Po vydání scénáře Harry Potter a Prokleté dítě se na celém světě ze strany fanoušků kouzelnické série zvedla vlna odporu. Když jsem scénář četla před lety poprvé, měla jsem z něj dojem, že je to trochu lepší fan fiction. I když téma cestování časem jsem určitě četla lépe zpracované. Zároveň mi ale utkvělo v paměti, že mi některé scény přišly poměrně vtipné.
Na podzim 2019 jsem vyrazila do Londýna. Pár hodin před jsem dostala tip na hru Prokleté dítě. Přiznám se, byla jsem skeptická (i když zároveň zvědavá). Navíc jsem věděla, že tenhle kulturní zážitek není úplně levný. Nicméně se mi podařilo narazit na extrémně dostupné lístky (40 liber za první i druhou část), což rozhodlo.
Prokleté dítě je zcela upřímně nejlepší divadelní hra, kterou jsem kdy viděla. Měla perfektní hudbu, skvělé kostýmní zpracování a naprosto neuvěřitelné (magické) efekty. Při sledování hry máte skutečně pocit, že před vámi někdo kouzlí.
Co se týče příběhu. Trochu mě mrzí, že Prokleté dítě se prezentuje jako příběh přepracovaného otce Harryho a jeho syna Albuse, s nímž nedokáže navázat stejný vztah, jaký má se starším synem Jamesem nebo dcerou Lily. Z mého pohledu se jedná spíše o příběh Albuse a Scorpiuse Malfoye. Tito dva se potkají během první cesty do Bradavic, kdy se spřátelí. Oba se dostanou do Zmijozelu, což v případě Albuse vyvolá šok. Uběhne několik let, kdy se vztah Albuse s Harrym zhorší. Pohádají se, Albus si vyslechne Harryho rozhovor s Amosem Diggorym, na základě čeho se rozhodne spolu se Scorpiusem zachránit Cedrika.
Vztah mezi Albusem a Scorpiusem mě bavil. Bylo v něm hodně zranitelnosti a otevřenosti vůči druhému. Když jsem scénář dočetla poprvé, fandila jsem Scorpiusovi a Rose (dceři Rona a Hermiony, která se dostane do Nebelvíru, kde je vemi populární). Potom, co jsem viděla hru, jsem začala fandit Albusovi a Scorpiusovi. Nemám potřebu mít LGBT postavu v příběhu jen proto, aby byl příběh zajímavější nebo aby odrážel určitou diverzitu. Nicméně po skončení druhé části příběhu jsem dospěla k závěru, že tohle nebyla bromance, ale romance (i když se autoři snažili vzbudit dojem, že Scorpius má zájem o Rose). Bylo tam poměrně dost scén, které mi přišly za hranicí přátelství.
Celkem mě proto mrzí, že Rowlingová propásla šanci dát HP světu první pořádný gay pár (s ohledem na ne/zpracování vztahu Brumbála a Grindelwalda ve Fantastických zvířatech tento pár příliš nehodnotím). Potterovský svět má přes 750 postav, mít jeden gay pár se tak nejeví jako čistě účelové. Scorpiusovi a Rose jsem přestala fandit v momentě, kdy mi došlo, že jejich příběh je vystavený na stejných principech jako u Lily a Jamese. Nicméně, Lily Jamese odmítala, protože se dlouhou dobu choval jako naprostý idiot. Scorpius je přitom asi ta nejmilejší postava z celého kouzelnického světa, který není ani trochu jako Draco při nástupu do Bradavic.
Mrzí mě, že jsem neměla možnost vidět původní obsazení - zejména Anthonyho Boyla v roli Scorpiuse. Myslím si, že musel být (i s ohledem na množství divadelních cen které za jeho ztvárnění získal) pro tu roli perfektní.
Prokleté dítě pro mě bylo nejsilnějším kulturním zážitkem roku 2019.
Žádné komentáře:
Okomentovat