Daisy Jones & The Six. Divoká čtenářská jízda skrz 60. léta

Sport mě nikdy nijak zvlášť nezajímal a přesto mám doma dvě vydání Famfrpálu v průběhu věků (pravda, jedno mělo být darem). Tajně  přitom doufám, že si budu brzo moci pořídit třetí - s ilustracemi od Emily Gravett (v českém překladu bohužel zatím nedostupné). S hudbou to mám podobně. V patnácti jsem náhodou objevila písničku od Beatles a než jsem se vzpamatovala viděla jsem snad všechny dostupné záznamy z koncertů a všechny jejich filmy (i ty hodně divné), nicméně tím můj zájem o hudbu vesměs až na vyjímky skončil. Čas od času mě něco oslovilo (třeba, když jsem musela nutně vidět snímek Rocketman a nezastavilo mě ani to, že na Ukrajině filmy v původním znění nevysílají a já ukrajinsky nemluvím), ale stále hudbu spíš neposlouchám. Když jsem ale zahlédla několik recenzí na Daisy Jones & The Six a následně si knihu přečetla, zalitovala jsem, že jejich album si nikdy nepustím.

Гарри Поттер. Jak jsem se zamilovala do ruských audioknih

V roce 2019 jsem odjela na Ukrajinu učit češtinu. Už před lety jsem si tuhle zemi zamilovala a těšila jsem se, že budu mít čas poznat ji zase o trochu víc. K lepšímu a snadnějšímu poznání je ale třeba umět jazyk. A kor na východě. Zde se špatně tvoří vazby, pokud jazyk neovládáte.

Harry Potter a Prokleté dítě. Scénář, který je třeba vidět naživo

Po vydání scénáře Harry Potter a Prokleté dítě se na celém světě ze strany fanoušků kouzelnické série zvedla vlna odporu. Když jsem scénář četla před lety poprvé, měla jsem z něj dojem, že je to trochu lepší fan fiction. I když téma cestování časem jsem určitě četla lépe zpracované. Zároveň mi ale utkvělo v paměti, že mi některé scény přišly poměrně vtipné.

Stela a 16 huskyů. Ilustrovaný příběh pro děti, který dojme i dospělého čtenáře

O dětské knize Stela a 16 huskyů mi pověděl kolega a kamarád z novin. Ptal se mě, zda bych neměla zájem s autorkou Terezou Pařízkovou dělat rozhovor. A já si řekla proč ne. O autorce jsem sice dosud neslyšela, ale ilustrátorku jsem poznala hned. A bylo mi jasné, že když se pod knížku podepsala Ilona Knechtlová, která vdechla život například Anně ze Zeleného domu, že se mi bude líbit i vyprávění, které je částečně zasazeno do české kotliny a částečně na Aljašku.

Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?

Nejspíš bych nespočítala kolikrát jsem o Haně slyšela předtím, než jsem si ji skutečně koupila a kolikrát jsem o ní slyšela, než jsem se do ní začetla. Alena Mornštajnová za poslední tři roky učarovala Česku a daří se jí nejen s Hanou, ale i Tichými roky, Slepou mapou a Hotýlkem. Hana je první knížka, kterou jsem od ní četla. Loni jsem se ale částečně seznámila i s Tichými roky, neboť jsem se rozhodla oslovit autorku obálky Lucii Zajíčkovou. Její notoví ptáčci se tou dobou slétli do výloh všech velkých knihkupectví. Rozhovor s ní naleznete zde.

Tamařino souhvězdí. Dospělý román o hledání vlastních hranic a podpory rodičů

Tamařino souhvězdí je druhá knížka, kterou napsala Anna Musilová nebo jak já říkám - Anička. S Aničkou se známe už od střední, za tu dobu jsem měla možnost vidět řadu jejích prací. Loni jsem četla také její prvotinu Černookou. Když někoho znáte dlouho, není úplně snadné napsat recenzi. A to ať už má být v konečném důsledku pozitivní nebo negativní. Protože text, který napsal někdo z vašich blízkých čtete jinýma očima. Černookou jsem četla výrazně kritičtějšíma očima, než jak bych četla kteroukoli jinou knihu z daného žánru. Hodnotila jsem každé slovo a spojení, vyznění textu. Během čtení jsem si to až palčivě uvědomovala. I když nakonec jsem byla asi víc kritičtější vůči redaktorovi knihy než vůči Aničce.

Všechny Louisovy děti. Proč nejsem podobná tátovi?

Nedávno jsem přemýšlela o nakladatelstvích. O tom, která mám ráda a proč. Už delší čas se věnuji knižním tipům a ty nelze (poctivě) psát bez toho, aniž by člověk měl určitou znalost a důvěru v jednotlivá nakladatelství, že kniha, kterou od nich doporučí, bude kvalitní. Není totiž v lidských silách přečíst vše, co zrovna vychází a z nich vybrat ty nejlepší tituly. Jedním z nakladatelství, v jehož kvalitu věřím, je Absynt. Slovenské nakladatelství, které dnes spousta čtenářů zná především díky edici Prokletí reportéři.

Syn buvola. Cestopis, který odhaluje krásy Komorských ostrovů i práci Lékařů bez hranic

Na knihu Syn buvola jsem poprvé narazila při sepisování květnových knižních tipů. Zaujalo mě, že nakladatelství Paseka se po dvou letech znovu vrátilo do jihosúdánského Agoku. Oproti Africké zimě, kterou sepsal chirurg Tomáš Šebek, ale tentokrát hraje hlavní roli lékárník Stanislav Havlíček. Ten už na obálce knihy upozorňuje: „Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce.” Pravdou ovšem je, že Stanislav Havlíček dokázal vystavět takové povídání, že k tomu, abyste byli přesvědčeni o důležitosti jeho práce, není přímá masáž srdce potřeba.

Sestry. Jak se za 20 let proměnily metody francouzské policie?

Krimi thriller Sestry od francouzského spisovatele Bernarda Miniera se mi dostal do ruky díky spolupráci s nakladatelským domem Albatros Media. S ním komunikuji různé rozhovory a knižní tipy, které vychází na serveru Lidovky.cz. Pro mě osobně to byla první zkušenost s tímto francouzským spisovatelem a musím říct, že vůbec ne špatná.

Krvavá zima. Proč mimozemšťani napadli Island a sežrali téměř všechny lidi?

O Krvavé zimě jsem poprvé slyšela na podzim minulého roku. Probírala jsem se zrovna tituly ke knižním tipům, které píšu pro server Lidovky.cz. Můj kamarád a kolega tou dobou také dělal rozhovor se samotnou autorkou Hildur Knútsdóttir (ten si můžete přečíst zde).

Harry Potter a Kámen mudrců. Jak se mi četl v ruštině?

Když jsem si přibližně před měsícem kupovala první díl kouzelnické série o Harrym Potterovi, rozhodně jsem si nemyslela, že budu schopná jej opravdu přečíst. Měla jsem především chuť podívat se do jednoho místního knihkupectví. Nakonec jsem ten den zvládla dvě - z jednoho jsem si odnesla jeden méně známý román Jane Austen a z druhého právě Harryho Pottera.

Anna ze Zeleného domu. Klasika, která vás vtáhne i po sto letech od svého vydání

O Anně ze Zeleného domu jsem čas od času něco zaslechla a udělala si na ni jakýsi matný názor. Celkově jsem se s ní blíže seznámila, až když jsem sepisovala jedny z knižních tipů, které více méně ne/pravidelně publikuji na Lidovkách. Nakladatelství Albatros se totiž rozhodlo pro nové vydání této nesmrtelné klasiky z pera kanadské spisovatelky Lucy Maud Montgomery. Nakladatelství Albatros mi posléze knihu zaslalo, za což jsem moc vděčná. Jedná se totiž o čtení, kterému zub času nijak neublížil.

Gentleman v Moskvě. Dá se žít v hotelu 30 let bez možnosti vyjít ven?

Gentlemana v Moskvě jsem čas od času někde zahlédla, zejména ve skupinách jako Co čteme nebo Literární s(n)obi. Nakonec se ke mně dostal prostřednictví tradiční vánoční tomboly, kterou v redakci Lidovek každý rok pořádáme.

Sally Jones a dopis od mrtvého. Aneb, když příběh vypráví gorila s noblesou Agathy Christie

Knihu Sally Jones a dopis od mrtvého jsem dostala od nakladatelství Albatros jako poděkování za zařazení titulu do podzimních knižních tipů. Tehdy mě kniha zaujala především svou hlavní postavou, jíž je gorila Sally Jones a detektivní zápletkou, která slibuje pořádné dobrodružství. Tehdy jsem také ocenila fakt, že knihu napsal Jakob Wagelius, který získal ocenění za nejlepší švédskou knihu pro děti. Titul tak sliboval vcelku neotřelý a zároveň kvalitní zážitek.

Hvězda Severu. Politický thriller zavádí čtenáře do táboru smrti i centra CIA

Román Hvězda Severu vydalo v loňském roce nakladatelství Domino, které mě oslovilo, zda bych si jej nechtěla přečíst a následně udělat rozhovor s autorem. Anotace mě poměrně zaujala, neboť příběh se točí kolem Severní Koreji, o které jsem si nedávno udělala trochu lepší obraz díky přednášce Niny Špitálníkové KLDR živě: Za 38. rovnoběžkou. Navíc mě potěšil samotný přístup nakladatelství, tudíž jsem si řekla, že se do knihy ráda pustím.

Smrtka. Brilantní fantasy, ve kterém umírají pouze vybraní

Smrtky jsem si začala všímat někdy v létě, kdy se ke mně dostaly některé tituly nakladatelství YOLI jako Černooká, Muffin a čaj a Já, Simon. Postupem času jsem vídala více a více pozitivních recenzí, které si Smrtka od Neala Shustermana vysloužila. S ohledem na to, že YOLI se specializuje na young adult, jsem ovšem měla obavy, aby kniha nebyla hodnocena pozitivně především mladšími ročníky, kteří mohou literárně oceňovat jiné věci než já.

Krátký život Jana Palacha. Francouzský pohled na Pochodeň č. 1 přináší zajímavá srovnání

Ke knížce o Janu Palachovi jsem se dostala vcelku náhodou, když mi kolega napsal, zda bych nechtěla udělat rozhovor s jejím autorem. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla stejný den jako byl naplánován i můj rozhovor s autorem, jsem místo klasického recenzního výtisku dostala PDF verzi a mohla si tak alespoň vyzkoušet čtečku, kterou jsem dostala k Vánocům. Jedna z funkcí, kterou jsem zvlášť ocenila a to právě v souvislosti s přípravou na rozhovor, je možnost poznámek a zvýraznění textu. Autor mě totiž několikrát mile překvapil svými formulacemi a myšlenkami, které mě nutily se na okamžik zastavit a opravdu prožít předložený text.

Hon na ovci. Murakamiho absurdno za mléčným sklem

O Murakamim jsem toho slyšela už poměrně dost, takže když jsem měla tu možnost poprvé se seznámit s jeho tvorbou, byla jsem víc než zvědavá. Zároveň jsem ale podle ohlasů a recenzí trochu tušila, že jeho styl možná nebude tak úplně pro mě.

Fantastická zvířata a kde je najít. Co je to zvíře?

Ilustrované vydání Fantastických zvířat a kde je najít jsem si hodně přála už loni, kdy se mi podařilo domluvit spolupráci s Albatrosem a zorganizovat soutěž pro čtenáře Lidovek. Už tehdy jsem měla možnost si knížku prohlédnout, vizuální provedení tedy nebylo tím největším překvapením, které na mě po nalistování prvních stran čekalo.

Chtělo by to nový jména. Příběh z Afriky, který má všechno a přesto mu něco chybí

Chtělo by to nový jména se ke mně dostalo úplnou náhodou jako dárek k svátku. Po začtení do ukázky na zadní straně obálky jsem se pro knihu poměrně rychle nadchla, to samé se ovšem nekonalo po nalistování první kapitoly.