Kolik stojí sólo cestování?

Čas od času se mě někdo zeptá na kolik vyjdou mé sólo cesty. Odpověď je v podstatě jednoduchá: na kolik chcete. Sólo cestování vám umožňuje dělat jen to, co opravdu chcete, koupit si jen ten suvenýr, který se vám líbí a ne ten, na který ukáží vaši spolucestovatelé nebo jíst a spát, kde uznáte za vhodné. Přesto je nutný minimální vstupní „kapitál”.

Dubrovník

Během svých cest kombinuji západní (tedy dražší) a východní země Evropy. Cestování na východ mi umožňuje poznat víc zemí a kultur, než bych si mohla dovolit, kdybych měla ve svém cestovatelském plánu pouze Francii, Norsko nebo Velkou Británii. 

Letenky

Povětšinou, když cestuji, ráda se přesouvám, a to nejen po konkrétní zemi, ale i do zemí sousedících. Tento způsob mi umožňuje podívat se i do zemí, kam není možné koupit levné letenky. Například zpáteční letenky do černohorské Podgorici mě z Budapešti vyšly na necelých 500 korun. Z Podgorici jsem nejprve vyrazila do Budvy, Kotoru a následně do chorvatského Dubrovníku a Mostaru v Hercegovině. Při zpáteční sedmihodinové cestě autobusem do Podgorici jsem si sice trochu nadávala, ale právě přesouvání mi umožnilo vidět násobně víc zemí, než pokud bych do nich vyrážela separátně.

Budva

Na pozemní cestování do více zemí jsme ale v minulosti vsadili i s přáteli - projeli jsme Makedonii, Kosovo a Albánii. Jindy jsme zas z Ukrajiny vyrazili do Podněsterské republiky.

Pozemní cestování totiž umožňuje jednu skvělou věc, cestovat jako místní a s místními, obzvláště po východních zemí to není příliš drahé (například ze Lvova do Oděsy se dá vlakem dostat za necelých 200 korun, Z Oděsy do Podněsteské republiky už je to jen pár korun).

Oděsa

Při vybírání letenek se řídím jednoduchým pravidlem: když je to výhodné, ber to. Při cestování mi málokdy opravdu záleží na cílové destinaci. Podívat se chci totiž v podstatě kamkoli to jen půjde. Díky tomu, že ještě neřeším dovolené, neřeším ani termíny. I když jsem původně chtěla do Istanbulu na jaře, nakonec se levné letenky (asi 2000 korun) objevily na pozdní květnové termíny. Cestovat se dá v Evropě podle mých zkušeností ale i v listopadu nebo únoru. Občas se také vyplatí necestovat ze stejného letiště. Při cestě do Velké Británie jsem například jako první zamířila do Londýna (asi 250 korun), svůj výlet jsem zakončila v Liverpoolu (asi 300 korun).

Liverpool

K letenkám je ovšem třeba vždy připočítat náklady na cestu z letiště, ne všechny mají bohužel tak levné spojení jako to pražské (tip na cestu: pokud na letiště nezajíždí žádný autobus nebo vlak a jste nuceni použít taxi (a Uber tam nemají), vždycky si vyhlídněte cestovatele s batohy a kufry a navrhněte, že si rozdělíte náklady. V Podgorice jsem tak místo 12 eur zaplatila 3).

Příklady (jedna cesta)

Istanbul (Sabiha Gökçen) - centrum: cca 60,- Kč

Skopje - centrum: cca 180,- Kč

Londýn (Stansted) - centrum: variabilní cca od 60-360,- Kč (v předstihu se dají koupit i za 2 libry)

Budapešť - centrum: cca 90,- Kč

Milán - centrum: cca 200,- Kč

Vlaky, autobusy

Jsou ovšem země, kde se vyplatí sledovat spíše ceny vlaků a autobusů. Takovým příkladem může být výše zmíněná Ukrajina. Cesta tam i zpátky se dá pořídit i za méně než 800 korun. V okamžiku, kdy už na Ukrajině jste, máte vyhráno. Vyjma vlaků na trase Lvov - Kyjev, které jsou trochu dražší, se dá v noci (tzn. ušetříte za ubytování) procestovat přes polovinu země do 200 korun. Jeden den se tak můžete opalovat u Dněpru a druhý u Černého moře.

Berďansk

Do Budapešti, kam jsem vyrazila na Erasmus, se vyplatí plánovat cestu podle vašeho bydliště. Já obvykle vyrážela vlakem, neboť to časově i finančně vycházelo na podobnou částku jako letadlem z Prahy. Podle časů a typu dopravce zpáteční cesta vyšla okolo 800-900 korun (letenka se dá pořídit i okolo 1000 korun). Z Budapešti jsem autobusem vyrazila také do Rumunska. Cestou tam jsem přespala v autobuse (tip na cestu: pokud cestujete sami a nemáte určené lístky, vyplatí se zabrat poslední sedačky, pokud nenastoupí dost lidí, docela dobře se vyspíte. To samé platí i o kupé ve vlaku), cesta zpátky už díky přesunům po Transylvánii trvala jen pár hodin. Celkem mě zpáteční jízdenka vyšla asi na 500 korun. Do Bělehradu jsem z Budapešti vyrazila zase vlakem, ve kterém se dalo i relativně přespat (zpáteční jízdenka vyšla na 670 korun). U okolních zemí je většinou výhoda, že člověk nemusí výhodné jízdenky zkoumat příliš dopředu, ovšem i to se může někdy vyplatit, právě do Rumunska měl totiž Flixbus zrovna výhodné ceny. Nebo při cestování po Velké Británii je dobré mít plán cesty měsíc dopředu s National Express nebo Megabus tak můžete mít i několikahodinové cesty za pár liber.

Brašov

Ubytování

Jak už nejspíš z mých ostatních textů tušíte, já miluju přespávání v hostelech. Nedělám to jen kvůli výhodným cenám, ale především kvůli možnosti poznat nové lidi a nebýt celý den úplně sama. Výhodou přespávání v hostelech je i možnost dát si ráno snídani nebo si udělat večeři. Já osobně nedokážu bez snídaně vyjít ven (nebo tedy aspoň vydržet příliš dlouho) a než po ránu hledat například pekárnu, raději si den předem koupím něco malého. V Istanbulu jsem se poprvé dostala také k vaření. Když totiž cestujete hodně, vaším cílem přestane být odpočinek a nicnedělání, získáte chuť uvařit si něco z místních potravin (jako třeba čerstvé ryby a škeble) a zároveň si něco málo ušetřit na další výlet. Navíc máte při vaření máte další možnost strávit čas s novými lidmi. 

Istanbul

Částky za ubytování se velmi liší podle destinace. Osobně používám booking.com, obvykle vybírám hostel podle ceny a jeho hodnocení (asi bych nedoporučovala hostel pod číslo 5). Při plánování cest doporučuji směřovat ubytování do větších měst, většinou vyjde mnohem levněji (např. Istanbul 1 noc/150 korun), i když ne vždy to tak samozřejmě musí být (např. Londýn 1 noc/500 korun v. Manchester 1 noc/250 korun).

Londýn (Obchod - Harry Potter)

Jídlo

Část nákladů na jídlo se dá srazit právě tím, že si například koupíte snídani den předem. Hodně záleží, jaký typ cestování vám vyhovuje a co od něj očekáváte. Při cestách si obvykle někam sednu na oběd někdy na večeři, často záleží na době, kdy se do daného místa dostanu. Většinou si dám alespoň jedno tradiční jídlo, aby můj cestovatelský zážitek byl kompletní.

Vstupy

Přiznám se, že jsem spíše typ cestovatele, co na památky kouká hlavně z venku, ovšem jsou místa, které bych si ani já nechtěla nechat ujít. Většinou jsou to vyhlídky, hrady nebo nějaké mimořádně zajímavé místo. Některá místa mají vstupy zadarmo během národních svátků (Budapešť), jiná celoročně (londýnská muzea a národní galerie). Novinářům ovšem doporučuji jednu věc: nebojte se používat své press karty (ideálně po domluvě), zvlášť když o cestování i píšete. Místní jsou rádi, že se o nich dozví další cestovatelé a zároveň máte často třeba i možnost si popovídat s člověkem, který za celým projektem stojí.

Tak šťastnou ruku při hledání nových destinací!

Další: Dvě láhve vína u maďarského moře (aneb, proč cestovat sólo)