O dětské knize Stela a 16 huskyů mi pověděl kolega a kamarád z novin. Ptal se mě, zda bych neměla zájem s autorkou Terezou Pařízkovou dělat rozhovor. A já si řekla proč ne. O autorce jsem sice dosud neslyšela, ale ilustrátorku jsem poznala hned. A bylo mi jasné, že když se pod knížku podepsala Ilona Knechtlová, která vdechla život například Anně ze Zeleného domu, že se mi bude líbit i vyprávění, které je částečně zasazeno do české kotliny a částečně na Aljašku.
Kniha je určena pro děti od sedmi let, ale osobně si myslím, že si ji užijí i dospělí. Třeba, když ji budou předčítat dětem před spaním. Zhruba devadesát stránek mi zabralo ani ne hodinu a půl. Kniha mě překvapila svým dospělým jazykem. Autorka velmi dobře ovládla techniku psaní. Zážitek z četby si tak neodnese jen malé dítě, ale právě i starší čtenáři. Autorka má kromě psaní také zkušenosti s překladem dětských knih, zároveň vlastní knihkupectví pro děti. I z toho je znát, že ví naprosto přesně, jak má vypadat dobrá knížka pro děti.
Kniha na spoustě místech odkazuje na díla Jacka Londona. Samotnou mě trochu mrzelo, že odkazy nejsem schopná docenit. Ačkoli máme doma minimálně knihu Bílý tesák, nikdy jsem se s jeho dílem zvlášť neseznámila. Na druhou stranu neznalost na zážitku v tomto případě neubírá.
Na příběhu jsem ocenila, že je zde znatelná škála emocí a děj. To není u dětských knih úplně pravidlem. Čtenář zde vidí lítost nad ztrátou milované osoby, ptá se, kam se poděla Stelina maminka, cítí, jak drží tatínkovi palce, aby v závodu dojel co nejlépe a vnímá také lásku, něhu a péči nad čerstvě narozenými štěňaty a dojetí během těžkých chvil na Aljašce a v Kanadě.
Spolu s ilustracemi, které jsou více než charakteristické, předkládá nakladatelství Pikola komplexní čtenářský zážitek. Knížku bych doporučila těm dětem, které mají rádi dobrodružství a sní o vzdálených zemích plných sněhu.
Knížku jsem dostala jako recenzní výtisk a podklad pro rozhovor od společnosti Euromedia, za což moc děkuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat