Daisy Jones & The Six. Divoká čtenářská jízda skrz 60. léta

Sport mě nikdy nijak zvlášť nezajímal a přesto mám doma dvě vydání Famfrpálu v průběhu věků (pravda, jedno mělo být darem). Tajně  přitom doufám, že si budu brzo moci pořídit třetí - s ilustracemi od Emily Gravett (v českém překladu bohužel zatím nedostupné). S hudbou to mám podobně. V patnácti jsem náhodou objevila písničku od Beatles a než jsem se vzpamatovala viděla jsem snad všechny dostupné záznamy z koncertů a všechny jejich filmy (i ty hodně divné), nicméně tím můj zájem o hudbu vesměs až na vyjímky skončil. Čas od času mě něco oslovilo (třeba, když jsem musela nutně vidět snímek Rocketman a nezastavilo mě ani to, že na Ukrajině filmy v původním znění nevysílají a já ukrajinsky nemluvím), ale stále hudbu spíš neposlouchám. Když jsem ale zahlédla několik recenzí na Daisy Jones & The Six a následně si knihu přečetla, zalitovala jsem, že jejich album si nikdy nepustím.

Všechny fiktivní postavy, které jsem kdy milovala

Před týdnem jsem se znovu zamilovala. Do fiktivní postavy. Nebudu lhát, stává se mi to (oproti reálnému životu) poměrně často. Některé lásky se mě drží i po letech, na jiné jsem už téměř zapomněla. Jedná se v každém případě o seznam mužských postav, které mě svým chováním, vlastnostmi a občas pochopitelně i atraktivitou (v rámci filmového zpracování) zaujaly.

Draco Malfoy, HP: Vězeň z Azkabanu

Гарри Поттер. Jak jsem se zamilovala do ruských audioknih

V roce 2019 jsem odjela na Ukrajinu učit češtinu. Už před lety jsem si tuhle zemi zamilovala a těšila jsem se, že budu mít čas poznat ji zase o trochu víc. K lepšímu a snadnějšímu poznání je ale třeba umět jazyk. A kor na východě. Zde se špatně tvoří vazby, pokud jazyk neovládáte.

Harry Potter a Prokleté dítě. Scénář, který je třeba vidět naživo

Po vydání scénáře Harry Potter a Prokleté dítě se na celém světě ze strany fanoušků kouzelnické série zvedla vlna odporu. Když jsem scénář četla před lety poprvé, měla jsem z něj dojem, že je to trochu lepší fan fiction. I když téma cestování časem jsem určitě četla lépe zpracované. Zároveň mi ale utkvělo v paměti, že mi některé scény přišly poměrně vtipné.

Filmový Artemis Fowl. D'Arvit! D'Arvit! D'Arvit!

Artemis Fowl. Antihrdina. Ir. Geniální zločinec. Kluk, co se rozhodl unést skřítka a získat za něj tunu dvacetičtyřkarátového zlata. A v neposlední řadě jedna z mých skutečně oblíbených literárních postav.

Artemis Fowl, Disney

Knižní tipy do karantény. Co se čte jedním dechem?

Po nařízení nouzového stavu jsem přemýšlela o tom, jaké knihy považuji za natolik skvělé a natolik čtivé, abych je doporučila téměř komukoli bez jakékoli bližší znalosti jeho vkusu. V hlavě mi běžela řada knih různých žánrů. Nakonec jsem sepsala ty, které mě čtenářsky neuvěřitelně bavily, které jsou dobré (i když možná ne nejlepší) a především je možné je sehnat.

Šikmý kostel. Havířský román o formování hranic je mimořádně kvalitní český počin

Šikmý kostel je románová kronika ztraceného města Karwiné, dnes známé jako Karviná-Doly. Jedná se o prvotinu Karin Lednické, která má potenciál stát se příštím českým bestsellerem. Přiznám se, že v poslední době nemám tolik času psát o knihách, respektive psát o nich ve větším formátu, než nabízí Instagram. V tomto případě mi přišlo důležité podpořit knihu, kterou považuji za velmi  až mimořádně kvalitní.

Stela a 16 huskyů. Ilustrovaný příběh pro děti, který dojme i dospělého čtenáře

O dětské knize Stela a 16 huskyů mi pověděl kolega a kamarád z novin. Ptal se mě, zda bych neměla zájem s autorkou Terezou Pařízkovou dělat rozhovor. A já si řekla proč ne. O autorce jsem sice dosud neslyšela, ale ilustrátorku jsem poznala hned. A bylo mi jasné, že když se pod knížku podepsala Ilona Knechtlová, která vdechla život například Anně ze Zeleného domu, že se mi bude líbit i vyprávění, které je částečně zasazeno do české kotliny a částečně na Aljašku.

Hana. Kolik viny může unést jeden člověk?

Nejspíš bych nespočítala kolikrát jsem o Haně slyšela předtím, než jsem si ji skutečně koupila a kolikrát jsem o ní slyšela, než jsem se do ní začetla. Alena Mornštajnová za poslední tři roky učarovala Česku a daří se jí nejen s Hanou, ale i Tichými roky, Slepou mapou a Hotýlkem. Hana je první knížka, kterou jsem od ní četla. Loni jsem se ale částečně seznámila i s Tichými roky, neboť jsem se rozhodla oslovit autorku obálky Lucii Zajíčkovou. Její notoví ptáčci se tou dobou slétli do výloh všech velkých knihkupectví. Rozhovor s ní naleznete zde.

Tamařino souhvězdí. Dospělý román o hledání vlastních hranic a podpory rodičů

Tamařino souhvězdí je druhá knížka, kterou napsala Anna Musilová nebo jak já říkám - Anička. S Aničkou se známe už od střední, za tu dobu jsem měla možnost vidět řadu jejích prací. Loni jsem četla také její prvotinu Černookou. Když někoho znáte dlouho, není úplně snadné napsat recenzi. A to ať už má být v konečném důsledku pozitivní nebo negativní. Protože text, který napsal někdo z vašich blízkých čtete jinýma očima. Černookou jsem četla výrazně kritičtějšíma očima, než jak bych četla kteroukoli jinou knihu z daného žánru. Hodnotila jsem každé slovo a spojení, vyznění textu. Během čtení jsem si to až palčivě uvědomovala. I když nakonec jsem byla asi víc kritičtější vůči redaktorovi knihy než vůči Aničce.

12 zemí za 12 měsíců a jedna recesistická republika k tomu

Minulý rok jsem jednoho prosincového dne vyrazila do německého městečka Bad Schandau, nacházejícího se téměř u hranic s Českem. Ačkoli zpětně nejde o jeden z výletů, o kterém bych zvlášť přemýšlela, ať už v dobrém nebo ve zlém, překročením hranic jsem si splnila svou výzvu #12zemíza12měsíců.

Všechny Louisovy děti. Proč nejsem podobná tátovi?

Nedávno jsem přemýšlela o nakladatelstvích. O tom, která mám ráda a proč. Už delší čas se věnuji knižním tipům a ty nelze (poctivě) psát bez toho, aniž by člověk měl určitou znalost a důvěru v jednotlivá nakladatelství, že kniha, kterou od nich doporučí, bude kvalitní. Není totiž v lidských silách přečíst vše, co zrovna vychází a z nich vybrat ty nejlepší tituly. Jedním z nakladatelství, v jehož kvalitu věřím, je Absynt. Slovenské nakladatelství, které dnes spousta čtenářů zná především díky edici Prokletí reportéři.

Kroky vraha a Sněžný měsíc. Michaela Klevisová dokazuje, že je královnou české detektivky

K detektivkám Michaely Klevisové jsem se dostala díky spolupráci se společností Albatros Media. Dostala jsem návrh, zda bych nechtěla s autorkou udělat rozhovor k její novince Sněžný měsíc. Neboť jde již o šestý díl, poprosila jsem zároveň i o kopii (resp. PDF do čtečky) prvního dílu Kroky vraha.

Nimbus. Pokračování brilantní Smrtky si připravilo grandiózní finále

Na pokračování Smrtky, kterou považuji za naprosto osvěžující, brilantní a inteligentní sci-fi, jsem se hodně těšila (recenze zde). Druhý díl s názvem Nimbus naštěstí vyšel poměrně záhy, a to letos na jaře pod hlavičkou nakladatelství YOLI.

Syn buvola. Cestopis, který odhaluje krásy Komorských ostrovů i práci Lékařů bez hranic

Na knihu Syn buvola jsem poprvé narazila při sepisování květnových knižních tipů. Zaujalo mě, že nakladatelství Paseka se po dvou letech znovu vrátilo do jihosúdánského Agoku. Oproti Africké zimě, kterou sepsal chirurg Tomáš Šebek, ale tentokrát hraje hlavní roli lékárník Stanislav Havlíček. Ten už na obálce knihy upozorňuje: „Ne, vůbec to není akční ani adrenalinové. Nezachraňuji cizí životy přímou masáží srdce.” Pravdou ovšem je, že Stanislav Havlíček dokázal vystavět takové povídání, že k tomu, abyste byli přesvědčeni o důležitosti jeho práce, není přímá masáž srdce potřeba.

Sestry. Jak se za 20 let proměnily metody francouzské policie?

Krimi thriller Sestry od francouzského spisovatele Bernarda Miniera se mi dostal do ruky díky spolupráci s nakladatelským domem Albatros Media. S ním komunikuji různé rozhovory a knižní tipy, které vychází na serveru Lidovky.cz. Pro mě osobně to byla první zkušenost s tímto francouzským spisovatelem a musím říct, že vůbec ne špatná.

Krvavá zima. Proč mimozemšťani napadli Island a sežrali téměř všechny lidi?

O Krvavé zimě jsem poprvé slyšela na podzim minulého roku. Probírala jsem se zrovna tituly ke knižním tipům, které píšu pro server Lidovky.cz. Můj kamarád a kolega tou dobou také dělal rozhovor se samotnou autorkou Hildur Knútsdóttir (ten si můžete přečíst zde).

Černobyl z Kyjeva: tipy na cestu

Během svého pobytu na Ukrajině jsem vyrazila mimo jiné i do Černobylu. Protože se našlo pár lidí, kteří byli zvědaví, jak takový den v černobylské oblasti vypadá a jak by si měli vybrat tu správnou cestovní agenturu (bez průvodce se totiž do oblasti nedostanete), rozhodla jsem se sepsat stručný přehled mých tipů a poznatků.

Harry Potter a Kámen mudrců. Jak se mi četl v ruštině?

Když jsem si přibližně před měsícem kupovala první díl kouzelnické série o Harrym Potterovi, rozhodně jsem si nemyslela, že budu schopná jej opravdu přečíst. Měla jsem především chuť podívat se do jednoho místního knihkupectví. Nakonec jsem ten den zvládla dvě - z jednoho jsem si odnesla jeden méně známý román Jane Austen a z druhého právě Harryho Pottera.

Zápisky z Ukrajiny: ,Chtěla bych draka‘ a ,Sundej si košili.‘ Aneb jak se tu učím rusky

Na Ukrajinu jsem odjela učit češtinu místní lidi. Zároveň jsem usoudila, že by to mohla být i celkem dobrá příležitost, jak se naučit rusky. Působím totiž ve Vinnycji, kde přibližně polovina lidí tímto jazykem aktivně mluví. Sami Ukrajinci přiznávají, že se velmi často uchylují k suržyku, tedy jakési směsi ukrajinštiny a ruštiny.