12 zemí za 12 měsíců / 12 countries in 12 months

Letošní rok se pro mě stal rokem cestování. Když jsem v únoru vyrážela na Erasmus do Budapešti, tušila jsem, že pár míst procestuji, konečná bilance ovšem překonala veškerá má očekávání. Celkem jsem navštívila 46 míst, z toho většinu v zahraničí. Některá místa mě nadchla, do jiných bych se vracela jen nerada. 12 zemí za 12 měsíců je volnou inspirací #12výletůza12měsíců, s nímž přišel jeden z mých přátel.

English will follow after every Czech paragraph.

This year has become a year of travel for me. When I went to Budapest in February for Erasmus, I assumed I am going to travel and see a few places, but the final number of visited places had surpassed all my expectations. I totally visited 46 places, most of them abroad. Some places were amazing, some of them I did not like. 12 countries in 12 months is a free inspiration for the #12tripsin12months, which was as idea of my friend.

Chtělo by to nový jména. Příběh z Afriky, který má všechno a přesto mu něco chybí

Chtělo by to nový jména se ke mně dostalo úplnou náhodou jako dárek k svátku. Po začtení do ukázky na zadní straně obálky jsem se pro knihu poměrně rychle nadchla, to samé se ovšem nekonalo po nalistování první kapitoly.

Děti krve a kostí. Policejní brutalita převlečená do africké fantastiky

Ke knize Děti krve a kostí jsem se dostala prostřednictvím knižních tipů, které jsem na podzim sepsala pro server Lidovky.cz. Knížka mě zaujala hned z několika důvodů, zaprvé má neskutečně krásnou obálku (byť je škoda, že barevné vyobrazení hlavní hrdinky je pouze na přebalu nikoli na samotných deskách, které jsou černo-bílo-zlaté), za druhé je to samotný (pod)žánr africké fantasy a za třetí výrok týdeníku Entertainment Weekly, který o autorce prohlásil následující: Seznamte se s Tomi Adeyemiovou, novou J. K. Rowlingovou. Ano, opravdu je tak dobrá.

Tatér z Osvětimi. Příběh velké lásky, který se zrodil za zdmi tábora smrti

Ke knize Tatér z Osvětimi jsem se dostala téměř úplnou náhodou. Společnost Albatros Media, se kterou občas spolupracuji přes server Lidovky.cz, mě oslovila, zda bych nechtěla udělat rozhovor s Heather Morris, autorkou knihy. Nabídka mi přišla zajímavá především z jednoho důvodu, do té doby jsem nikdy nevedla rozhovor v angličtině z očí do očí. Byla to jedna z těch zkušeností, které si chcete prožít, z jejíž představy jste nadšení a zároveň se tak trochu děsíte, jak to dopadne. Zcela subjektivně jsem byla z odpovědí a přístupu paní Morris nadšená, což nejspíš dokazuje i to, že jsem se rozhodla rozhovor publikovat v plné délce, neboť mi přišlo škoda, některé odpovědi vynechat. Výsledek můžete posoudit sami zde (vaši anglicky mluvící přátelé pak zde).