noblesou Agathy Christie<div style="text-align: justify;">
Knihu Sally Jones a dopis od mrtvého jsem dostala od nakladatelství Albatros jako poděkování za zařazení titulu do <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/podzimni-knizni-tipy-zactete-se-do-africke-fantastiky-zivota-bowieho-ci-poslednich-svedku-alexijev.A181103_111805_ln_kultura_ssu" target="_blank">podzimních knižních tipů</a>. Tehdy mě kniha zaujala především svou hlavní postavou, jíž je gorila Sally Jones a detektivní zápletkou, která slibuje pořádné dobrodružství. Tehdy jsem také ocenila fakt, že knihu napsal Jakob Wagelius, který získal ocenění za nejlepší švédskou knihu pro děti. Titul tak sliboval vcelku neotřelý a zároveň kvalitní zážitek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzyYPH-8eTGYQ0q4R4ZJW9H0sG9Nf7KIbehoNwlnF2Q3mzZEDRus7QPZgK_5cDiKxJWhmtQJo-HgMotiBLLTxCmg8fG6-4r7XbmhM48nyPCPtniqNlFMhU6VX0rZXJfCWGuH5f8YBlVRQ/s1600/IMG_20190302_162333.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzyYPH-8eTGYQ0q4R4ZJW9H0sG9Nf7KIbehoNwlnF2Q3mzZEDRus7QPZgK_5cDiKxJWhmtQJo-HgMotiBLLTxCmg8fG6-4r7XbmhM48nyPCPtniqNlFMhU6VX0rZXJfCWGuH5f8YBlVRQ/s400/IMG_20190302_162333.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a>Kniha Sally Jones a dopis od mrtvého vypráví příběh gorily, která se naučila číst, psát, pracovat ve strojovně lodi a především rozumět lidem. Se svým kamarádem Šéfíkem alias Henry Koskelou spadne do léčky, která vyústí v obvinění Koskely z vraždy. Zatímco si Koskela odpykává svůj trest, Sally Jones poznává nové lidi včetně nadané Any, která nádherně zpívá a Luigiho Fidardy, který se věnuje opravám a výrobě hudebních nástrojů. Také zjišťuje, že možná existuje možnost, jak zachránit svého kamaráda a vydává se proto na cestu až do daleké Indie, kde potkává maharádžu a zažívá nová dobrodružství. </div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když se mi kniha dostala do rukou, překvapila mě svou tíhou i délkou, neboť, jak jste nejspíš pochopili Sally Jones a dopis od mrtvého je příběhem určeným zejména dětem (i když sám Albatros v tiráži uvádí: Pro malé i velké čtenáře). Kniha má přes úctyhodných 480 stránek, i když se to díky použití bílého papíru na první pohled nezdá. Ačkoli by člověk mohl říct, že něco tak dlouhého není dítě schopno, resp. ochotno přečíst, díky proměnám prostředí, různým postavám, jednoduchému jazyku a detektivní zápletce, se domnívám, že by tomu tak vůbec nemuselo být.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Druhá věc, která mě překvapila, byly ilustrace. Kniha obsahuje barevnou mapu, která zachycuje putování od Londýna, přes Lisabon, Středozemní moře, Suezský průliv a Indický oceán, což není v dobrodružných knihách nic neobvyklého. Vedle toho, ale věnuje přibližně 17 stránek portrétům jednotlivých postav. Je tak na čtenáři, zda tyto úvodní stránky přeskočí a nechá volně plynout svou fantazii nebo se naopak vydá naproti autorovým představám. Zajímavé je, že portrét Sally Jones se mezi oněmi sedmnácti obrázky nenachází, ale své čestné místo má na poslední straně po dočtení příběhu. Ilustrace jsou velmi pěkné, další ilustrace poté vždy otevírají novou kapitolu.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Při čtení knihy jsem získala velmi podobný dojem, jaký jsem si odnesla z knih Agathy Christie. Pokud její detektivky alespoň trochu znáte, budete vědět, že její tvorba není postavena na zbytečném dramatu a strašení čtenáře (jako je tomu třeba u severských detektivek, které jsou postavené na principu - šokovat a zanechat hodně silný zážitek). Sally Jones a dopis od mrtvého je kombinací detektivních a dobrodružných příběhů. Právě v té detektivní části, je velmi systematická a logická. Vyústění je relativně jednoduché, dává smysl, tak jako tomu je u Agathy Christie, jejíž knihy člověk nečte proto, aby se bál, ale proto, aby si užil logiky (snad jedinou výjimkou je Deset malých černoušků, které stoprocentně děsivé jsou, alespoň pro strašpytle jako já).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co je ještě možná zajímavé, tak je to jazyk, kterým je kniha napsaná. Příběh je totiž vyprávěn samotnou Sally Jones, jednotlivé věty jsou tak vesměs všechny velmi krátké, jednoduché, ale vůbec ne hloupé. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha se mi líbila, přišlo mi, že se toho v ní stalo docela dost, i když pochopitelně takovým způsobem a takovým tempem, které je určené právě pro děti. Dospělí, kteří by po knize sáhli, musí počítat s tím, že kniha není postavena tolik na akci a to i v situacích, kdy jde o „akční” scény. Líbily se mi hlavně plavby lodí a dojem z koloniální Indie. Musím říct, že jsem hodně velký fanoušek lodí a plavení se, takže velká část knihy pro mě byla velmi zajímavá v těch, řekněme běžných věcech.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Také se mi líbilo, že kniha nenápadně řeší i vážná témata jako je domácí násilí, nemoc či smrt. Kniha je v tomhle velmi dospělá, nesnaží se předstírat, že se vše samo vyřeší nebo že vše skončí happy endem. Kniha také ukazuje, že vyřešit případ nemusí trvat v řádu hodin nebo dnů, jak to ukazují nejrůznější detektivky, ale i v řádu let.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Šlo patrně o první knihu, kterou jsem v dospělosti četla, jejíž hlavní postavou bylo zvíře.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="text-align: justify;">
Další:</div>
<div style="text-align: justify;">
<h3 class="post-title entry-title" itemprop="name" style="background-color: white; color: #5c5c5c; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-weight: normal; line-height: normal; margin: 0.75em 0px 0px; position: relative; text-align: start;">
<ul>
<li><span style="font-family: inherit; font-size: small;"><a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/08/odd-mrazivi-obri-severska-pohadka.html" target="_blank">Odd a mraziví obři. Severská pohádka nadchne fanoušky ilustrovaných knih</a></span></li>
<li><span style="font-family: inherit; font-size: small;"><a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2018/11/bajky-barda-beedleho-ilustrovany-poklad.html" target="_blank">Bajky barda Beedleho. Ilustrovaný poklad, co potěší i chlupaté srdce</a></span></li>
<li><a href="https://zrzkazaknihami.blogspot.com/2019/01/fantasticka-zvirata-kde-je-najit-co-je.html" target="_blank"><span style="font-family: inherit; font-size: small;">Fantastická zvířata a kde je najít. Co je to zvíře?</span></a></li>
</ul>
</h3>
</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6339089073962184844.post-61115089113977527962019-02-18T09:48:00.000+01:002019-02-18T10:57:52.015+01:00Kim Jong-un is like mad uncle in the attic, most people in the South prefer not to think about the North, says writer<div dir="ltr" style="line-height: 1.3800000000000001; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">“I wanted to capture something of the sadness, the shabbiness, and the fear in daily life. Everyone we saw wore a blank ‚mask‘,” describes writer D. B. John his visit of North Korea in interview for Lidovky.cz. He used his knowledge of this country to write political thriller Star of the North. The political thriller was published by Domino.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpf9Tsr76z9eP5swzG8SL-IZo01hLxDx2-wWNcmbnjfjBnkUXCjv-4HNIWIEyx6A0mEaPmuXbxeADgbEBzrP02a8Nktrh1pGoUP2y0Hvafm50h9PU3I4RSurSv1I_VN2lqBiqWJJyFAc/s1600/_OGR4704.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: black; font-family: inherit;"><img alt="" border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpf9Tsr76z9eP5swzG8SL-IZo01hLxDx2-wWNcmbnjfjBnkUXCjv-4HNIWIEyx6A0mEaPmuXbxeADgbEBzrP02a8Nktrh1pGoUP2y0Hvafm50h9PU3I4RSurSv1I_VN2lqBiqWJJyFAc/s400/_OGR4704.jpg" title="D. B. John - © Ollie Grove" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit; font-size: small;">Author: © Ollie Grove</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: inherit;"><span style="background-color: transparent; color: black; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><b></b></span></span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: inherit;"><b>Was it your dream to write a political thriller?</b></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Not at all – I really only wanted to write exciting stories that would take readers‘ minds to places they never imagined going. But I love the writing of George Orwell, Franz Kafka, Robert Harris, and Margaret Attwood, and I have been fascinated since boyhood by tyranny and dystopia, so I guess the stories I would end up writing would all be political to some degree. North Korea is especially fascinating since the regime there (like the Soviet Bloc in Stalin’s time) recognises no separation between public and private life. There is no thought or feeling that falls outside authority of the Party. Every subject is potentially political and potentially dangerous. This is why people in North Korea have to be very careful what they say out loud, even in front of their children.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><b>Some publishers are not quite „open” about publishing a book that puts the plot in a place where the author did not live and has no further experience with him. How was it in your case?</b></span><span style="font-family: inherit;">Many writers choose not to stray outside the landscapes they know best. Not even an imaginative genius like Murakami ever sets a story outside Japan. Perhaps because I grew up in a place I longed to escape from – a rough area of industrial South Wales in the 1970s – that I have always craved escapism and otherness. Setting a story in a culture radically different from my own was very appealing to me. Of course, to make it convincing and authentic to publishers and readers alike the story involved a huge amount of research, and and a visit to the world‘s last remaining totalitarian tyranny – not exactly a destination on everyone’s vacation list!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><b style="white-space: pre-wrap;">You visited DPRK in 2012. How did this experience help you write the story?</b><span style="white-space: pre-wrap;"><b>
</b></span></span><span style="font-family: inherit;">I don’t think I can write honestly about a place without seeing it with my own eyes. I travelled on an official tour, but what the regime showed me was very revealing and instructive. We had two North Korean guides, but I noticed that neither would talk to me unless both of them were present. This was becasue they kept each other under surveillance. (It would be suspicious if either of them were alone with a foreigner). I picked up many details that found their way into the story. For example I noticed that no one would EVER mention the Kims without carefully and respectfully affixing one of their titles – Great Leader, Dear Leader, and so on. I also sensed the deep insecurity behind the propaganda. I was in the country in April 2012, the centenary of Kim Il-sung’s birth. The regime celebrated by launching a satellite rocket that exploded before it reached orbit. When our guides admitted this they were mute with shame and loss of face. By the end of two weeks I think I was suffering from propaganda sickness. I realised that the North Korean worldview is founded on lies and made-up legends. It was very tiring to be told, many times, that the South started the Korean War in 1950 (it didn’t), or that Kim Jong-il was born on the sacred Mount Paektu (he wasn’t). Imagine someone escaping North Korea and discovering that the beliefs they’ve held all their lives are totally untrue. Some of the locations I visited, particularly the creepy Yanggakdo Hotel, feature prominently in the novel. At mealtimes we were served huge amounts of food – more than anyone could eat. The message to us was ‚see how much food we have!‘ This was depressing. We knew it was all for show, and that hunger and malnutrition were still common in the villages and rural towns. Most of all, I wanted to capture something of the sadness, the shabbiness, and the fear in daily life. Everyone we saw wore a blank ‚mask‘. It was impossible to tell what they were thinking or feeling.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">Did you have the opportunity to see Pyongyang's non-touristic part during your visit? How was your visit?</b><br />Only by chance. With so many foreigners in the country for the celebrations of 2012 it was impossible to monitor all of us all the time, and occasionally we got a glimpse of reality behind the ‚stage scenery‘. I saw children in filthy clothes who were not at school and were obviously living on the streets; I saw empty factories, women washing clothes in a dirty river, and farmers ploughing rock-strewn fields with oxen. Some things were impossible for the regime to hide, for example the power cuts, when the hotel would suddenly be plunged in darkness. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">A lot of scenes in the book are based on real events. How time-consuming were researches?</b><br /><span style="vertical-align: baseline;">Well, the novel did take me five years, off and on – a long time. I read so many memoirs and histories, and of course I interviewed several North Korean defectors who were living in Seoul. As with all novel research, I only used a tiny fraction of what I learned. The novel took longer than expected to write becasue I took a break from it to work on another book: in 2015 I was given just four months to co-author </span><span style="vertical-align: baseline;">The Girl With Seven Names, </span><span style="vertical-align: baseline;">the memoir of North Korean defector Hyeonseo Lee. Her account of how she left North Korea and lived as a fugitive for years in China was so exciting that it felt as if I was working on a thriller. As you can imagine, I learned a great deal from her about life under the Kims. Her courage, intelligence, and strength of will inspired many aspects of </span><span style="vertical-align: baseline;">Star of the North. </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">Was it difficult for you to write any particular scene, for example because you had to embrace North Korean way of thinking?</b><br />I had to be mindful of the way North Koreans behave. For example, it is UNTHINKABLE to criticise the government or the Kims. Such talk could get you killed. People do grumble, of course, but they do it in a very coded way. So when I was writing the market scenes I had to take care how the women talked and gossiped.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">There are three main characters in the book: Professor Jenna Williams, the CIA wants to recruit, High North Korean officer Cho and Mrs. Mun, who is about to gain a better „social status” thanks to her entrepreneurial spirit. Did you know from the beginning, the fate of all the characters?</b><br />Yes, I knew from the beginning, although I changed my mind about the ending several times. I wanted the challenge of taking three totally unconnected strangers and seeing if I could make their lives connect. The plot was really the easy part. Much more difficult part was writing the characters, and making them believable enough to give you an idea of what life is like in North Korea. It took a long time before I reached that ,magical moment‘ where the characters took on a life of their own and I knew what they would say and do.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">Character of Mr. Chong made me feel like I was reading about Mengele in some way. Did you not find an inspiration in him?</b><br />Definitely yes. Especially in the way Dr. Mengele would select his victims from open-air line-ups. Another true detail taken from Auschwitz was the deception used on people entering the gas chamber. They were told to fold their clothes carefully, remember their hook number; and that in return for their hard work they would be fed and their health cared for. North Korean labor camps are very similar to those of Nazi Germany in their brutality and appaling conditions. Some would even argue that they are worse, because there is less food. I don’t know if similar deceptions are used in the human experiments in North Korea. I fictionalised this for the novel.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">Did you get any response from North Korean refugees after you published the book? If so, what did they say to the book?</b><br />The book has been translated into many languages, but not into Korean. This did not surprise me. South Korea does not regard its northern neighbour as a suitable subject for literary entertainment. Most people in the South prefer not even to think about the North. Kim Jong-un is like their mad uncle in the attic – a subject best avoided. So, sadly no defectors have given me their responses, though I hope one day some of them may read the book and tell me what I got wrong and what I got right.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br /><b style="white-space: pre-wrap;">I read, you would like to continue with the story. Will the DPRK play the role again in the story?</b><br />Yes, the story will continue with Jenna, and some of the other characters from the story, but this time the action is moving to another dictatorship: Russia.</span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.3800000000000001; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"><i>The interview was originally published <a href="https://www.lidovky.cz/kultura/kim-cong-un-je-jako-sileny-stryc-v-podkrovi-vetsina-lidi-na-jihu-radeji-o-kldr-nepremysli-rika-spi.A190214_085634_ln_kultura_ssu" target="_blank">on server Lidovky.cz in Czech language</a>. </i></span></div>
</div>
Zrzka za knihamihttp://www.blogger.com/profile/11675716881752837116noreply@blogger.com0