Deník N nebo také Nový deník, pod jehož názvem se novinářský projekt nejprve představil veřejnosti, sleduji už nějakou dobu s poměrně značným očekáváním. Hodně mě zajímalo nulté speciální číslo, jehož vydání bylo naplánováno symbolicky na 28. října. Můj první dojem, poté co se mi noviny dostaly do rukou, byl veskrze pozitivní. Už pouhý fakt, že noviny mají celkem 72 stran a obsahují téměř minimum reklamy mě mile překvapil.
Obecně jsem velký fanoušek komplexních, dlouhých rozhovorů a toho, když se jednomu tématu věnuje pozornost z více než jednoho úhlu. Z tohoto hlediska lze Deník N jedině doporučit. Prakticky všechny texty se do nějaké míry dotýkají otázky českého národa, jeho historie a především mýtů, které ohledně Čechů panují. Řada textů i rozhovorů se velmi kriticky zaobírá tím, co se o Češích, Masarykovi nebo první republice traduje a prostřednictvím výzkumů a jasných čísel ukazuje, že mnohé věci nejsou tak úplně pravda.
Jako v každých novinách, i zde jsou texty, které zaujmou více a které méně. I já jsem si vytipovala témata, která mě zajímají více. Někdy jsem dostala více, než jsem čekala, někdy jsem byla trochu zklamaná, ale z novinářského hlediska rozumím tomu, že ne každý řečník je schopen odpovídat stejně poutavě, souvisle a obsáhle.
Z textů, které se mi hodně líbily, bych ráda vyzdvihla především rozhovor se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou, který je velmi pěkně veden (Ján Simkanič, Pavel Tomášek) a který se dotýká populismu, Evropské unie i vraždy novináře Jána Kuciaka. Další rozhovor, který mě bavil pro své odmítání obecně přijímaných pravd o Masarykovi a potřebě mesiáše, který z nás Čechů čas od času sejme naše viny, vedla Lenka Vrtišková Nejezchlebová s historikem Michalem Stehlíkem.
Další texty, které mě zaujaly, se věnují nám Čechům jako sousedům - ať už jde o Romy, Slováky nebo Němce. Patrně nejlepším textem z této trojice je ten o Romech (sepsán Janou Ustohalovou), který popisuje staletou historii Romů na českém území. Text hledá odpovědi na to, proč se Romové ani po revoluci nestali plnoprávnou menšinou. Článek bez servítek popisuje také legislativní stránku věci před 2. světovou válkou, která ušetřila práci nacistické okupační správě v otázce likvidace tohoto národa.
Když už je řeč o národu, velmi kriticky se k tomu českému vyjadřuje sociolog Stanislav Biler, který ve svém rozsáhlém textu popisuje, proč nic jako český národ neexistuje. To je podle mě jeden z těch textů, které opravdu stojí za to, si přečíst.
Pro své novinářské zaměření jsem si pochopitelně nenechala ujít ani článek o úpadku prestiže novinářů sepsaným někdejším novinářem Tomášem Němečkem, který se zamýšlí nad „šafrovstvím” a „lamperovstvím.” Asi nepřináší úplně nové odpovědi, ale poučný jistě je.
Zajímavě se mi jevil i text, jehož podstatou bylo ověřování projevů, které v minulosti zazněly (např. z úst. Masaryka, Gottwalda, Havla), nicméně pro svůj rozsah mi nakonec přišel možná až příliš hutný.
Zaujal mě také text o českých legionářích a cestě k Afghánistánu od Jana Wirnitzera a článek o Češích (ne)ateistech Elišky Černé. Ta ve svém článku popisuje, že spousta Čechů sice v Boha nevěří, ale zároveň věří, že je zde něco, co je přesahuje.
V novinách nechybí ani karikatura a komiks. Několik socialistických karikatur obsahuje text, který se věnuje humoru v období 60. let. Obsah novin pak uzavírají Opráski, které se s humorem věnují osmičkám naší minulosti.
Obecně si myslím, že čtenář za cenu 50 korun, dostane opravdu hodně (zvlášť v porovnání průměrnými cenami deníků okolo 18-25 korun za číslo), a to i přesto, že přečte byť třeba jen polovinu nebo ho druhá polovina svými tématy nebo zpracováním jen dostatečně neosloví.
Noviny jsem dostala darem u nás v redakci Lidovek.
Žádné komentáře:
Okomentovat