Šikmý kostel. Havířský román o formování hranic je mimořádně kvalitní český počin

Šikmý kostel je románová kronika ztraceného města Karwiné, dnes známé jako Karviná-Doly. Jedná se o prvotinu Karin Lednické, která má potenciál stát se příštím českým bestsellerem. Přiznám se, že v poslední době nemám tolik času psát o knihách, respektive psát o nich ve větším formátu, než nabízí Instagram. V tomto případě mi přišlo důležité podpořit knihu, kterou považuji za velmi  až mimořádně kvalitní.

Šikmý kostel se ke mně dostal jako nabídka na recenzní výtisk. První stránky, které jsem přečetla a než jsem s nabídkou souhlasila, mi připomněly Hanu od Aleny Mornštajnové. A to z několika důvodů. Příběh je spjatý s historií naší země, respektive historií našich sousedů. Šikmý kostel je stejně jako Hana členěný na několik částí, u kterých od počátku tušíte, že se nějakým způsobem prolnou. A stejně jako Alena Mornštajnová nevydala Slepou mapu (jako svou prvotinu) ve dvaceti i Karin Lednická má bezpochyby své životní zkušenosti, na základě nichž je schopná tvořit propracované postavy, které se s časem vyvíjejí.

Anotace uvádějí, že Šikmý kostel začíná velkým důlním neštěstím v roce 1894. Není to tak úplně pravda. Mě si autorka získala už na základě několika prvních stran, kde se ještě před výbuchem v dole Františka, vydávají havířské ženy na solnou pouť do Wieliczky. A stejně jako autorka v doslovu píše, že ji těší, že mohla toto svědectví jedné z pamětnic zaznamenat, i mě jako čtenáře potěšilo, že mi zprostředkovala takový syrový zážitek. Měla jsem pocit, že se o své zemi dozvídám něco nového.

Krom popisu solné pouti a připomínky důlního neštěstí jsem také ocenila, že autorka sáhla po jiných tématech, než o kterých se běžně píše. Typicky je to téma holocaustu. Krom života havířských rodin popsala autorka také první světovou válku a formování hranic na Těšínsku, což jsou to témata, o kterých se nemluví.

Bůh, válka a hranice

Některé události, které se v knize objevují, jsou značně spjaty s vírou v Boha, což je něco, k čemu mnozí z nás dnes nemáme žádný vztah. K té době a prostředí však tento vztah bezesporu patří. Myslím, že Karin Lednická dokázala tento vztah využít tak, aby zaujal i dnes a opět k tomu využila svědectví pamětníků.

Krom vztahu k Bohu se v knize objevuje také vztah k naší krajině, k tomu jak se mění a zda je dobré, že z ní tolik bereme. Ač tomuto tématu není věnován nijak zvlášť velký prostor, je zde popsán zcela přirozeně a bez hysterie s jakou se občas o životním prostředí dnes hovoří.

Jako poslední mě pak zaujaly události hledání hranic a toho, proč se najednou nenávidí lidi, kteří vedle sebe dlouhá léta v poklidu žili.

Hloubka postav

Krom obsahu si pozornost určitě zaslouží i jednotlivé postavy, které jsou skutečně výborně vykreslené. Postava Barbory, která se objevuje hned na první stránce, mi velmi utkvěla. Barbora v sobě odráží veškeré dobré a špatné věci, které se jí staly. Čtenáři mohou doslova pozorovat její proměnu. A to je něco, co se autorce velmi povedlo. Oceňuji i dostatečně širokou škálu postav a jejich charakterů.

Na druhou stranu musím říct, že ačkoli se mi Šikmý kostel četl velmi dobře a rychle, není to úplně typ knihy, ke které bych se chtěla vracet. Stejně tak to není úplně typ knihy, o které bych dlouze přemýšlela. Možná proto, že servíruje osudy postav, jak přichází život. A vy je přijímáte, stejně jako přijímáte to, že jejich osudy najednou skončily. Také jsou tam momenty, které se mají čtenáře dotknout a mně se nedotkly a nezasáhly mě, tak jak měly. Což ale může být i tím, že mám něco málo načteno a některé způsoby, jak čtenáře oslovit, se opakují.

Nicméně pokud by mě kdokoli požádal o doporučení na dobrou kvalitní českou knihu, Šikmý kostel by byl právě vedle Hany tou, na kterou bych si okamžitě vzpomněla.

Při čtení knihy Šikmý kostel jsem zapomněla na všechno, co jsem měla v plánu dělat.

Další recenze: Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?