Muffin a čaj. Duhový román, co silně připomíná fan ficton

Během svého dospívání jsem spoustu času strávila čtením fan fiction, především pak čtením povídek vycházejících z knih o Harrym Potterovi (a zcela upřímně přiznávám, že se k nim čas od času ještě stále vracím). Během této doby jsem narazila spoustu různých podob zpracování, témat, žánrů i kombinací párů, které měly od těch knižních na míle daleko. To bylo také poprvé, co jsem přišla do styku s povídkami z kategorie slash/femslash, jinými slovy s homosexuálními povídkami, jejichž ústředními postavami byli buď dva kluci (tj. slash) nebo dvě holky (femslash).

Ačkoli jsem jich nepřečetla příliš mnoho, vždycky jsem ocenila především ty, kde vztah mezi postavami byl vyjádřen jemně až romanticky. Což je přesně to, co dostane čtenář knihy Muffin a čaj od českého spisovatele vystupujícím pod pseudonymem Theo Addair. Nicméně jemnost není to jediné, co má příběh s fan fiction společné. Ačkoli je Muffin a čaj prezentován jako román, mně připomněl spíše dlouhou povídku, na jakou jsou internetoví fanoušci zvyklí. V knize se střídá pohled dvou ústředních postav Daniela, nadaného studenta, který už v šestnácti míří k maturitě, a Kita neboli Cristiana, co rád kreslí a city chová ke svému spolubydlícímu z intru. Čtenář tak má možnost nahlédnout do myšlení obou postav.

S povídkami má však společné ještě jeden, a to daleko podstatnější rys. Má dobrý až velmi slibný rozjezd, aby v určité fázi zbytečně zrychlil a tím přestal dávat smysl. V tomto případě jde o část knihy, kdy se oba hlavní hrdinové sblíží, ale ne natolik, aby se přiznali ke své orientaci. Zejména jde o rozhovor asi ve třetině knihy, který skončí objímáním a hlazením, což u dvou náctiletých kluků, kteří se prakticky neznají a stále se poznávají, působí až nesmyslně. Zvlášť v okamžiku, kdy je Kit zamilovaný do jiného kluka. (Kdyby se totiž příběh odehrával o několik let později, chování hlavních postav by mě nezaráželo, neboť z kontaktu se svými LGBT přáteli vím, že takové věci jsou pro ně (mezi dalšími LGBT přáteli) běžné.)

Ale žádné dveře neslyšel. Ani kroky. Namísto toho ucítil, jak se mu o záda znovu zapřela Cristianova váha. Jenom nějak... jinak? A vzápětí se mu z obou stran ovinuly paže kolem ramen a spojily se vpředu. „V pořádku?” zašeptal Cristian, a kdyby neměl ústa hned za jeho uchem, snad by ho Daniel ani nebyl slyšel.

Stejně tak mě zarazila scéna (asi o 80 stránek později), v níž se Kit rozhodne políbit Daniela, aby toho posléze Daniel využil a celé to skončilo Kitovým omlouváním. Teprve v tento moment je totiž pro oba jasná orientace toho druhého.

Příběhem provází také jistý stín minulosti, který Danielovi zajišťuje neustálé pošklebky a nadávky ze strany spolužáků. Ačkoli je do jisté míry naznačováno, co se tehdy událo, ta konečná výpověď bez naznačování chybí, což sice nevadí ani tím neubližuje na příběhu, ale zdá se mi to poněkud nefér k samotnému čtenáři, který se s událostí potýká přes 260 stran.

Přesto se Muffin a čaj dobře a rychle čte, ale pro své pojetí i myšlení hlavních hrdinů (zvláště pak v závěru knihy) je opravdu spíše dlouhou povídkou pro mládež a young adult než pro dospělé čtenáře. A ačkoli je spíše drobnou jednohubkou, která v hlavě dlouho nezůstane, je ale skvělé, že na knižní úrovni otevírá téma, k němuž se jiní museli prodrat přes hordy internetových příspěvků nebo zahraničních překladů, a že toto téma je zasazeno právě do českého prostředí, byť ne vždy je ta „českost” uvěřitelná.

Pozitivum spatřuji i v literární soutěži, která se příběhem prolíná a to především pro typově (nikoli nutně obsahově) zajímavé zpracování jednotlivých příspěvků s nimiž Daniel a Kit soutěží. Za pozornost stojí i grafické zpracování obálky, jejíž autorkou je Daria Golab.

Knihu jsem dostala jako dárek během svého budapešťského pobytu. Četla jsem ji během pražského duhového týdne.