Tématu se kromě Newsweeku věnovalo také DV TV, kdy během jednoho z rozhovorů zazněla podstatná připomínka - štěstí je možno vnímat jako bezprostřední, momentální reakci nebo dlouhodobý pocit. Tady je několik mých momentů.
Láska
V říjnu jsem měla tu možnost navštívit divadelní představení Zpívání v dešti, milý, humorně laděný muzikál postavený na jednoduchém nápadu. Představení nenabídlo jen zpět, tanec a několik vtipů ale také lásku mezi hlavními představiteli. A ač šlo jen o city pod rouškou divadelního scénáře, nemohla jsem se ubránit pocitu, že je krásné, když jeden bojuje za druhého a zároveň dělá správnou věc. Tématu lásky se dotkla také Agatha Christie na stránkách příběhu Sešli se v Bagdádu, který jsem od ní četla naposledy.
Zimbardo
Krom přednášek o trestním právu a kriminologii, které tento semestr dominují mému rozvrhu, jsem měla tu možnost navštívit také dvě s významnými hosty: Světlanou Alexijevičovou a Philipem Zimbardem. Alexijevičovou jsem objevila prostřednictvím jejího nejnovějšího počinu Doby z druhé ruky: konec rudého člověka. Reportáž z celé akce jsem sepsala pro server Lidovky.cz. Zimbarda si už navždy budu pamatovat nejen jako člověka, který stojí za stanfordským experimentem, ale především jako nesmírně milého a laskavého člověka. Po přednášce, během níž se několikrát vracel k tématu zla, si potřásl rukou s každým, kdo zůstal a projevil zájem o fotografii, podpis či pár slov.
Slunce
Ačkoli Iva Roze v ústředním článku mapující štěstí a šťastné národy píše, že mezi nejvíce šťastné národy patří ty severské, přestože mají ještě méně slunečního svitu než my, osobně se vždy cítím lépe, když mám tu možnost dobít trochu toho vitamínu D. Radost mi tak udělala procházka v pražské Stromovce či sbírání ořechů u nás na vesnici.
Pardubickej lajf
Reportáže a rozhovory patří bezpochyby mezi TOP záležitosti, které mi dělají více než radost. V případě Pardubického lajfu šlo o spontánní nápad, který vyústil ve více než zajímavé zamyšlení nad tím, jak člověk přistupuje ke svému městu. Ačkoli se tak na může na první pohled zdát, že cílem reportáže bylo jen představení potisku trička, který si oblíbilo na pár desítek lidí, opak je pravdou. „Pardubickej lajf je podle mě pojem, který se nedá vysvětlit, ale musí se cítit. Je to pro každého, kdo má kladný vztah k tomuhle městu, jeho lidem, neomezuje ho, baví ho, rozvíjí ho." Celou reportáž jsem publikovala na stránkách Pardubice podle vás.
Přátelé
Příběhy o Harrym Potterovi miluji již od dětství, neboť v nich nejde jen o kouzla, Bradavice, expres či Prasinky, ale především o přátelství. O to, postavit se po boku našich blízkých ať už v dobrých nebo zlých časech. Jsem proto ráda za ty okamžiky, kdy jsem mohla oprašovat a prohlubovat ta stará nebo naopak navazovat nová. A samozřejmě koukat znova a znova na staré díly.
Fotografie: Pardubickej lajf, Zimbardo - J. Pilgrim
Žádné komentáře:
Okomentovat