Román Hvězda Severu vydalo v loňském roce nakladatelství Domino, které mě oslovilo, zda bych si jej nechtěla přečíst a následně udělat rozhovor s autorem. Anotace mě poměrně zaujala, neboť příběh se točí kolem Severní Koreji, o které jsem si nedávno udělala trochu lepší obraz díky přednášce Niny Špitálníkové KLDR živě: Za 38. rovnoběžkou. Navíc mě potěšil samotný přístup nakladatelství, tudíž jsem si řekla, že se do knihy ráda pustím.
Hvězda Severu vypráví o třech postavách, doktorce Jenně Williamsové, mladé Američance smíšeného původu, postarší Korejce paní Mun, která se snaží uživit sebe i svého muže, co to jde a vysokém severokorejském hodnostáři Čoovi, který spolu se svým bratrem patří k elitě Pchjongjangu. Příběh začíná únosem Jenniny sestry, která i po letech věří, že její sestra je stále naživu. V té souvislosti ji kontaktuje CIA, která přichází s nabídkou spolupráce. Ve stejné době paní Mun nalézá balónek s čokoládovými perníčky a dalšími věcmi, které mají v Severní Koreji nesmírnou cenu a díky jejich prodeji v sobě paní Mun objevuje netušený obchodní talent. Zároveň Čo zjišťuje, že jeho bratr se pokouší získat velmi významnou funkci, pro kterou je třeba prokázat rodinnou bezúhonnost po tři generace.
Příběh postupně graduje a zavádí čtenáře na mnoho míst od tržiště, přes pracovní tábor, po komunistické ústředí či ústředí CIA.
Kniha na mě působila velmi věrohodně, neboť autor D. B. John při psaní vycházel z řady dostupných zdrojů o KLDR, ať už jde o svědectví někdejšího stranického propagandisty (Milovaný vůdce - Čang Čin-song) o unášení žen do Severní Koreje, kde měly mít sex s tamními agenty, aby jejich děti mohly působit jako armáda důkladně indokrinovaných a oddaných špionů, kteří mohou mást svým vzhledem, svědectví uprchlíků z jednotlivých táborů (Pchjongjangská akvária - Kang Čchol-hwan) či svědectví o životě kočepi, toulavých dětí severokorejských ulic (Under the Same Sky - Joseph Kim). Autor zároveň využil i svých pocitů a poznatků z cesty do Pchjongjangu, kterou absolvoval v roce 2012.
Kniha ovšem reflektuje i každodenní život a mentalitu národa, o kterém vypráví i Nina Špitálníková a jejíž přednášku nelze než doporučit. V knize jsou zaznamenány i takové drobnosti, že hamburger nevymysleli Američané ale soudruh Kim Čong-il jako dvojí žemli s masem. Tím se sevekorejská delegace, která v knize zamířila do New Yorku, ubezpečovala, že je v pořádku si jej dát a co víc, vyjádří tím i poctu samotnému Géniu géniů.
Kniha se mi četla velmi dobře, pohledy postav se rychle měnily, nabízely jiné prostředí, myšlenky, úkoly k řešení. Hodně jsem ocenila zvlášť to, že jejich propojení nebylo prvoplánově jednoduché, že by se všichni setkali například jednom nádraží, ale trvalo to třeba i většinu knihy. Propojení mělo svou logiku, byť za ní stála třeba logika severokorejská.
Hvězdu Severu bych doporučila všem, kteří mají rádi politické drama a zároveň je zajímá prostředí Severejní Koreje. Kniha by mohla být zajímavá například pro čtenáře Domu z karet.
Hvězda Severu má velmi silnou dynamiku, nechybí v ní spousta zvratů a akce. Má velmi dobře vykreslené postavy. Zvlášť se mi líbila vyváženost mezi dějem, pocity a popisem prostředí. Já sama jsem fanoušek především děje doplněného o zajímavé postavy, které nejsou černobílé, což tady se velmi dobře povedlo. Popis prostředí zde neunavuje, ale naopak člověku přibližuje něco, co je pro nás velmi vzdálené.
Autor se nechal slyšel, že příběh bude pokračovat.
Kniha na mě působila velmi věrohodně, neboť autor D. B. John při psaní vycházel z řady dostupných zdrojů o KLDR, ať už jde o svědectví někdejšího stranického propagandisty (Milovaný vůdce - Čang Čin-song) o unášení žen do Severní Koreje, kde měly mít sex s tamními agenty, aby jejich děti mohly působit jako armáda důkladně indokrinovaných a oddaných špionů, kteří mohou mást svým vzhledem, svědectví uprchlíků z jednotlivých táborů (Pchjongjangská akvária - Kang Čchol-hwan) či svědectví o životě kočepi, toulavých dětí severokorejských ulic (Under the Same Sky - Joseph Kim). Autor zároveň využil i svých pocitů a poznatků z cesty do Pchjongjangu, kterou absolvoval v roce 2012.
Kniha ovšem reflektuje i každodenní život a mentalitu národa, o kterém vypráví i Nina Špitálníková a jejíž přednášku nelze než doporučit. V knize jsou zaznamenány i takové drobnosti, že hamburger nevymysleli Američané ale soudruh Kim Čong-il jako dvojí žemli s masem. Tím se sevekorejská delegace, která v knize zamířila do New Yorku, ubezpečovala, že je v pořádku si jej dát a co víc, vyjádří tím i poctu samotnému Géniu géniů.
Kniha se mi četla velmi dobře, pohledy postav se rychle měnily, nabízely jiné prostředí, myšlenky, úkoly k řešení. Hodně jsem ocenila zvlášť to, že jejich propojení nebylo prvoplánově jednoduché, že by se všichni setkali například jednom nádraží, ale trvalo to třeba i většinu knihy. Propojení mělo svou logiku, byť za ní stála třeba logika severokorejská.
Hvězdu Severu bych doporučila všem, kteří mají rádi politické drama a zároveň je zajímá prostředí Severejní Koreje. Kniha by mohla být zajímavá například pro čtenáře Domu z karet.
Hvězda Severu má velmi silnou dynamiku, nechybí v ní spousta zvratů a akce. Má velmi dobře vykreslené postavy. Zvlášť se mi líbila vyváženost mezi dějem, pocity a popisem prostředí. Já sama jsem fanoušek především děje doplněného o zajímavé postavy, které nejsou černobílé, což tady se velmi dobře povedlo. Popis prostředí zde neunavuje, ale naopak člověku přibližuje něco, co je pro nás velmi vzdálené.
Autor se nechal slyšel, že příběh bude pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat