K detektivkám Michaely Klevisové jsem se dostala díky spolupráci se společností Albatros Media. Dostala jsem návrh, zda bych nechtěla s autorkou udělat rozhovor k její novince Sněžný měsíc. Neboť jde již o šestý díl, poprosila jsem zároveň i o kopii (resp. PDF do čtečky) prvního dílu Kroky vraha.
Kroky vraha odhalují tajemství Krokusové ulice na pražské Babě, která se nachází jen kousíček od lesíku, v němž došlo k vraždě mladé ženy. Případ se dostává do rukou zkušenému vyšetřovateli Josefu Bergmanovi a jeho týmu. Sněžný měsíc pak čtenáře zavádí do Beskyd, kde došlo k vraždě realitní agentky. Čtenář se opět setkává s Bergmanem, neboť i on sám v Praze řeší případ zavražděné realitní agentky.
Oba příběhy mají určitý společný rámec - scénář. Autorka věnuje přibližně první polovinu knihy popisu životů osob, kteří žijí v místě, v němž došlo nebo má ke zločinu dojít. Nechává čtenáře, aby se s postavami seznámili a zjistili, kdo z nich může mít natolik silný motiv, že se dopustí zločinu. V druhé polovině knihy přichází na řadu vyšetřování. Nikoli však v míře, v jaké jsme zvyklí z jiných detektivek nebo detektivních seriálů. Stále je zde věnován velký prostor postavám. V rozhovoru, který naleznete zde, jsem se ptala autorky, zda je tenhle scénář jejím zaručeným receptem na dobrou detektivku:
„Pro mě jsou postavy důležitější. Na základě zločinu se rozvíjí osudy. On je jen takovou kostrou příběhu. Nevím, jestli používám zaručený recept, ale je můj.”
Co mě na obou knihách dále zaujalo, bylo, že žádná z postav není vyloženě šťastná, spokojená a že dost často se v nich píše o chamtivosti lidí. Tenhle přístup mi připomněl Prázdné místo od J. K. Rowlingové. Ačkoli jsem si všimla, že si jej příliš mnoho liší nepochvaluje, já si ho užila právě s ohledem na nedokonalost všech postav. Měla jsem z nich pocit, jako by to byli skuteční lidé. Podobně je to vidět i u jejích detektivních příběhů s Cormoranem Strikem.
„Baví mě ta jejich autentičnost, živočišnost, smíření se s tím, že jsou, jací jsou.”
Protože jsem docela strašpytel, na knihách Michaely Klevisové se mi líbilo to, že nejsou brutální, nevsází na strach, ale právě na psychologii postav a logiku motivu. Podobně to mám i u knih Agathy Christie, byť u ní je čistě dominantou logika. Jinými slovy jako se o Agathě říká, že je královnou detektivky, o Michaele Klevisové lze bez přehánění říct, že je královnou té české. Ale i na to jsem se jí v rozhovoru ptala.
V obou případech mě knihy nutily k zamyšlení, kdo je vrahem, což se mi obvykle tolik nestává. U obou detektivek mi přišlo, že autorka předložila čtenáři relativně dost důkazů včetně pocitů jednotlivých postav, z nichž šlo vycházet. U Kroků vraha jsem ten pocit možná měla silnější. Obě knihy se mi četly velmi dobře, Kroky vraha možná cením o kapku více, a to z toho důvodu, že jsem měla poprvé možnost sledovat způsob zpracování, který mě velmi bavil. Na druhou stranu, její detektivky se vám asi nezaryjí do paměti tak, jako jsou severské detektivky, které vsází na strach a brutalitu.
Žádné komentáře:
Okomentovat