Když jsem si přibližně před měsícem kupovala první díl kouzelnické série o Harrym Potterovi, rozhodně jsem si nemyslela, že budu schopná jej opravdu přečíst. Měla jsem především chuť podívat se do jednoho místního knihkupectví. Nakonec jsem ten den zvládla dvě - z jednoho jsem si odnesla jeden méně známý román Jane Austen a z druhého právě Harryho Pottera.
Když jsem jej pak doma zkoumala, zjistila jsem, že jsem si pořídila nový překlad od Marie Spivak, který ruští fanoušci nepovažují za tak povedený. Především proto, že má být jazykově jednodušší. Musím říct, že mě to nejprve mrzelo, hlavně z toho důvodu, že původní překlad má i vysoce kvalitní audio. Možnost číst a zároveň poslouchat bych uvítala, neboť poslech je vedle mluvení mou slabou stránkou. Nakonec jsem ale ráda, že se mi dostal do ruky jednodušší překlad, do kterého jsem se byla schopná začíst. Navíc, pokud je člověk úplný začátečník jako já, kvalitu překladu opravdu není schopen posoudit.
Co se týče verze od nakladatelství Machaon, má poměrně zajímavou obálku, na níž je Harry s Hagridem v Příčné ulici. Na zadní straně je vyobrazen Harry při pohledu do Zrcadla z Erisedu. Co mě trochu mrzí, je to, že je vidět pouze Lily a James, nikoli celá Harryho rodina, tak jak je tomu v knize. Oproti verzi, na které většina z nás vyrostla, je nová ruská verze poměrně chudá na grafiku, což zamrzí hlavně při prvním dopise z Bradavic.
Co se týče samotného čtení, vzpomínám si, jak nadšená jsem byla, když se mi povedlo prolouskat se první kapitolou. Později jsem začala být schopná číst více stran v kuse, aniž bych cítila únavu. To se mi stávalo hlavně ze začátku, když jsem si tu v místní knihovně, kde učím, půjčila několik pohádek v azbuce, abych se trochu rozečetla. Posledních sto stran jsem si nechala na víkend v Podolském kamenci, kde jsem většinu z nich zvládla za den. Při čtení mi hodně pomáhalo, že jsem znala příběh. Bylo tak snadné si domyslet, že волшебная палочка, pro kterou si Harry došel k Ollivanderovi, je v překladu kouzelnická hůlka. Podobně jsem to měla třeba s výrazem мраморная лестница, protože co je v Bradavicích z mramoru? Pohyblivé schodiště.
Během čtení jsem si vyhledala přibližně tak tři slovíčka, snažila jsem se chápat význam namísto každého slova. V tomhle ohledu je ruština výrazně snazší na čtení než například angličtina. Velké množství slov je do nějaké míry podobné češtině. Díky příběhu jsem měla možnost lépe porozumět minulému času, podobně bych potřebovala protrénovat ten přítomný a budoucí. Díky Hagridovi jsem se také naučila základ podmiňovacího způsobu, když prohlásil, že by chtěl draka (Я хотел бы дракона). Podmiňovací způsob je tomu našemu taktéž velmi podobný.
Co se týče samotného příběhu, musím říct, že některé scény neuvěřitelně bavily. I když jsem Harryho poprvé četla v osmi letech, pořád jsou v něm scény a postavy, které mě nepřestávají udivovat. Čím jsem starší, tím si možná i víc všímám některých detailů, které mi dřív unikaly. Během čtení mě také napadlo neuvěřitelné množství otázek. Od toho, jaké by to bylo, kdyby Harry skončil ve Zmijozelu nebo Draco v Nebelvíru. Zda kouzelníci platí daně, případně komu například platí daň z nemovitosti, Ministerstvu kouzel nebo finančnímu úřadu Velké Británie (z ankety na IG vyplynulo, že MK)? Nebo proč jsem měla pocit, že se tak málo prváků z kouzelnických rodin mezi sebou zná?
Postavy, které mě po tomhle ruském re-readingu nejvíc zaujaly byl Hagrid (v ruštině Огрид) a Charlie Weasley. Zcela upřímně, poté co jsem viděla Fantastická zvířata a kde je najít, mi připadá, že příběh Charlieho je přesně to, co potřebujeme znát. Proč se rozhodl pro draky namísto famfrpálu? Podle jedničky (je dost možné, že je to zmíněno někde dál a mně už to vypadlo z hlavy) klidně mohl hrát za Anglii. Vedle toho mě neuvěřitelně bavil Hagrid. Myslím, že neznám nikoho, kdo by neměl rád Hagrida. Nicméně připomínka toho, jak se snažil vychovat draka u sebe v chýši nebo jakým způsobem mluvil o Chloupkovi, mě znovu přesvědčila o tom, že popularita Harryho Pottera není o kouzlech a o jiném světě (byť to zajisté pomáhá), ale o skvělých postavách, přátelství a o příjemných pocitech, které při čtení máme.
Takže pokud se někdo učí rusky a přemýšlí, zda se pustit do něčeho většího, Harryho lze doporučit i při naprosto začátečnické úrovni, jakou mám já.
Nyní přemýšlím o koupi dalšího dílu.
Více o tom, jak se tu učím rusky, si můžete přečíst zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat