Chtělo by to nový jména. Příběh z Afriky, který má všechno a přesto mu něco chybí

Chtělo by to nový jména se ke mně dostalo úplnou náhodou jako dárek k svátku. Po začtení do ukázky na zadní straně obálky jsem se pro knihu poměrně rychle nadchla, to samé se ovšem nekonalo po nalistování první kapitoly.

Děti krve a kostí. Policejní brutalita převlečená do africké fantastiky

Ke knize Děti krve a kostí jsem se dostala prostřednictvím knižních tipů, které jsem na podzim sepsala pro server Lidovky.cz. Knížka mě zaujala hned z několika důvodů, zaprvé má neskutečně krásnou obálku (byť je škoda, že barevné vyobrazení hlavní hrdinky je pouze na přebalu nikoli na samotných deskách, které jsou černo-bílo-zlaté), za druhé je to samotný (pod)žánr africké fantasy a za třetí výrok týdeníku Entertainment Weekly, který o autorce prohlásil následující: Seznamte se s Tomi Adeyemiovou, novou J. K. Rowlingovou. Ano, opravdu je tak dobrá.

Tatér z Osvětimi. Příběh velké lásky, který se zrodil za zdmi tábora smrti

Ke knize Tatér z Osvětimi jsem se dostala téměř úplnou náhodou. Společnost Albatros Media, se kterou občas spolupracuji přes server Lidovky.cz, mě oslovila, zda bych nechtěla udělat rozhovor s Heather Morris, autorkou knihy. Nabídka mi přišla zajímavá především z jednoho důvodu, do té doby jsem nikdy nevedla rozhovor v angličtině z očí do očí. Byla to jedna z těch zkušeností, které si chcete prožít, z jejíž představy jste nadšení a zároveň se tak trochu děsíte, jak to dopadne. Zcela subjektivně jsem byla z odpovědí a přístupu paní Morris nadšená, což nejspíš dokazuje i to, že jsem se rozhodla rozhovor publikovat v plné délce, neboť mi přišlo škoda, některé odpovědi vynechat. Výsledek můžete posoudit sami zde (vaši anglicky mluvící přátelé pak zde).

Bajky barda Beedleho. Ilustrovaný poklad, co potěší i chlupaté srdce

Ačkoli jsem velký fanoušek Harryho Pottera a o bajkách vím už řadu let, nikdy mě příliš nelákalo mít je doma a ani si je číst. To se do jisté míry změnilo poté, co jsem viděla Relikvie smrti, kde je zobrazen jeden z pěti příběhů, které Bajky barda Beedleho obsahují. Kompletně mě však o tom, že bajky vlastnit chci, přesvědčilo ilustrované vydání, které vyšlo letos na podzim.

Město s mentalitou vesnice

Ačkoli si z Brna ráda utahuji (podobně jako Mechova), musím říct, že se mi při každé z mých cest, začíná líbit, čím dál víc. Z Brna mám dost podobný pocit, jaký jsem si odnesla ze své první návštěvy Bratislavy, která mě vyloženě nadchla. Možná to bude zajímavými místy, možná vtipnými sochami nebo možná tím, že se dá na spoustu míst dostat bez problémů pešky.

Poezie v srdci stříbrného města. Po dvacáté páté

O Ortenově Kutné Hoře jsem tady na blogu psala již před dvěma lety a k mému překvapení, ačkoli jde o téma poezie, tedy veskrze jinak pomíjené, jde o nejčtenější text v jeho krátké historii. I po dvou letech se mé pocity nijak nemění, stále jde o jedny z mých nejoblíbenějších dnů v roce, na které se těším podobně jako na vánoční prázdniny. V letošním roce jsem do Kutné Hory odjela jen na skok, abych si vyčistila hlavu před státnicemi a myslím, že to byl víc než dobrý nápad.

Deník N. Kdo jsou Češi?

Deník N nebo také Nový deník, pod jehož názvem se novinářský projekt nejprve představil veřejnosti, sleduji už nějakou dobu s poměrně značným očekáváním. Hodně mě zajímalo nulté speciální číslo, jehož vydání bylo naplánováno symbolicky na 28. října. Můj první dojem, poté co se mi noviny dostaly do rukou, byl veskrze pozitivní. Už pouhý fakt, že noviny mají celkem 72 stran a obsahují téměř minimum reklamy mě mile překvapil.