Gentleman v Moskvě. Dá se žít v hotelu 30 let bez možnosti vyjít ven?

Gentlemana v Moskvě jsem čas od času někde zahlédla, zejména ve skupinách jako Co čteme nebo Literární s(n)obi. Nakonec se ke mně dostal prostřednictví tradiční vánoční tomboly, kterou v redakci Lidovek každý rok pořádáme.

Gentleman v Moskvě amerického spisovatele Amora Towlese se čtenáři poprvé představuje prostřednictvím básně Kde je teď sepsané roku 1913 a následně záznamem z 21. června 1922 krizového štábu lidového komisariátu vnitřních záležitostí, který rozhodne o doživotním uvěznění hraběte Alexandra Rostova ve slavném hotelu Metropol právě pro zmíněnou báseň. Hrabě je nucen naučit se vyplnit své dny mezi zdmi hotelu. Naštěstí mu v tom pomáhá nová přítelkyně Nina, která je ve svém nízkém věku uchvácena příběhy princezen a stejně jako Rostov „odkázána” k životu v hotelu. Překladu se zhostila Marina Šímová, knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Ale dejte si pozor: vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen.

Gentleman v Moskvě je kniha, jejíž název zcela přesně odráží samotný obsah. Nejenže hrabě Rostov je skutečným gentlemanem, sama kniha je pohlazením po duši. Je klidná jako Stockholm (což bylo první, ale o to víc pravdivé, přirovnání, které mě napadlo), při jehož návštěvě jsem cítila absolutní pohodu. O to víc mě překvapil poměrně rychlý spád, který přinesl závěr knihy. Nutno však říct, že jedině pozitivně. Osobně mě baví i jistá skrytá hádanka v anglickém názvu knihy A Gentleman in Moscow, těžko ovšem říct, zda šlo úmysl či nikoli.

Na knize jsem hodně ocenila proměnu hraběte Rostova. Autor vzal v úvahu, že člověk se s přibývajícími léty vyvíjí a proměňuje, někdy k lepšímu a někdy k horšímu. Bavilo mě, když sám Rostov byl překvapen, jak moc některé věci, které o něm dřív platily, už dávno nejsou pravda. Musím říct, že nejsem úplně největší fanoušek generačních románů, líbí se mi, když čtenář s hlavním hrdinou „vyrůstá” pěkně pomalu, ale ne zase tak pomalu, aby se celý příběh odehrál během několika málo chvil, ale v případě Gentlemana v Moskvě se mi líbila proměna doby i postav. Zvlášť jsem ocenila možnost získat trochu větší povědomí o změnách v Rusku v první polovině dvacátých let.

Kniha mě bavila také proto, že prostředí hotelu je mi v poslední době důvěrně známé. Na Ukrajině, kam jsem vyrazila na stáž, totiž bydlím v hotelu. Rostovo objevování nejrůznějších koutů Metropolu mě samotnou donutilo prohlédnout si v hotelu i takové části, kam jinak obvykle nemám důvod chodit. Při čtení některých vět jsem se navíc upřímně smála jako když jsem četla o večeři Rostova s Ninou: Střelec před ni položil talíř a zeptal se hraběte, zda si přeje jídelní lístek (jako by ho snad neznal nazpaměť!). Nicméně, přiznám se, že jsem po přečtení prvních stran byla překvapená autorovým výběrem prostředí, neboť mi přišlo téměř neuvěřitelné, že by byl schopen sepsat tolik  stran pouhým popisem života v hotelu. Ale Amor Towles nejenže dokázal popsat 470 stran hotelových událostí, příběhů a postav, on to dokázal s naprostou noblesou a způsobem tak zajímavým a vřelým, že jsem z toho překvapená doteď.

Taktéž se mi líbilo, že ačkoli se v knize objevuje několik nečekaných zvratů, jsou podávány takovým způsobem, že je velmi snadné je přijmout.

Na knize mě také uchvátila její grafická podoba, které se zhostila Melissa Four. Baví mě, že přebal i samotné desky využívají stejného konceptu barev a navzájem vytváří příjemný kontrast mezi zlato-černou a bílo-zlatou. Stejné barvy pak nalezneme i uvnitř knihy. Stejně tak mě ale zaujaly i jemné grafické detaily (na začátku kapitol a částí), které příběh dozdobily.

Život v hotelu má skutečně své kouzlo.