Všechny fiktivní postavy, které jsem kdy milovala

Před týdnem jsem se znovu zamilovala. Do fiktivní postavy. Nebudu lhát, stává se mi to (oproti reálnému životu) poměrně často. Některé lásky se mě drží i po letech, na jiné jsem už téměř zapomněla. Jedná se v každém případě o seznam mužských postav, které mě svým chováním, vlastnostmi a občas pochopitelně i atraktivitou (v rámci filmového zpracování) zaujaly.

Draco Malfoy, HP: Vězeň z Azkabanu

Filmový Artemis Fowl. D'Arvit! D'Arvit! D'Arvit!

Artemis Fowl. Antihrdina. Ir. Geniální zločinec. Kluk, co se rozhodl unést skřítka a získat za něj tunu dvacetičtyřkarátového zlata. A v neposlední řadě jedna z mých skutečně oblíbených literárních postav.

Artemis Fowl, Disney

12 zemí za 12 měsíců a jedna recesistická republika k tomu

Minulý rok jsem jednoho prosincového dne vyrazila do německého městečka Bad Schandau, nacházejícího se téměř u hranic s Českem. Ačkoli zpětně nejde o jeden z výletů, o kterém bych zvlášť přemýšlela, ať už v dobrém nebo ve zlém, překročením hranic jsem si splnila svou výzvu #12zemíza12měsíců.

Černobyl z Kyjeva: tipy na cestu

Během svého pobytu na Ukrajině jsem vyrazila mimo jiné i do Černobylu. Protože se našlo pár lidí, kteří byli zvědaví, jak takový den v černobylské oblasti vypadá a jak by si měli vybrat tu správnou cestovní agenturu (bez průvodce se totiž do oblasti nedostanete), rozhodla jsem se sepsat stručný přehled mých tipů a poznatků.

Zápisky z Ukrajiny: ,Chtěla bych draka‘ a ,Sundej si košili.‘ Aneb jak se tu učím rusky

Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní lidi. Zároveň jsem usoudila, že by to mohla být i celkem dobrá příležitost, jak se naučit rusky. Působím totiž ve Vinnycji, kde přibližně polovina lidí tímto jazykem aktivně mluví. Sami Ukrajinci přiznávají, že se velmi často uchylují k suržyku, tedy jakési směsi ukrajinštiny a ruštiny.

Zápisky z Ukrajiny: Jak tu učím místní česky

Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní lidi. Přibližně třetinu z nich tvoří doktoři, další třetinu mladí lidé, kteří mají v úmyslu studovat na české univerzitě a třetinu lidé různého povolání, kteří již mají v Česku nějaké příbuzné nebo prostě chtějí začít znova a jinak.

Vinnycja

Kim Jong-un is like mad uncle in the attic, most people in the South prefer not to think about the North, says writer

“I wanted to capture something of the sadness, the shabbiness, and the fear in daily life. Everyone we saw wore a blank ‚mask‘,” describes writer D. B. John his visit of North Korea in interview for Lidovky.cz. He used his knowledge of this country to write political thriller Star of the North. The political thriller was published by Domino.

Author: © Ollie Grove

Jordánsko po vlastní ose / Jordan without travel agencies

Jordánsko je nádherná země, kterou určitě stojí za to navštívit. Ačkoli jsem z ní viděla jen malý kousek, věřím, že nadchne všechny, kteří milují moře, jezera, skály i pouště. Místní lidé navíc oplývají pohostinností, která člověku vyráží dech. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že Jordánsko je bezpečné i pro ženy, které rády cestují samy. Pár následujících řádků bych ráda věnovala tipům a poznatkům.

English will follow after every Czech paragraph.

Jordan is a beautiful country which definitely worth to visit. Although I saw only a small piece of it, I believe all those who love sea, lakes, rocks, and deserts will be fascinated by Jordan. The hospitality of local people is also breathtaking. From my own experience, I can say that Jordan is also safe for women who like to travel solo. I would like to give you some tips and knowledge about Jordan in following lines.

12 zemí za 12 měsíců / 12 countries in 12 months

Letošní rok se pro mě stal rokem cestování. Když jsem v únoru vyrážela na Erasmus do Budapešti, tušila jsem, že pár míst procestuji, konečná bilance ovšem překonala veškerá má očekávání. Celkem jsem navštívila 46 míst, z toho většinu v zahraničí. Některá místa mě nadchla, do jiných bych se vracela jen nerada. 12 zemí za 12 měsíců je volnou inspirací #12výletůza12měsíců, s nímž přišel jeden z mých přátel.

English will follow after every Czech paragraph.

This year has become a year of travel for me. When I went to Budapest in February for Erasmus, I assumed I am going to travel and see a few places, but the final number of visited places had surpassed all my expectations. I totally visited 46 places, most of them abroad. Some places were amazing, some of them I did not like. 12 countries in 12 months is a free inspiration for the #12tripsin12months, which was as idea of my friend.

Město s mentalitou vesnice

Ačkoli si z Brna ráda utahuji (podobně jako Mechova), musím říct, že se mi při každé z mých cest, začíná líbit, čím dál víc. Z Brna mám dost podobný pocit, jaký jsem si odnesla ze své první návštěvy Bratislavy, která mě vyloženě nadchla. Možná to bude zajímavými místy, možná vtipnými sochami nebo možná tím, že se dá na spoustu míst dostat bez problémů pešky.

Poezie v srdci stříbrného města. Po dvacáté páté

O Ortenově Kutné Hoře jsem tady na blogu psala již před dvěma lety a k mému překvapení, ačkoli jde o téma poezie, tedy veskrze jinak pomíjené, jde o nejčtenější text v jeho krátké historii. I po dvou letech se mé pocity nijak nemění, stále jde o jedny z mých nejoblíbenějších dnů v roce, na které se těším podobně jako na vánoční prázdniny. V letošním roce jsem do Kutné Hory odjela jen na skok, abych si vyčistila hlavu před státnicemi a myslím, že to byl víc než dobrý nápad.

Deník N. Kdo jsou Češi?

Deník N nebo také Nový deník, pod jehož názvem se novinářský projekt nejprve představil veřejnosti, sleduji už nějakou dobu s poměrně značným očekáváním. Hodně mě zajímalo nulté speciální číslo, jehož vydání bylo naplánováno symbolicky na 28. října. Můj první dojem, poté co se mi noviny dostaly do rukou, byl veskrze pozitivní. Už pouhý fakt, že noviny mají celkem 72 stran a obsahují téměř minimum reklamy mě mile překvapil.

Nepříjemné nedokonalosti (sólo)cestování

Cestovatelské zážitky vypadají obvykle na fotkách jednoduše perfektně. Sama se snažím povětšinou sdílet jen ty momenty, na které chci v budoucnu ráda vzpomínat, ale za pěknou fotkou se leckdy skrývají i další věci - to, když nestihnete autobus z Cardiffu do Manchesteru (a za nový lístek utratíte víc než za zpáteční letenku), nebo když skončíte za tmy kdesi ve Varšavě s téměř vybitým mobilem a bez přístupu k internetu.

Stockholmské metro

Můj TOP Colours: prof. Hilský / My TOP of Colours: prof. Hilský

Na Colours of Ostrava jsem se těšila především z toho důvodu, že jsem díky Erasmu dlouho dobu neviděla spoustu kolegů z novin, kam jak já říkám, chodím hlavně pro zábavu. Zároveň jsem ale nikdy neobrážela festivaly a počet koncertů, které jsem kdy navštívila, bych spočítala na prstech jedné ruky. Tudíž jsem byla dost zvědavá, jak mě taková akce bude vůbec bavit.

English version below.

Holidays in Transylvania. Discover the country where Vlad Dracula is a hero

When we talked about Romania at high school, we projected photos of carriages with horses and cars just before the collapse. And as it usually happens when a person traveling, ideas rarely coincide with reality. I saw carriage with horses only once during the whole trip.

Brasov

Kolik stojí sólo cestování?

Čas od času se mě někdo zeptá na kolik vyjdou mé sólo cesty. Odpověď je v podstatě jednoduchá: na kolik chcete. Sólo cestování vám umožňuje dělat jen to, co opravdu chcete, koupit si jen ten suvenýr, který se vám líbí a ne ten, na který ukáží vaši spolucestovatelé nebo jíst a spát, kde uznáte za vhodné. Přesto je nutný minimální vstupní „kapitál”.

Dubrovník

Dvě láhve vína u maďarského moře

Moje první větší sólo cesta vedla do Prahy, kam jsem asi ve dvanácti zamířila na jeden z potterovských srazů.

Maďarský Balaton.

10 - Štěstí, Zimbardo a Pardubickej lajf

Štěstí. Ústřední téma časopisu Newsweek, který si vytyčil za cíl odpověď na otázku Jak být šťastný a proč to Čechům nejde, mě během října donutilo zamyslet se nad tím, co dělá šťastnou mě, co vůbec štěstí znamená a zda je možné být šťastný z pozice nešťastníka.

Putování po Ukrajině. Zemi plné pelmení, národních barev a okouzlující přírody

Na Ukrajinu, kterou jsem si oblíbila prakticky okamžitě, jsme vyrazili v deseti lidech v polovině září. Během cesty jsme najeli téměř tři a půl tisíce kilometrů a nasbírali nesčetně zážitků od šílené jízdy z Tiraspole, nočních vlaků i nepřízni počasí na hřebenech hor.

Poezie v srdci stříbrného města

Literární festival Ortenova Kutná Hora má již několik let své speciální místo v mém srdci. Když jsem před šesti (nebo už sedmi) lety vyrážela na svůj první ročník, měla jsem v hlavě ještě naivní představu, že má poslaná báseň udělá díru do světa. Po setkání s dalšími básníky jsem ale pochopila, že tomu tak nikdy nebude. Což je jedině dobře, protože jiné texty mi jdou o poznání lépe.