08 - Šití, balkón, box a knihy

Měsíc srpen se mi zapíše do života jako měsíc změn. Krom toho, že mi přinesl pár opravdu velkých (ve většině případů) pěkných věcí, mě donutil se zamyslet nad tím, co člověku udělalo upřímnou radost. Odpovědi jsou překvapivě jednoduché; zalévání květin, šití, výlet do skal, povídání o knihách, box, noví přátelé.

Šití. Tendence si něco vlastního ušít mě vždycky přepadávaly na návštěvách u babičky, když jsem byla malá. Měla totiž hned dva staré šicí stroje, jaké dnes člověk vídává v kavárnách jako dekorace. Když se máma rozhodla vyrazit do města pro látku na novou tašku, řekla jsem si, že by bylo fajn vytvořit si také něco vlastního, a protože mi zrovna scházel povlak na polštář, námět byl jasný. Jenže, člověk pak stojí před zrcadlem a než se naděje přichází otázka - jaká by z toho tak byla sukeň? Stálo mě to celý den práce a hodně nervů a úsilí, ale hurá, pouzdrová sukně je na světě.

Skály. Miluju přírodu a hrozně ráda za ní vyrážím. Jsem tak trochu výletová a výlet do Bezovských skal pro mě byl příjemným zážitkem. 

Nový blog. Blog jsem se chystala založit už několik měsíců, dlouhou dobu mi vrtalo hlavou, jaký by měl nést název (mým favoritem bylo „Co jsem dnes četla”, ale po doporučení jsem zvolila osobnější variantu). Dlouhodobě jsem byla zklamaná, že lidé na sociálních sítích příliš neoceňují delší hodnocení knih. Blog je tak pro mě místem, kde neexistuje honba za lajky a pěkným dosahem.

Knihy. Letos v srpnu se mi podařilo narazit na pár zajímavých titulů. Konečně jsem si přečetla Kingovo Vykoupení z věznice Shawshank (a taktéž prvně zhlédla film, který právoplatně patří na přední příčky filmových žebříčků), přečetla a podívala se na Černobílý svět a prakticky „zhltla” Dítě číslo 44 (na něhož jsem psala recenzi zde). V současné chvíli čtu Pražskou zimu Madeleine Albright. Už teď mohu říci, že z knihy je cítit, že její prvotní čtenáři měli být Američané. Nicméně obsahuje spoustu zajímavých a neznámých historických momentů, u kterých se člověk příjemně baví, popřípadě obohacuje.

Box. S kamarádkou jsme zamířily do Olympijského parku. Při pohledu na box rozhodla, že vystojíme frontu a zaboxujeme si také. Musím říct, že na každé z fotek vypadala jako do módního časopisu, já jako na té pravé sportovní (a ne, pravé sportovní většinou nebývají příliš příznivé). Musím říct, že mě to nadchlo. Rozesmálo mě to a odplavilo trochu té únavy a negativní energie.

Povídání o knihách. S Aničkou jsme hned několikrát mluvily o knihách a já čím dál více zjišťuji, jak moc o nich ráda diskutuji s lidmi, kteří mají široký záběr a velký přehled. Mluvit o knihách (a číst je) je jako cestovat. Plné zážitků.

Balkón. Mezi jednu z těch velkých věcí a změn patří i nové bydlení. Krom toho, že byt je krásný a prostorný, má také velký balkón. A stát na balkóně večer a užívat si trochu toho příjemně teplého nočního vzduchu nebo obědvat za slunečních paprsků, je jednoduše krásné. S balkónem jsou spojeny také tři americké slečny, s nimiž budu následující semestr bydlet. Od jedné z nich jsem při jejím příjezdu obdržela malý dárek - kšiltovku. Ačkoli je obvykle nenosím, měla jsem z ní obrovskou radost.

Vnitroblock. V rámci reportáže, kterou připravuji, jsem se stavila na Praze 7 v prostorách Vnitroblocku. Jedná se o projekt, jehož cílem je přetvořit (nebo spíše upravit) současné prostory starého domu a udělat z nich místo, kde se budou lidi (nejen) z čtvrti rádi scházet. Osobně jsem byla nadšená, neboť proč stavět nové domy, když můžeme využít ty stávající?

Pohovory. Léto pro mě bylo také znamením pohovorů. Rozhodla jsem se, že je načase dát šanci nejen novinám ale i právu, které studuji. Některé mě překvapily svou uvolněností, jiné nabídkou odměny srovnatelnou s odměnou v továrně na plasty, kam jsem dva roky v létě chodila. Nechyběla ani patnáctiminutová přednáška na téma, že ženy se do advokacie nehodí. Nabídka naštěstí přišla přesně z toho místa, kde se mi opravdu líbilo.

Limbo. Letní letná láká na kouzla, akrobacii a kabaret. Představení Limbo, které je jejím letošním tahounem si právem získalo i mě. Člověka nadchne již prvním hudebním představením i příjemným humorem.

Srpen přinesl i několik šrámů a modřin, a to ať už těch, které si říkaly o větu: Tebe někdo mlátí?, to, když jsem spadla ze schodů, nebo ty, které dokáže vyspravit hlavně čas a pár milých úsměvů. Ale když je dá člověk na opačný konec vah, zjistí, že jejich síla se v kontrastu těch dobrých snadno ztrácí.