Гарри Поттер. Jak jsem se zamilovala do ruských audioknih

V roce 2019 jsem odjela na Ukrajinu učit češtinu. Už před lety jsem si tuhle zemi zamilovala a těšila jsem se, že budu mít čas poznat ji zase o trochu víc. K lepšímu a snadnějšímu poznání je ale třeba umět jazyk. A kor na východě. Zde se špatně tvoří vazby, pokud jazyk neovládáte.

Na Ukrajině se mluví poměrně hodně rusky (k mému překvapení i v Kyjevě údajně ruština převažuje), snad každý Ukrajinec má ruštinu na úrovni rodilého mluvčího. V budoucnu bych ráda navštívila Gruzii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a další a i z toho důvodu jsem se rozhodla věnovat se právě ruštině. Angličtina vám totiž otevírá cestu na západ, ruština zase tu na východ. Zde s angličtinou příliš nepochodíte, a to kolikrát ani mezi mladými lidmi.

Během pobytu jsem se setkala s odmítnutím ruštiny pouze jednou, a to z politických důvodů. Dotyčný byl můj student a věřím, že pokud bychom se nedomluvili česky nebo anglicky i ruštinu by v takovém případě akceptoval. V oblasti, kde jsem žila já, se mluví tzv. suržykem, což je kombinace ukrajinštiny a ruštiny. Občas jsem se tak naučila nějaké slovo a nebyla si jistá, zda je ruské nebo ukrajinské. Pro zajímavost Rusové ukrajinsky neumí a nerozumí. Původně jsem si myslela, že nastavení ukrajinštiny a ruštiny je stejné jako je mezi češtinou a slovenštinou, ale tak to ve skutečnosti vůbec není.

Po několika týdnech pobytu jsem začala číst pohádky v ruštině, ale brzo jsem pochopila, že pohádky nejsou nejvhodnější nástroj, jak se naučit jazyk. Velmi často používají zastaralé nebo unikátní výrazy, které člověk běžně nepoužije. Někdy v dubnu 2019 jsem se rozhodla podívat do místního knihkupectví a poptat se na Harryho Pottera. Umím si představit, že si prodavač tehdy muset klepat na čelo, když se ho holka, co sotva uměla pozdravit, zeptala, zda nemají Kámen mudrců v ruštině. Neměli. A tak jsem si koupila Jane Austen - Annu Eliotovou, která ani nepatří k mým oblíbeným (na rozdíl od Emmy, Pýchy a předsudku a Opatství Northanger). A zašla do jiného knihkupectví. Tehdy jsem netušila, že existují dva překlady do ruštiny, jedno od nakladatelství Rosmen a jedno od Machaonu. Já si koupila to druhé. Kritici říkají, že je jednodušší a ne tak dobré. 

S těmito překlady jsem vydržela až do třetího dílu. První tři díly jsem poctivě četla. Azbuka není těžká na čtení v okamžiku, kdy se člověk naučí převádět jednotlivé znaky. Z počátku mi trochu trvalo, než jsem se začetla. První díl jsem četla asi měsíc, z toho jsem přibližně třetinu (cca 100 stran) přečetla během jednoho dne. V Podolském Kamenci jsem četla prakticky od rána do večera, odhodlána to konečně po měsíci dočíst. 

Se čtvrtým dílem jsem objevila ruské audioknihy namluvené hercem Alexandrem Kljuvkinem. Čtvrtý díl má poměrně hodně stran a já tehdy cítila, že potřebuji něco, co mě donutí číst rychleji. I přestože jsem se tehdy již trochu zlepšila, stránky pořád nabývaly a nabývaly a já neměla pocit, že jsem schopná přečíst další díl rychleji. V okamžiku, kdy knihu čtu měsíc a déle, začínám pociťovat určitou frustraci a už pokukuju po dalších knihách. A já si opravdu přála poctivě přečíst každý díl. Audioknihy mi poměrně dost pomohly a hlavně jsem se do nich zamilovala. Alexandr Kljuvkin odvedl neuvěřitelnou práci. Postupem času jsem upustila od toho, abych společně s jeho projevem zároveň i četla (mimochodem namluvená je verze od Rosmenu, takže mi mé knihy byly celkem k ničemu). Kljuvkin mění hlasy, takže víte zcela přesně, kdo zrovna mluví, což je neuvěřitelné, při tak obrovském množství postav, jaký má potterovský svět. Kljuvkin navíc umí fantasticky komentovat famfrpál (což člověk ocení zejména během Mistrovství světa).

Nejrychleji jsem přečetla, resp. naposlouchala šestý díl, který mi zabral jeden týden (i když uznávám, že tehdy jsem krom poslechu a práce toho moc nedělala). Nejdelší čas mi zabral poslední díl, který jsem poslouchala asi čtyři měsíce. Víc než polovinu knihy jsem přitom zvládla za víkend. U sedmičky jsem si totiž řekla, že to není jediná kniha, kterou chci číst/poslouchat. Měla jsem ji tak spíš jako doplněk. Většinou jsem ji poslouchala při vaření. Po cca čtyřech měsících jsem ale dospěla k závěru, že je načase sérii dočíst. 

Audioknihy jsou skvělé z toho hlediska, že mně osobně nesedí ruský dabing, vadí mi, když slyším zároveň originální jazyk. Pro mě tak audioknihy byly řešením, jak naposlouchat ruštinu (i proto, že jsem ani od Rusů či Ukrajinců nedostala žádná velká doporučení na tamní původní seriály). Z počátku jsem musela poslouchat na rychlost 0,9 nebo 0,8, při poslechu posledního dílu jsem částečně poslouchala i na 1,25 (což už je ale poměrně dost rychlá mluva).

Na podzim 2019 jsem chodila na kurzy ruštiny, nicméně mi nevyhovoval styl lektorky a poměrně hodně lidí v kurzu, takže jsem se na cílené učení jazyka vykašlala. Doufám, že se mi někdy podaří donutit se k soukromým lekcím a hlavně ke gramatice, protože tak trochu tuším, že jen s výrazy jako mudlovská šmejdka, mnoholičný lektvar a chtěl bych draka, v běžném životě úplně nepochodím. Jako odrazový můstek do světa ruštiny je ale Harry troufám si říct skvělá volba.

Svět HP je pro mě literárním domovem. Prostorem, ve kterém se cítím jinak, než kdekoli jinde.