Ačkoli jsem velký fanoušek Harryho Pottera a o bajkách vím už řadu let, nikdy mě příliš nelákalo mít je doma a ani si je číst. To se do jisté míry změnilo poté, co jsem viděla Relikvie smrti, kde je zobrazen jeden z pěti příběhů, které Bajky barda Beedleho obsahují. Kompletně mě však o tom, že bajky vlastnit chci, přesvědčilo ilustrované vydání, které vyšlo letos na podzim.
Chris Ridell mě nadchl již tohle léto svými ilustracemi, kterými doprovodil text Neila Gaimana, a už tehdy jsem byla překvapená, kolik obrázků kniha obsahuje. Stejně milé překvapení na mě čekalo i v případě bajek. Snad až na jednu jedinou výjimku, a to v úvodu, neobsahuje kniha dvoustránku, kde by nebyla alespoň jedna ilustrace.
Přiznám se, že když jsem zjistila, že obsahem knihy je pouze pět bajek, měla jsem trochu obavu, aby nešlo o zbytečně roztahané dílo s velkým písmem, které by šlo vydat značně úsporněji. Nicméně právě ilustrace a poznámky Albuse Brumbála, který pouze nečiní komentář k jednotlivým příběhům, ale připojuje i poznatky osobnějšího rázu, udělaly z bajek dílo, které stojí za to mít ve své knihovně.
Jednou z takových poznámek je například Brumbálova vzpomínka o dosud jediný pokus obohatit vánoční oslavy v Bradavicích o divadelní představení. Brumbál zde popisuje, že profesor Herbert Beery, přišel s nápadem zdivadelnit jednu z bajek - Fontánu příznivé sudby. Téměř nic však nešlo podle plánu a od té doby přetrvává hrdá bradavická antidivadelní tradice.
„Opona se sotva stačila zvednout, když ‚červ' profesora Kettleburna - jak se nyní ukázalo, byl to popelec zvětšený vykrmovacím kouzlem - explodoval, rozlétl se ve spršce horkých jisker a prachu a zaplnil Velkou síň kouřem a úlomky kulis.”
Tato osobní vzpomínka mi přišla o to zajímavější, že jsem bajku a povídání k ní četla až po shlédnutí Grindewaldových zločinů, kde se poprvé představuje Albus Brumbál jako mladý učitel přeměňování. Díky tomu pro mě představa Brumbála podílejícího se na divadelním představení získala zcela jiný - humornější ráz.
Takový obsahuje i poslední poznámka pod čarou k bajce Příběh tří bratří, v níž se Brumbál vyjadřuje k síle bezové hůlce, jíž měli po staletí získávat ti nejmocnější čarodějové.
K vlastnictví bezové hůlky se nikdy nehlásila žádná čarodějka. Vysvětlete si to, jak chcete.
V jiné poznámce uvádí za příklad některého z nejschopnějších čarodějů světa sám sebe.
Kromě již zmíněné Fontány příznivé sudby a Příběhu tří bratří obsahují Bajky barda Beedleho následující příběhy: Čaroděj a skákající hrnec, Mágovo chlupaté srdce a Králice Alice a chechtavý pařez.
Všechny bajky jsou psány pohádkovým jazykem - J. K. Rowlingová využívá fráze jako před dávnými a dávnými časy, žil byl kdysi dávno nebo bylo nebylo. Přesto ne každý bajka má šťastný konec. Zejména je tak patrné v bajce Mágovo chlupaté srdce, díky níž se rčení „má chlupaté srdce” dostalo do každodenní mluvy čarodějů označující chladné a necitelné kouzelníky.
Osobně se mi asi nejvíce líbil příběh o Fontáně příznivé sudby, která nám říká, že jsme sami svým strůjcem štěstí. Pochopitelně mě zajímal také Příběh tří bratří, který mi nakonec přišel sice poučný a pěkně napsaný, ale možná až zbytečně krátký. Mágovo chlupaté srdce vypráví o zranitelnosti, které se všichni více nebo méně bojíme, Králice Alice pak o tom, že ani kouzla nemohou navrátit život mrtvému (a pokud už, jak se píše v Příběhu tří bratří, jsou na tomto světě jako by ani nebyli). Poslední příběh (a v knize uváděný jako první) o Čaroději a skákajícím hrnci mě tolik nezaujal, zajímavé mi ale přišly Brumbálovy poznámky, které vysvětlují, proč čarodějové tuhle bajku příliš nemusí.
Musím říct, že na bajkách se mi líbil hlavně pocit toho, že jsou určeny pro každého, kdo má rád pohádky a bajky. Není to Harry Potter, neukazuje jen vybraný příběh, ale dává možnost čtenáři mít na pár minut pocit, že to, co čte, je neodmyslitelná součást kouzelnického světa a že i on je jeho součástí. Že to není o Hermioně, Dracovi nebo Mlokovi, ale o něm samotným. Že na chvíli zapomene na maily, ale bude čekat na soví poštu nebo že si nekoupí lístek na vlak, ale místo toho prášek letaxu.
Knihu jsem dostala dárkem od nakladatelství Albatros za text o bajkách, který vyšel na Lidovkách jakožto knižní tip. Tímto nakladatelství ještě jednou moc děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat