Ke knize Tatér z Osvětimi jsem se dostala téměř úplnou náhodou. Společnost Albatros Media, se kterou občas spolupracuji přes server Lidovky.cz, mě oslovila, zda bych nechtěla udělat rozhovor s Heather Morris, autorkou knihy. Nabídka mi přišla zajímavá především z jednoho důvodu, do té doby jsem nikdy nevedla rozhovor v angličtině z očí do očí. Byla to jedna z těch zkušeností, které si chcete prožít, z jejíž představy jste nadšení a zároveň se tak trochu děsíte, jak to dopadne. Zcela subjektivně jsem byla z odpovědí a přístupu paní Morris nadšená, což nejspíš dokazuje i to, že jsem se rozhodla rozhovor publikovat v plné délce, neboť mi přišlo škoda, některé odpovědi vynechat. Výsledek můžete posoudit sami zde (vaši anglicky mluvící přátelé pak zde).
Tatér z Osvětimi mě překvapil zejména v tom ohledu, že jde o milostný příběh, patrně asi první, který by souvisel s koncentračním táborem a který jsem četla. O válce se snažím číst velmi pravidelně a jsem ráda, že vznikají i takovéto knihy, které možná přesvědčí více čtenářů, aby se začetli i do této dost obtížné doby. Sama Heather Morris v rozhovoru popisuje, že v knize je „pouhých 20 %” nelidských scén oproti těm ostatním. Čtenář proto logicky nemůže počítat s tím, že na něj čeká další Schindlerův seznam. Prvek milostného vztahu a lásky je zde zcela převažující. Nicméně řekla bych, že právě popis těch nelidských scén patří k tomu spisovatelsky „nejlepšímu”, co kniha nabízí.
Po romanci tvoří asi druhý nejsilnější prvek přátelství. Zvlášť patrné je to během scén, kdy se hlavní hrdina (a myslím, že v tomto případě je výraz hrdina plně na místě) Lale Sokolov spřátelí s cikánskou komunitou: „Jeho spojení a vztah s cikány byl opravdu hluboký. Nikdy ho neopustila láska ke kultuře, se kterou neměl mít nic společného. Řekl mi, že ho to učinilo lepším člověkem, že se naučil, že nezáleží na rase, barvě pleti, vyznání nebo národnosti,” řekla mi Heather Morris během rozhovoru, když na toto téma přišla řeč.
Kniha se mi četla dobře a rychle, bylo to pro mě něco nového. Byl to pohled na válku nebo spíš holocaust jako takový očima člověka, co našel, za co bojovat. Lale měl v rámci příběhu nesmírné štěstí a to opravdu mnohokrát, až jsem si kolikrát říkala, zda to, co se v knize píše, je opravdu pravda a opravdu se to takto stalo a následně jsem se na to i ptala, neboť mi některé scény přišly jako vystřižené z hollywoodského scénáře. Obvykle si ani nevyhledávám, jak autor vypadá, jaké má názory, kým je, protože si nechci kazit představu, kterou mi svým psaním zprostředkoval. Nicméně setkání s autorem a možnost popovídat si o klíčových scénách a myšlenkách, které v knize zazněly, mi umožnilo vnímat příběh hlouběji. Dalo mi možnost získat odpovědi na otázky, které by byly jinak brzo zapomenuty.
Vnímat příběh komplexněji a reálněji mi také pomohly videa a fotografie, které jsou dostupné na stránkách Heather Morris, po jejichž shlédnutí, ať čtenář chce nebo ne, se z papírových postav stávají reální lidé. A myslím, že právě tak, je třeba obsah knihy vnímat - jako příběh reálných lidí.
Knihu jsem dostala jako recenzní výtisk, abych měla možnost se s ní před zmíněným rozhovorem seznámit, za což společnosti Albatros Media moc děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat