Jistě, pane ministře jsem poprvé viděla před několika lety, v povědomí jsem tento seriál však měla ještě nějakou dobu navíc. Snad i proto mě při konverzaci s Američany, kdykoli na téma skvělých seriálů přijde řeč, vždy překvapí, že o jeho existenci nemají ani tušení.
Knižní zpracování působení Jamese Hackera na Ministerstvu pro administrativní záležitosti (nebo taktéž politickém hřbitově) jsem náhodou objevila v městské knihovně, kde jej měli mezi vystavenými díly. O tom, že Jistě, pane ministře, patří ke zcela fantastickým počinům televizní tvorby, pro mě nebylo sporu a jediná otázka, která se proto před vypůjčením knihy nabízela, byla, zda onen pověstný ironický a cynický humor bude stejně skvěle fungovat i na stránkách knihy.
Zcela upřímně se přiznám, že jsem se několikrát smála nahlas (pokud to situace dovolovala a lehce, pokud to situace nedovolala). Autoři seriálu se obouvají do politiků, úředníků, novinářů i například soudců. Hrají si s dialogy a vtipnými zápletkami a sází na nic menšího než inteligentní humor, sarkasmus a ironii.
„Bylo to v televizi. Tys o tom nevěděl? Panebože, vždyť jsi ministr zahraničí!”
„To jsem,” řekl Martin, „ale mám rozbitou televizi.”
Myslel jsem, že mě klame sluch. „Televizi? Tobě nedávají číst telegramy, co vám chodí na ministerstvo?”
„To jo, ale ty chodí mnohem později,” řekl Martin. „Nejspíš je dostanu až tak za pár dní. Co se děje v zahraničí, se vždycky dozvídám z televize.”
Napadlo mě, že třeba žertuje. Ale asi ne. (...)
Zavěsil jsem, ale předtím jsem ještě Martina požádal, aby mně dal vědět, kdyby se dozvěděl další podrobnosti.
„Ne, ty zavolej mně,” řekl Martin. „Tobě přece funguje ta televize.”
První kniha zpracovává celkem deset epizod, ale i při takto malém počtu se scénáristům podařilo vykreslit jistou změnu v chování tří hlavních postav - tedy Jamese Hackera, sira Humphreyho Applebyho jakožto stálého tajemníka a Bernarda Woolleyho jako osobního tajemníka. Nejvýraznější je patrně Hackerova proměna, kterému postupně dochází, že změnit staré pořádky vyžaduje víc než jen funkci ministra a občas je třeba využít onoho „kamarád na mě, já na kamaráda”.
Bohužel opaku svého poslání dosahuje většina ministerstev. Ministerstvo pro Commonwealth nás připravilo o Commonwealth, ministerstvo průmyslu redukuje průmysl, ministerstvo dopravy řídí rozpad věřejné dopravy, ministerstvo financí nás připravuje o peníze - a tak bych mohl pokračovat pořád dál a dál.
Kniha je taktéž doplněna o nejrůznější poznámky, dopisy, přepisy televizních pořadů, zprávy či jiné administrativní dokumenty. V některých případech byla čitelnost poněkud omezena, na druhou stranu zkoumání rukopisu bývá do jisté míry součástí samotného procesu čtení.
Před téměř třemi lety jsem v našem Východočeském divadle navštívila divadelní adaptaci tohoto slavného seriálu. Po vzoru Jonathana Lynna a Antonyho Jaye (tvůrců seriálů a editorů Hackerových deníkových záznamů a poznámek Sira Humphreyho) přikládám svou poznámku:
Osobně adaptaci považuji za jednu z nejlepších her, které jsem kdy viděla. Výborné výkony herců, humor (a že často komedie komedií není) i hudební dokreslení vedou k tomu, že ani jedna jediná scéna nenudí.
Jistě, pane ministře je opravdu jedno z těch výjimečně geniálních děl, které naplno využívají svůj potenciál, ať už jde o televizi, divadelní prkna nebo knihu. Suchý anglický humor a dostatek břitkosti v tomto případě opravdu odvádí svou práci na jedničku a investice do knihy či lístků do divadla se proto může jedině vyplatit.
Kniha, kterou jsem si vypůjčila z knihovny, nese nálepku „jsem darovaná”.
Žádné komentáře:
Okomentovat