Tisíce planoucích sluncí. Ženská bojovnost ve světle sovětských tanků a amerických střel

Když se Laila probudila, opět zkontrolovala tep svého dítěte. Bylo jí jasné, že obě umřou. Malá Aziza nebyla dost silná, aby vydržela další hodiny bez vody. Lailu nečekalo nic, než ležet vedle malého ztuhlého tělíčka a čekat na svou vlastní smrt.

Tisíce planoucích sluncí pochází z pera afghánského spisovatele Khaleda Hosseiniho, známého také jako autora Lovce draků. Hosseini zasadil svůj příběh do rodné země, kterou opustil počátkem 80. let. Přesto se mu povedlo tamní politickou situaci a angažovanost Sovětů i Američanů v průběhu více než dvou dekád popsat velmi přesvědčivě.

Hosseini vypráví příběh dvou dívek, které se s odstupem času stanou ženou stejného muže (zároveň). Obchodníka s obuví, který jim zakáže chodit ven jinak než v burce a který více než snadno vypění.

„Já.. já tohle nechci,” řekla Mariam ochromená opovržením a bezmocí.
„To ale není tvoje rozhodnutí. Je moje a její.”

Domácí násilí je ale jen jednou z bolestivých situací, jimiž si musí obě ženy projít. Hosseini se dotýká (několikeré) ztráty počatého dítěte, milovaného muže, matky i tragického postavení žen za vlády Talibanu.

Zbita a ukamenována
Hosseini zvolil dokonale mrazivý ale jednoduchý způsob, kterým vypočetl veškeré zákazy a příkazy, které čekaly na ženy s nástupem druhé poloviny devadesátých let. Nechal za sebe mluvit rádio (výběrem):

„Zůstanete ve svých domovech po celou dobu. Pro ženy není vhodné, aby bezcílně bloudily ulicemi. Pokud půjdete ven, musíte být doprovozena mužem. Pokud budete chycena sama na ulici, budete zbita a poslána domů.”

„Za žádných okolností neukážete svou tvář. Budete zahalena burkou, pokud půjdete ven,”

„Dívkám je zakázáno navštěvovat školu. Všechny školy pro dívky budou okamžitě uzavřeny.”

„Ženám je zakázáno pracovat.”

„Pokud budete shledána z cizoložství, budete ukamenována k smrti.”

V případě Sovětského svazu Hosseini naopak upozorňuje, že jeho působení mělo na postavení žen ve společnosti více než příznivý vliv. Nutno ale dodat, že k otázce nošení burky se hlavní ženské hrdinky nestavily nijak negativně. Plně jim totiž vyhovovala anonymita, kterou jim tmavý hábit poskytl.

Tisíce planoucích sluncí bezpochyby ocení i muži, přesto se domnívám, že síla ženské bojovnosti, zatvrzelosti a lásky, kterou autor v příběhu vykreslil, osloví zejména další ženy. Knihu jsem četla v původním anglickém znění doplněném o afghánské výrazy, které knize pomohly nabrat na rozměru.

Ačkoli si mě příběh Miriam a Laily získal, závěr mohl nastat mnohem dříve. Takto bohužel po gradaci příběhu nastává strmý pád. Přesto Hosseiniho nejde než doporučit a právem se řadí mezi ty tituly, které mě letos nejvíce oslovily.

Objeveno v kutnohorském antikvariátu, vybráno jako čtení pro cestování na Ukrajině.