sobota 13. června 2020

Harry Potter a Prokleté dítě. Scénář, který je třeba vidět naživo

Po vydání scénáře Harry Potter a Prokleté dítě se na celém světě ze strany fanoušků kouzelnické série zvedla vlna odporu. Když jsem scénář četla před lety poprvé, měla jsem z něj dojem, že je to trochu lepší fan fiction. I když téma cestování časem jsem určitě četla lépe zpracované. Zároveň mi ale utkvělo v paměti, že mi některé scény přišly poměrně vtipné.



Filmový Artemis Fowl. D'Arvit! D'Arvit! D'Arvit!

Artemis Fowl. Antihrdina. Ir. Geniální zločinec. Kluk, co se rozhodl unést skřítka a získat za něj tunu dvacetičtyřkarátového zlata. A v neposlední řadě jedna z mých skutečně oblíbených literárních postav.

Artemis Fowl, Disney

pondělí 6. dubna 2020

Knižní tipy do karantény. Co se čte jedním dechem?

Po nařízení nouzového stavu jsem přemýšlela o tom, jaké knihy považuji za natolik skvělé a natolik čtivé, abych je doporučila téměř komukoli bez jakékoli bližší znalosti jeho vkusu. V hlavě mi běžela řada knih různých žánrů. Nakonec jsem sepsala ty, které mě čtenářsky neuvěřitelně bavily, které jsou dobré (i když možná ne nejlepší) a především je možné je sehnat.

neděle 23. února 2020

Šikmý kostel. Havířský román o formování hranic je mimořádně kvalitní český počin

Šikmý kostel je románová kronika ztraceného města Karwiné, dnes známé jako Karviná-Doly. Jedná se o prvotinu Karin Lednické, která má potenciál stát se příštím českým bestsellerem. Přiznám se, že v poslední době nemám tolik času psát o knihách, respektive psát o nich ve větším formátu, než nabízí Instagram. V tomto případě mi přišlo důležité podpořit knihu, kterou považuji za velmi  až mimořádně kvalitní.

úterý 21. ledna 2020

Stela a 16 huskyů. Ilustrovaný příběh pro děti, který dojme i dospělého čtenáře

O dětské knize Stela a 16 huskyů mi pověděl kolega a kamarád z novin. Ptal se mě, zda bych neměla zájem s autorkou Terezou Pařízkovou dělat rozhovor. A já si řekla proč ne. O autorce jsem sice dosud neslyšela, ale ilustrátorku jsem poznala hned. A bylo mi jasné, že když se pod knížku podepsala Ilona Knechtlová, která vdechla život například Anně ze Zeleného domu, že se mi bude líbit i vyprávění, které je částečně zasazeno do české kotliny a částečně na Aljašku.

sobota 4. ledna 2020

Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?

Nejspíš bych nespočítala kolikrát jsem o Haně slyšela předtím, než jsem si ji skutečně koupila a kolikrát jsem o ní slyšela, než jsem se do ní začetla. Alena Mornštajnová za poslední tři roky učarovala Česku a daří se jí nejen s Hanou, ale i Tichými roky, Slepou mapou a Hotýlkem. Hana je první knížka, kterou jsem od ní četla. Loni jsem se ale částečně seznámila i s Tichými roky, neboť jsem se rozhodla oslovit autorku obálky Lucii Zajíčkovou. Její notoví ptáčci se tou dobou slétli do výloh všech velkých knihkupectví. Rozhovor s ní naleznete zde.

neděle 29. prosince 2019

Tamařino souhvězdí. Dospělý román o hledání vlastních hranic a podpory rodičů

Tamařino souhvězdí je druhá knížka, kterou napsala Anna Musilová nebo jak já říkám - Anička. S Aničkou se známe už od střední, za tu dobu jsem měla možnost vidět řadu jejích prací. Loni jsem četla také její prvotinu Černookou. Když někoho znáte dlouho, není úplně snadné napsat recenzi. A to ať už má být v konečném důsledku pozitivní nebo negativní. Protože text, který napsal někdo z vašich blízkých čtete jinýma očima. Černookou jsem četla výrazně kritičtějšíma očima, než jak bych četla kteroukoli jinou knihu z daného žánru. Hodnotila jsem každé slovo a spojení, vyznění textu. Během čtení jsem si to až palčivě uvědomovala. I když nakonec jsem byla asi víc kritičtější vůči redaktorovi knihy než vůči Aničce.